Já s tatínkem. FOTO: archiv Zuzany Zajícové

Moje divná svatba

16. 7. 2023

Bylo mi dvacet, byl prosinec roku 1976. Šla jsem, co noha nohu mine, domů, kde jsem měla s rodiči, starší sestrou Lenkou a jejím manželem strávit vánoce. Přijela jsem z Prahy, kde jsem studovala prvním rokem pomaturitní nástavbu na výtvarné škole.

Letní soutěž 2023 svatba vzpomínky

Autor: Zuzana Zajícová

Hodnocení:

(4.9 b. / 43 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Zuzana Pivcová 16.7.2023 13:35

Myslím, že jste nebyla žádnou výjimkou, ale brali jste to oba vážně, a jaká byla navenek svatba, na tom nezáleží.

Elena Valeriánová 16.7.2023 13:35

Nebyla to svatba jako řemen, ale pokud byl život po svatbě dobrý, tak i svatba byla dobrá. Život tropí hlouposti, místo kamen měli jste se hřát vzájemně.

Naděžda Špásová 16.7.2023 11:02

Zažila jsem něco podobného, s budoucím manželem jsme spolu pracovali na Barrandově na jednom seriálu, dali jsme to spolu v létě dohromady, brali jsme se v listopadu a já už byla těhotná. Šaty jsem si šila taky sama, trochu mi s nimi pomohla kolegyně. No a jsme spolu už to letos bude 46 let.

Alena Švancarová 16.7.2023 10:47

Proč divná svatba.Vše bylo jak má být.Takový život prostě je.Hlavně jestli Vám to vydrželo a jdete cestou klikatou dodnes ruku v ruce.Vo tom to je.

Zpět na homepage Zpět na článek