O babičce v metru
Ilustrační foto: Pixabay

O babičce v metru

25. 6. 2023

Povídám si se svou nejmenší vnučkou o všem možném, a tak mi mimo jiné tuhle sdělila, že v metru stála stará babička opřená o sloup, v ruce měla kelímek a lidé jí tam dávali penízky. A maminka taky, dodalo dítě.

Pak mi babičku přesně popsala a já si vzpomněla, že tutéž jsem viděla  i já na jiné stanici metra. Normálnímu člověku se jí okamžitě zželelo a já se v tomto směru pokládám za víc než normální. Stála tam opřena o sloup, na nohou každého musely okamžitě upoutat její hadrové bačkory na přezky, co se dříve nosily a ještě nosí a mne hlavně dorazila její shrbená postava a hlava skloněná málem až do kelímku. Vypadalo to, že se hodně stydí a nechce lidem pohlédnout do tváře – kdoví, prostě to tak vypadalo.

Nejdřív mne napadlo, že se zeptám, z jakého důvodu to dělá a proč, jestliže potřebuje pomoc, proč se neobrátí na městský úřad, kde by jí určitě poradili. Ale pak jsem si uvědomila, co dokáže stáří – zapomínáte, nejste schopni už třeba logicky uvažovat, natož si sami něco zařídit. Komunikovala by vůbec se mnou ? A tak, protože jsem pospíchala, hodila jsem jí též příspěvek a řadou lidí byla natlačena do vagónu, který právě přijel.

Jenže mi to nedalo, měla jsem výčitky, že jsem se nezastavila a nezkusila s ní promluvit. A tak jsem na poslední chvíli vyhlédla z okna vlaku, který se rozjížděl  a podívala se směrem ke staré paní. A trochu mi zatrnulo – zahlédla jsem totiž, jak za sloupem stál muž, také starý, kterého jsem tak nějak automaticky pokládala za manžela, ale který manželem nemusel být. Byl opřen ze strany o sloup, aby nebyl vidět se stařenkou a teď se k ní naklonil a kontroloval, kolik že to má v kelímku.

A tak se rozjela má fantazie  na plné obrátky – je to manžel, který se styděl žebrat s ní, protože nemají na nájem či na jídlo, nebo sází na to, že přispívají většinou ženy, protože se jim sevře srdce při pohledu na starou babičku? Či je to syn, který svou matku takto využívá ? Začala jsem litovat, že jsem se nezastavila a všechno neprověřila. Dokonce jsem uvažovala, že další stanici vystoupím a vrátím se zpět. Pak mi začal trochu fungovat rozum. Co když tam v té akci figuruje někdo třetí, někdo, kdo je skryt za dalším sloupem, který je spolčen s tím, kdo kontroluje stařence kelímek ?

Rozum mi říkal, že tady by přece měla zakročit asi policie a ty lidi prověřit. Věci kolikrát vypadají jinak, než ve skutečnosti jsou, tak naivní abych všemu věřila, taková tedy už v mých letech nejsem.

Doufám tedy jen, že někdo byl razantnější  a schopnější než já a začal se o ty lidi zajímat, zda nepotřebují pomoc třeba oba dva. Ale mám určité pochyby, zda by to mělo význam, zda by totiž zjistili pravdu.

