FOTO: archiv Eleny Valeriánové

Moje svatba: Straka v kuchyni

3. 7. 2023

Vdávala jsem se pár dní před svými 21. narozeninami, jako poslední holka ze třídy ze základky. Některé spolužačky byly v té době už dokonce rozvedené.

Letní soutěž 2023 Můj příběh vzpomínky

Autor: Elena Valeriánová

Hodnocení:

(5 b. / 41 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Alena Velková 3.7.2023 17:00

Skvělý příběh!!!

Zuzana Pivcová 3.7.2023 14:50

Eli, je to smutné, ale není to ojedinělé. Byly i případy, kdy nenechavci okradli i mrtvé. Hlavně v nemocnici nebo i v krematoriu.

Zdenka Soukupová 3.7.2023 14:12

Eleno, tak takové rozuzlení jsem nečekala. Ale jak se říká: konec dobrý, všechno dobré... Přeju do další padesátky jen všechno nejlepší.

Jaroslav Fisnar 3.7.2023 12:28

Kdyby jste tak znala Helenu Zvěřinovou z Jeseníka, chjo, budete si tak podobně věkem......

Marie Měchurová 3.7.2023 09:25

Děkuju za napínavý příběh ze života. Nakonec to dobře dopadlo, i Vaše cesta životem. Máte na co vzpomínat.

Marie Seitlová 3.7.2023 08:45

Tak to je velmi zajímavá vzpomínka, také mě na začátku článku napadla opravdová straka. Ale nakonec prstýnek máš a vaše manželství trvá. Přeji ještě hodně společných a spokojených let.

Alena Tollarová 3.7.2023 08:33

Eleno, závěr Tvého svatebního příběhu mě docela šokoval. Do poslední chvíle jsem věřila, že prstýnek odnesla opravdová straka a nějakým způsobem se našel třeba na dvorku nebo tak podobně. Že se najde na prstu dcery svatební kuchařky, tak to mě opravdu nenapadlo. Život píše neuvěřitelné romány ...

Vladislava Dejmková 3.7.2023 07:44

Některé vzpomínky člověku prostě zůstávají a má to tak být. Pěkně napsáno.

Daniela Řeřichová 3.7.2023 07:15

Krásná nevěsta, krásný pár! Vždy mě dojímá, když lidé na společné cestě životem ustojí tolik překážek a jsou si oporou. Eleno, příběh s detektivní zápletkou jsi popsala napínavě, dramaticky. Přeji dobré dny a roky příští. :-)

Hana Práglová 3.7.2023 07:02

Moc hezká vzpomínka.!!!!

Zpět na homepage Zpět na článek

Svatba jako řemen

Když se vdávala moje sestřenice Dáša, byla tuhá normalizační zima, prosinec 1969. Svatba to byla promyšlená, jelikož ženichem byl mladý sympaťák Hans ze sousedního Rakouska a hrozilo, že se s Dášou už nikdy neuvidí.

Zuzana Zajícová

Moje svatba v srpnu 1968

Chtěla bych se s Vámi podělit o moji vzpomínku na svatbu v roce 1968. Tento rok byl rokem nadějí celé naší společnosti, probíhal "obrodný proces", který ale krutě zmařil příjezd sovětských okupantů 21. srpna tohoto roku.

Marie Dráhová

Čekání na papouška

Bydlím v 11ti podlažním paneláku na Praze 5 a jedna z mých radostí bylo „čekání na papouška“. Divíte se? Já se také divila, když jsem poprvé začátkem prosince uviděla sedět na vrcholku břízy „něco velkého s dlouhým ocasem“, tedy v porovnání s běžným venkovním ptactvem.

Libuše Juráčková

Zápisník starého muže: Kolaps po dlouhém stání

Čtu, že středoškoláci v Žatci zakončili vojenský výcvik přísahou, tři z nich při nástupu…

Zdeněk Folvarčný

Řekla jsem ano. Dnes je to už 58 let

Začalo to na čajích. Tak se tenkrát říkalo tanečnímu seznamovacímu odpoledni, které se opravdu celé protancovalo. Byla polovina šedesátých let, atmosféra u nás již mírně uvolněná po letech padesátých.

Libuše Münsterová