Zajímavé je, že vždy začne pršet v době, kdy dozrávají třešně a jahody. Nevím, jak u jiných zahradníků, máme třešeň a co myslíte? Už aby každou třešničku člověk rozlupoval a skoro všude je červík. Bílý, malinkatý, svíjející se. Ale myslím, že ví, že přežije, protože třeba já to vzdávám a nechávám ho žít. Zase se budou mít ptáčci zpěváčci dobře. Jahody, ty zase začínají nahnívat, ale z prvních jsem udělala jahodové knedlíky, koláč i džem. Tak jsem spokojená. Až na to zalévání, zahrada je dočista vysušená a pokud by nedostala svoji dávku vody, vše by zašlo. Konev se stává mým neoblíbeným pracovním předmětem, tělo se brání, jak je zmoženo, ale přesto tyto rituály opakuji zas a znova. Nedám se odradit nepřízní počasí.
Vyjela jsem na kole zkontrolovat České středohoří, jak si stojí, jak si leží. Přes cestu mi přeběhla malá srnečka, nad hlavou létali dravci, traktory svážely balíky sena. Vše na svém místě, obilí zlátne, stromy jsou ještě pěkně zelené, ve vesnicích se opravuje. Tady je svět v pořádku - jak zní jeden slogan. Vyjela jsem směr Třebenice, na Košťálov mířily skupiny žáčků, bude konec školního roku, je čas výletů. V Třebenicích jsem se stavěla v hospůdce u kostela, vaří tam moc dobře. Dala jsem si marinovanou krkovičku s rýží, zapila grepem. No, chtělo to pivo, ale ctím řidičské zákony. I když se občasným pokutám nevyhnu.
Na zpáteční cestě to hodně foukalo i poprchávalo, ještě, že jsem měla bundu. Najela jsem 50 km a přiznám, byla jsem zmožená, vyfoukaná. Ale doma dělám, jakože nic, jinak bych slyšela věty typu - uvědomuješ si, kolik ti je, nemůžeš jezdit tak daleko sama, dávej na sebe pozor, počkej, až budu mít volno, pojedeme spolu a podobně. No, jako kdybych byla malé dítě, řekněte?
České středohoří je rozmanité, prosté, půvabné, je naše a kdo se v něm toulá, dá mi za pravdu. Že Alenko?
Přátelé, přeji vám krásné léto, s rozmary počasí nic nenaděláme, ostatně my lidé máme také své. Přeji vám léto plné pohody a pábení!