Z deníku britského šlechtice (1)
FOTO: Zuzana Zajícová

Z deníku britského šlechtice (1)

10. 7. 2023

Jmenuji se Finn Dea Fėlés. Pro přátele Finn. Narodil jsem se, ač je to k nevíře, v české kotlině. V Liberci.

Moje rodina je ovšem úplně nejvíc britskou, jak jen si lze představit. Maminka a tatínek mají rodokmen dlouhý jako žížala a stejně tak i já. Jenom nechápu, co děláme zde, proč jsem se nenarodil na britských ostrovech, což by bylo zcela přirozené. Narodil jsem se v prosinci, a to je jistě znamení, že jsem něco jako Ježíšek, stejně roztomilý a kouzelný. Maminka s tatínkem se snažili, a tak jsem se nenarodil sám. Mám ještě bratříčka a dvě sestřičky.

Když se mi otevřely očička, první, co jsem uviděl, byla moje maminka a hned potom sourozenci. Tatínka jsem neviděl, protože se od naší výchovy distancoval, což je ovšem pochopitelné, když je tak ušlechtilý a nemá na starosti jen nás a maminku, ale taky několik tet.

Maminka se o nás starala příkladně, jak se sluší a patří v pravé britské šlechtické rodině. Když jsem se malinko rozkoukal, zjistil jsem, že se o nás ještě někdo stará. Personál! Dnes vím, že je samozřejmé, aby o nás šlechtice někdo pečoval. Personál má různé nedostatky; kupříkladu je na rozdíl od nás jenom dvounohý, ale má horní packy, které mu pomáhají při starání, aby nám nic nechybělo. Maminka pomoc potřebovala. Personál jí plnil misky, čistil záchůdek a my děti jsme se brzo začaly učit, jak to všechno taky používat.

Maminka z nás už byla celá unavená, protože jsme jí tak nějak přerostli přes hlavu. Dvounožka často říkala, že jsme pěkná partička, a že je nejvyšší čas, abychom šli do světa.

Rostli jsme jako z vody, tedy mlíčka. Byli jsme všichni nádherní, ovšem ve vší skromnosti musím škrábnout, že já samozřejmě nejnádhernější. Proto je mi záhadou, že moje dvě sestřičky a bratříček se odstěhovali do daleké ciziny, jen já ne, nejkrásnější kocourek! Naštěstí jsem nezůstal na venkově, to by bylo příliš ponižující, ale bydlím ve velikém městě, největším, a tudíž hlavním. Ale popořádku…

Jednoho dne jsme spinkali po obědě v pelíšku. Najednou se nad námi někdo sklonil a mě vytáhl ven! Násilně jsem byl probuzen, zatímco ostatní spokojeně v pelíšku spinkali dál.

Ocitl jsem se ve vzduchu. Držela mě v rukou jakási dvounožka, kterou jsem neznal. Začal jsem plakat. Dvounožka mě hladila a promlouvala ke mně tichým hláskem. Co vám budu povídat…bylo to strašné. Ocitl jsem se v jakési bedýnce, a to bylo naposledy, co jsem viděl svoji maminku, bratříčka a sestřičky…

 

 

domácí mazlíčci kočka
Hodnocení:
(5.1 b. / 18 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Magdalena Klosová
Je to moc milé a vtipné čtení. Potěší.mm
Zdenka Jírová
Jsi KRASAVEC A JÁ MÁM DOMA PODOBNOU KRACAVICI, také je šlechtična. Je to ragdolka, bílá s barevnými znaky. Jsou to krásné kočičky.
Alena Velková
Fin je krasavec :-)
Blanka Lazarová
Krásnej kocourek, tak ať se mu u vás daří. :-)
Hana Rypáčková
No vida , otevírá se nová kniha nového života..
Alena Vávrová
Krásný kocourek se šlechtickým původem i jménem, jistě ho čeká šťastný život.
Jarmila Komberec Jakubcová
Zajímavě napsáno a kocourek je úžasný, opravdový britský lord. Měla jsem také kočičku modrou britku, ale bohužel před dvěma léty odešla do kočičího nebe.Britky jsou klidné, pohodové a připomínají medvídka svým kožíškem. Zůstal mi kocour Piškot, kterému je 16 let a zatím mu nechci domů přivést další kočičku. Je trochu rozmazlený. Kocourkovi přeji hodně šťastných a spokojených dnů se svou paničkou.
Daniela Řeřichová
Milý, vtipný, svěží text chundelatého šlechtice. Moc ti to sluší, Finne, a těším se na tvé další osudy. :-)
Marcela Pivcová
Vašemu krásnému a milému kocourkovi přeji dlouhý a spokojený život. Ať Vám působí jen samé radosti. Ke komentáři mé sestry Zuzky ještě doplním, že jsme měli prvního kočičího šlechtice britského modrého Míšu, byl s námi přes čtrnáct roků. Po něm přišel kartouzský kocour, kterého jsme přejmenovali na Míšu. Ten absolvoval i několik kočičích výstav a dožil se dvaceti roků. Oba byli milí a klidní, takže mohli žít i v pražském bytě.
Taťana Veselá
to je miloučké povídání a ještě hezčí kocourek, pardon, šlechtic Finn Dea Fėlés :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.