Marcela (69 let): Vnučky trápí úzkosti, já nechápu proč, když se mají dobře
Ilustrační foto: Pexels

Marcela (69 let): Vnučky trápí úzkosti, já nechápu proč, když se mají dobře

20. 6. 2023

Nevím, co se to děje. Stále čtu o tom, že děti a mladí lidé trpí psychickými problémy, chodí k psychiatrům. Nevěřila jsem, že to tak skutečně je, dokud se problém neobjevil v naší rodině.

Mám dvě vnučky, čtrnáctiletou a šestnáctiletou. Krásné, zdravé holky, které se vždy dobře učily, sportovaly, chodily do různých kroužků. Dcera mi řekla, že obě chodí k psychologům, jedna už i na psychiatrii. Nechápu proč. Prý mají úzkosti, trpí záchvaty paniky. A dostala jsem přímo manuál, jak s nimi mluvit, abych je nerozrušila.

Vzpomněla jsem si na maminku mého manžela, která přežila koncentrační tábor. Na mého tátu, který od patnácti dřel v železárnách, přežil rakovinu, těžkou autonehodu, za normalizace ho komunisti vyhodili z práce, ale pořád měl smysl pro humor, byl pevný, pomáhal druhým, povzbuzoval nás v těžkých chvílích. Vzpomněla jsem si na mou tetu, která za války viděla, jak Němci zastřelili její rodiče, kteří pomáhali partyzánům. Naši předkové žili v těžkých dobách, museli překonávat mnoho zkoušek, nástrah. Naše vnoučata žijí jako v bavlnce. Nikdo mi nevymluví, že současné rozmazlování dětí a ta bezbřehá svoboda v rozhodování, která je jim dána, jim škodí. Kdesi jsem četla, že se jim říká sněhové vločky. Jistě, při prvním střetu s problémem se rozpustí. Rozpustí se strachem, neschopností něco řešit.

Je mi vnuček líto. Místo toho, aby běhaly venku, vybíraly si pěkné šaty a prožívaly první lásky, sedí u psychologů, u psychiatrů. Ptala jsem se, co je tak trápí. Jedna mi vysvětlila, že svět brzy zanikne a ona má strach, že zemře. Byla jsem jako opařená, nevěděla jsem, co na to říct. Druhá řekla, že život nemá smysl, že se jí nechce žít. Tohle říká mladá holka, která má všechno, žije v krásném domě. Jejich spolužačka se prý řeže žiletkou, další je bulimička, třetí mluví o tom, že je zřejmě kluk. Když jsem to vyprávěla manželovi, strašně se tomu smál a říkal, ať o tom napíšu povídku. Jenže mně to humorné nepřipadá. Je to smutné.

Přemýšlím, nakolik jsme si to zavinili tím, že jsme všichni dětem umetali cestičky, nenechali je zažít nic zlého. Já jsem o dceru hodně pečovala a možná, že ona to teď ve vztahu ke svých dcerám dovedla do extrému. Ony jsou takové bez života, bledé, pořád koukají do mobilů, nikam nechodí, všeho se bojí. Nechtějí k moři, nechtějí do hor, nic je nebaví.

Moc mě to trápí a nevím, jestli bych jim nějak nemohla pomoct. Nevím jak. Radila jsem se se známou, která má dceru psycholožku. Říkala, že takových dětí je teď spousta, že se na dětské psychology čeká měsíce, roky, tolik že teď mají malých klientů. Nevím ale, jestli to jako společnost nepřeháníme, jestli bychom naopak neměli dětem říkat, že o nic nejde, ať se vzchopí, než pro ně shánět lékaře, terapeuty.

Vůbec nevím, co mám dělat. Manžel říká, že nic, že to přejde, že chodit na terapie je teď móda a ve skutečnosti jsou holky normální. Ale co když ne, co když je jim skutečně zle a já to jen nejsem schopna pochopit?

