O starých dopisech a dokumentech

Ano,moc hezké čtení.

Moc hezké čtení! Skoro každý uchovává nějaké ty písemnosti, ale kdopak je schopen o tom tak poutavě napsat?!

Já mám schovaných hodně vzpomínek - doklady, dopisy, svatební oznámení, blahopřání, hlavně fotografie. V zimě za dlouhých večerů je prohlížím a vzpomínám. Nejvíc se mi líbí dopis od manžela do porodnice. On měl zrovna chřipku. Musím se smát, když mi napsal, že jsem si taky užila svoje. Přece rýma, je ta nejhorší nemoc. Jsem ráda, že jsem vzpomínky zatím nevyhodila.

Nic takového nemám. Schovávala jsem jenom potřebné doklady a hlavně fotografie, které jsou hezkou vzpomínkou na dětství, mládí a cestování.

Tuto úvahu jsem si přečetla se značným pochopením. Nepatřím k těm, kteří by hromadili nějaké materiální vzpomínkové předměty, ale na druhou stranu jsem si zvykla nevyhazovat dokumenty. Tomu mě asi naučil archiv a stěhování do Prahy v lednu 1993. Představa, že nebudu moci najít stvrzenky za platby v minulém bydlišti, účtenky za telefon, dekret na byt atd., to vše, co se na mne tehdy dost hrozivě díky překotnému stěhování ze dne na den snášelo. Takže jedno patro skříně je vyhrazeno obdobným nepostradatelným dokladům, do kterých se chtě nechtě budu muset také jednou zanedlouho podívat.

Jendo, moc hezký článek. Já toho ke třídění příliš nemám, ale kdybych se zanořila do asi dvou krabic a několika alb, nějaká nostalgie by se dostavila. A to, že člověk začne potřebovat to, co nedávno vyhodil, je letitá zkušenost, která neplatí jen o dokumentech.

Vždycky jdu třídit a vyhazovat, ale nakonec čtu a čtu a skoro všechno mi zas v archivu zůstane :-)

Patřím do menšiny, která ukládá pouze úřední dokumenty, nemnoho rodinných fotografií, pár dopisů a rodné listy rodičů a prarodičů, které jsem podědila po smrti milovaných. Nemám žádné dokumenty, které by měly historickou hodnotu a moje minulost má vypovídací hodnotu pouze pro mě. Děti si vytvářejí vlastní historii. O to víc mě potěšilo, když mi spolužačka z průmyslovky nedávno poslala mailem moji kresbu kocoura, kterou jsem jí věnovala před více jak šedesáti lety. Dokonalé překvapení. To je kouzlo a dar starých archiválií, pokud mají konkrétního budoucího adresáta nebo obecnější využití. Jinak je to jen úložiště nostalgických vzpomínek.

Omlouvám se za **. Na mobilu se mi to stává často. Třídění a vyhazování oblečení nebo dokumentů není moje silná stránka. Pokud to nezavazí, odkládám na neurčito.

Staré dopisy jsou pro mne cenné, dovídám se o životě před lety, měla jsem od příbuzných zapůjčené dopisy mých rodičů, mám je ofocené. Schovávám i několik našich rodinných dopisů. Milé jsou např. dětské dopisy z letního tábora.