Můj příběh životní úroveň
Hodnocení:
(4.9 b. / 27 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Venca V.
Jednou jsem to řešíl dotazem, na co ten člověk, který mě oslovil o drobné, ty peníze potřebuje....prý na rohlíky, případně zalám....tak jsem ho vyzval, ať jde do obchodu se mnou, že mu to koupím....vyslechl jsem si nadávku a zmizel.......za svým kumpánem, kde si lokl vína a šel to zkoušet na opačnou stranu náměstí.....
Jana Hošková
Zuzko, jsem stejná jako vy. Měla jsem možnost poznat dost lidských osudů, a tak vím, že nelze jednoznačně někoho odsoudit, když o něm nic nevíte. Jak jsem psala - to, co nějak vypadá navenek, nemusí být pravdou. Pravda může být třeba docela jiná.
Jarmila Komberec Jakubcová
Prvního žebráka jsem viděla cca v roce 1975 při zájezdu do Soči. Stejně jak popisuje Zuzka byl na vozíčku, protože od pasu neměl nohy. Delegátka zájezdu nám sdělila, že se zřejmě jedná o zraněného z II.sv.války.
Zuzana Pivcová
Na zájezdu v Albánii jsme byli na fakultativním výletu v Tiraně. Stáli jsme v hloučku kolem delegáta Altina na hlavním náměstí a on nám podával výklad. Vtom k nám přijel na prkénku s kolečky člověk, ano, člověk, avšak měl jen tělo do pasu, dál ne. Začal říkat o peníze a Altin říkal, ať mu nic nedáváme. Lidé se odvraceli, ale já jsem opravdu nemohla, a když u nás pořád byl, jsem mu dost peněz dala. Musím to tak skoro zbaběle říct, jako omluvu za to, že jsem oproti němu dost zdravá. Ať to s ním bylo jakkoliv a peníze užil nebo ne, zkrátka jsem musela.
Naděžda Špásová
U nás jsem vídala něco podobného. Každý den před OD Labe seděl starý pán na invalidním vozíku a žebral. A pak jsem se dozvěděla, že ho tam každé ráno přiveze syn. Už delší dobu tam nesedává, tak snad taky někdo zasáhl. Přispívám na kde co, ale žebráky obcházím.
Jarmila Komberec Jakubcová
Pokud pojedete např. do Maroka, tam na každém rohu sedí či stojí nějaký žebrák, zajímavé, že tam jsou zastoupeni více muži. patří to k běžnému koloritu velkých měst. Ale tak je tomu i v USA u stanic metra v NY nebo v Londýně.
Helena Záchová
V Praze na ulici mě poprosila paní, jestli bych jí nedala pár korun, že má hlad. Tak jsem jí chtěla dát svou svačinu, co jsem měla v tašce. Musela jsem utéct, aby mě nezmlátila. A takových, méně drastických zkušeností mám více. Takže peníze zásadně ne.
Lenka Kočandrlová
U nás občas před Lidlem nebo Kaufl. mě zastaví nějaký muž či žena,jestli jim nedám nějaký peníz.Paní kokrétně by chtěla na jídlo.Dám jim tak 20 až 50 korun,podle toho,jestli mám.A už jsem se i muže vyptala, proč nepracuje (byl tak 40 cátník), kde spí a podobně. Paní jsem jen řekla,že by se měla začít o sebe víc starat,že takhle nemůže do nekonečna prosit. Ale oni třeba tvrdí,že jim někdo ukradl peníze a co mají dělat.Ona ani taková Armáda spásy není tak přející a nezištná - oni si tam musí nocleh zaplatit,třebaže jen za 45 Kč,např. Ty různé jiné organizace asi taky pomůžou jen málo, a kdo nikoho nemá,aby u něj např. bydlel, tak brzy schátrá a nakonec by ho ani nikde na práci nevzali.Je to složité,nedá se všechny hodit do jednoho pytle jako vyčůrané žebráky. Představila jsem si sebe,jak si někomu říkám o příspěvek - no zvládla bych to,ale na jak dlouho ???
Alena Tollarová
Žebrákům peníze nedávám. Kolik z nich je asi takových, že nemá jinou možnost přežití než sedět nebo klečet celé dny na ulici, aby si mohl zaplatit bydlení, ošacení a stravu pro sebe a mnohdy i psa nebo psy?
Zuzana Pivcová
Znala jsem několik postav u metra v Praze na Budějovické. Vždy na stejném místě, s kelímkem. Někdy jim něco dám, není to, že bych si chtěla připsat červený puntík. Je to prostě náhlé rozhodnutí. Ale několikrát jsem byla jako i jiní také podvedena. Nějaká parta nastrčí žebráka, kterého pak o vše oberou.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.