Můj život taky chvílemi nebyl jednoduchý. Měla jsem náročnou protivnou šéfovou, prodělala jsem vážnou nemoc, moje matka byla ležák a já se o ni starala. Ale to je přece normální život. Život přináší překážky a jejich překonávání nás posílí. Tak jsem to vždy slýchávala. Teď se naopak říká, že děti žádné překážky v životní cestě mít nemají. Je to jedna z podob současné doby, které čím dál silněji nerozumím. Možná bych nad tím měla mávnout rukou, jet s kamarádkami na výlet a starat se o sebe.  Asi ano, ale já mám vnučky ráda a když se trápí, trápím se tím i já.

 

(Autorka si nepřála uvést celé jméno, ale redakce ho zná... Máte také nějakou životní zkušenost, o kterou byste se rádi podělili s našimi čtenáři? Svůj příběh můžete vložit prostřednictvím čtenářského profilu, anebo poslat mailem na adresu i60@i60.cz.)

 

 

psychika rodina vnoučata
Autor: Redakce
Hodnocení:
(4.5 b. / 24 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Lenka Kočandrlová
Chudáci děvčata.Od dětství se do nich hustí ve škole a v médiích,jak člověk může za klimatické změny,jak si už dítě může vybrat ,jestli je holka/kluk/ bezpohlavní/ dinosaurus a podobně,jsme zahlceni představami o nepřátelích z východu,o přátelích z východu (myšleny různé státy...), jak ta naše EU všechno spasí i bez nás,jak ti úžasní inženýři,doktoři a jiní imigranti nás spasí - dokonce budou na nás pracovat! a k tomu se taky vynalézají roboti,co udělají všechno - přesto se bude chodit do důchodu stále později a vlastně,ani skoro žádný důchod nebude......Jen si představte,jak ty holky musí trpět,když si tohle všechno neustále přemílají po sítích. Za nás jsme v tomhle věku každou chvíli měli rády jiného kluka, trápily jsme se leda tím,že nás Pepík nechce,ale Jarmilu jo. Je jiná doba,ale řekla bych, nestálá,prolhaná, máme příliš mnoho informací o kdečem ve světě i doma,jen ty správné informace o nás konkrétně nějak nejsou v módě.
Jaroslav Fisnar
Oni trpí blahobytem a bezstarostným životem. To se odjakživa léčilo prací, střídmostí a modlitbou.
Jitka Hoffmannová
Jsem stejně stará, jako autorka článku. Přesto s ní nemohu v ničem souhlasit! Skoro je mi líto, že někteří moji vrstevníci nechápou, že onemocnění duše potřebuje léčbu jako zlomená noha, či cukrovka nebo třeba vysoký tlak. Chodí - li dítě k psychiatrovi, tak asi trpí nějakou psychickou poruchou, která nevznikla umetáním cestiček (zjednodušeně řečeno) a potřebuje léčbu. Když vás bude bolet žlučník, pak jistě vyhledáte lékaře, protože nebudete chtít trpět. A svoje vnučky byste trpět nechala? Psycholog bývá průvodcem v těžkých obdobích života, učí, jak se vyrovnat s tím, co člověka trápí. Dětská duše může velmi trpět a chválím maminku za to, že pro dívky vyhledala včasnou pomoc! A pokud by nebyl potřeba i psychiatr, tak by tam vnučka jistě nechodila! Jak psychiatr, tak psycholog pomáhá v tom, aby děvčata mohla žít spokojený život. Opět velmi stručně řečeno. Jedna paní doktorka mi řekla, že mám mladé myšlení. Nechápala jsem v čem to spočívá. Tak teď už to vím...
Jitka Caklová
12:38 :-) :-) Určitě nemáte ani tušení, jak blízko jste pravdě a dost možná jsem i v době Marie Terezie žila. Nicméně, s vašim "rozhledem" byste měl, namísto nejapných poznámek na moji osobnost, poradit paní Marcele (69), jak pomoci svojí vnučce z problémů, do kterých se dostala díky našemu "úžasnému" školství i veskrze prohnilému systému. :-( :-( HOWGH!!!
Don Pepe
