Ta hranice má hmatatelnou podobu. Leží mezi 4. a 5. obratlem krční páteře. Krční páteře mého milého Oldřicha, který se stal mým druhým životním partnerem poté, co mi nenávratně odešel můj první muž se smrtelně poraněnou míchou 4. obratle krční páteře. Tenkrát to byl následek lyžařského úrazu.Tentokrát je to do poslední chvíle neobjevený důsledek těžkého pracovního života.
"To jsem ještě neviděl," řekl zkušený neurochirurg, když spatřil snímek. "Podívejte," vyzval nás. Mezi 4. a 5. obratlem se krčila téměř nepostřehnutelná světlá nitka. "To je mícha, respektive její zoufalý pokus ubránit se náporu zhrouceného obratle."
Operace byla neodkladná. Výsledek velmi nejistý. Zákrok riskantní.
Bylo to "buď - anebo." Buď se podaří míchu osvobodit bez poškození, a pak se všechny oslabené funkce vrátí zpět, nebo...
Představu ochrnutého člověka na vozíku nechcete přijmout. Pronásleduje vás do posledního okamžiku."Snažte se, prosím," zašeptáte, než se sladká nevědomost rozprostře po celém těle. A pak se probouzíte, sklání se nad vámi andělská tvář sestřičky a vy slyšíte rajskou hudbu: "Dopadlo to dobře. Jste v pořádku."
Těžší o pár kousků kovu, které nahradily váš zborcený obratel a podepřely další dva kolem, odcházíte po několika dnech jako ve snách "po vlastních." Někde uvnitř se protahuje "znovuzrozená" mícha, ta ušlápnutá chudinka, které zachránili život, a ona na oplátku vám.
Ještě vám to úplně nedošlo. Radost se projeví postupně. Je znatelná na uvolněných rysech tváře, úsměvu vašich milých, blahopřejných telefonátech a esemeskách. Všem se ulevilo.
Teď mohou bouchat špunty.