O vesnické hospodě

I u nás bývala taková hospůdka. Konaly se tam veškeré obecní společenské akce, kromě běžného posezení u piva a u karet. Nás jako děti tenkrát nejvíce zajímaly pouťové zábavy. Na ně jsme ovšem směly až po ukončení základky. Tak jsme se všichni, hlavně my holky, mačkali venku u oken, abychom si tu tancovačku užili alespoň zrakem. Hospůdka dodnes stojí, ale akce tam nejsou téměř žádné. Jó, to byly časy... Moc hezká vzpomínka, Honzo.

Vážení, moc vám děkuji za milé komentáře. Moje, velmi turisticky frekventovaná víska, dnes vypadá zcela jinak, než za mého mládí. Inu, čas běží.

Fantastické! Stručné, a přesto je tu všechno. Jedinečně podaná vzpomínka.

Také jsem chodila s partou do jedné hezké hospůdky. Moc ráda na to vzpomínám. Hospůdka už není, ale ty vzpomínky mít budu stále. Děkuji Jendo.

Také mám vzpomínky na jednu vesnickou hospoda, kde jsme chodili s mládeží a tam se domlouvali kam půjdeme "zapařit" o víkendu. Jsou to krásné vzpomínky. Moc hezky napsaný článek Jendo.

Jendo, zažila jsem něco podobného, ve Vroutku byly dvě hospody a kavárna. Scházeli jsme se v jedné z nich. Jojo, je to už hodně dávno. V současné době je tam snad jen jedna, už tam moc nejezdím.

Vzpomínám si, že za svého mládí jsem si šla koupit tatranky do vesnické hospody. Bylo tam nakouřeno, že jsem nic neviděla a narváno. Dnes tam sedí pár lidí.

Hezky napsané...A přitom by stačilo možná jen málo, trochu tam uklidit...

Jo, časy se mění! Ale vzpomínky zůstávají.