Paní Caklová vy jste snad žila v pararelním vesmíru,čí v jiné dimenzi.Povinná školní docházka je u nás povinná od Marie Terezie,takže škola působí na všechny generace.Za vašeho mládí to ještě bylo umocněno tím,že většina dětí ještě chodila do jeslí,školky a do školní družiny a pak do jisker,pionýra a SSM dříve ČSM.Takže důraz byl kladen na kolektiv nikoliv na nějaké rozdělování. Použila jste slovního spojení "třídní rozdíly" poněkud nesrozumitelně.Toto slovní spojení v komunistickém katechismu značí rozdíly mezi společenskými vrstvami a ty za vašeho mládí již existovaly.Doufám,že jste měla na mysli rozdělení žáků na jednotlivé ročníky a při větším počtu žáků členěním do dalších tříd.Že by zuřila nějaká válka mezi vesnicí a městem nevím, v každém kolektivu se najde nějaký zakomplexovaný primitiv ,který se má potřebu si vybíjet svoje frustrace.K těm bohatým a chudým.Za vašeho mládí zas tak velké rozdíly nebyly.Měnová reforma okradla všechny,vesnici komunisté rozkulačili a bohaté sedláky soudně vyhnali.Za každého režimu si schopní lidé dovedou zajistit vyšší standart než mají ostatní, s tím mnoho nenaděláte, i když je to mnohdy za cenu morálních ústupků.
Jitka Caklová
Nic nového pod Sluncem. Už i naše generace 70+, o 50+ raději nemluvě, vyrůstala převážně působením školy, v třídních rozdílech. Městský proti venkovským, bohatí proti chudým.... hlavně rozdělit společnost. Dlouho jsem si na tomto portálu, bez U3V a s tlačítkovým mobilem připadala jako blbka, obzvláště pod vlivem upozorňování některými jedinci na tento "nedostatek". O svém životě vím své a nejsem si jistá, že těm "trpícím" dětem bude někdo schopen pomoci.
Soňa Prachfeldová
Je pravda, že mladí propadli sociálním sítím a pokud se nevěnují nějakým zálibám, tak se vlastně nudí. Ale pokud má mladý člověk deprese a jiné psychické poruchy, tak to má určitě nějaké příčiny, něčím neradostným jeho dospívání probíhá a možná má na něho nedobrý vliv někdo z jeho přátel. Každopádně je to pak těžké pro rodinu i pro ty mladé lidi.
Dušan Brabec
Zajímavé téma a diskuse, které jsem si hned promítl na moje vnoučata 14, 13 a 6 let. Na nich vidím výrazné rozdíly. Pokud má totiž mladý člověk nějaké skutečné zájmy, které ho baví (a znám několik případů, že i když byl ten zájm sebeblbější, ale dotyčný v něm vytrval, tak se stal jeho životně pracovní náplní a byl šťastný), tak u psychologů ani psychiatrů neskončí. Ale pokud jen mačká "čudlíky" na mobilu, videohrách a podobných moderních nesmyslech, a nesmyslně prouzdá na facebooku a podobných sociálních nesmyslech, při kterých nic do života nezískává, dopadne většinou opačně. Pochopitelně záleží na rodičích a jejich příkladu, na kterou stranu se jejich děti dají.
Pavel Ouběch
Postmoderna, ve které žijeme, má pozitiva i negativa. Pozitiva : mizí elitářství - tedy pýcha a nafoukanost jako společenský (pseudo) symbol toho nejlepšího. Negativa: mizí vzory a s tím pro mnohé mladé i pravdy a cíle. Rozvolnění a ztráta struktur a jistot vede k depresím, ale asi je nutné, aby vzniklo něco jiného. Svět nebude lepší ani horší, bude jiný. Pomoct mladým mohou rodiče, ale ne usilovnou péčí, ale "vložením, postrčením" mladých do zběsilého, sobeckého, krásného i laskavého života.
Marie Pudichová
Dát najevo lásku... tady vidím ten problém. Ne každý má tolik empatie, aby poznal, co dítě potřebuje. A každý jedinec je originál, každý potřebuje k pocitu radosti něco jiného...

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.