Pofukuje vlahý větřík, bezelstně šumí v korunách vzrostlých stromů za plotem, a při každém protřepání mé letošní úrody šíří všude kolem její omamnou vůni. Nemůžu se jí nabažit…
Po pátečním obstřiku mesocainem se moje „zdravé“ koleno konečně trochu umoudřilo a přestalo mě důrazně upozorňovat, že už toho má po ročním přetěžování dost a že je nejvyšší čas, abych už začala zatěžovat i tu novou endoprotézu v levém koleni. Řekla jsem si – dobře, kolínko moje pravé, protestuješ proti plavání, rotopedu i doporučeným cvikům z rehabilitační kliniky, zkusím to tedy nějakou jinou, novou, nenáročnou aktivitou. A tak jsem se navečer pomalu, bez berlí, jen s lehkou bedýnkou a nůžkami v ruce, vypravila ke svým nejoblíbenějším fialovým trsům, které mi letos mimořádně bohatě vykvetly.
Rozkročila jsem se mezi nimi, spravedlivě stejnou vahou na obě nohy – a začala stříhat…
Miluju levanduli. Ve všech fázích jejího kvetení. Když začnou na jaře vystřelovat svěží zelené šlahounky z modrošedých lístečků na dřevnatém podloží, když se všechny upínají jedním směrem ke slunci, aby byly co nejdelší, a když se pak rozhodnou, že už je čas zaoblit se krátkými podélnými korunkami, které se jednoho dne všechny jako na povel promění ve fialové klásky drobounkých kvítků, jejichž vůně je den ze dne plnější a omamnější. Stávají se tak už několik let součástí mého léta. Mého pozdního léta.
Často slyším nebo i čtu docela nelichotivé komentáře k levanduli. Její typickou vůni zejména muži (a taky moje snacha Veronika!) přisuzují „starým bábám.“ Tak jsem holt už stará bába, nedá se nic dělat. No a co? Nekupuju si žádné chemické voňavky typu „živé květy“, to ne, parfémy si vybírám z jiných zdrojů. Ale kvalitní levandulové mýdlo, tělovou kosmetiku nebo třeba aviváž s přírodní levandulovou silicí, to ano, to můžu.
Nejvíc se mi však líbí, když zanořím ruku do čerstvě ostříhané vlastní sklizně… Mírně našedlé modrofialové květy na pevných lodyhách zastrkám do keramických květináčů a rozmístím na terase, dokud neuschnou úplně. Pak je vydrolím ke zbytku úrody do bedýnky a naplním jimi plátěné pytlíčky. Samozřejmě taky na terase. Tam mi totiž vůbec nevadí, když drobné kvítky a suché lístečky vyplní spáry mezi dlaždicemi...
Pytlíčky vkládám pod polštář a do skříně. Mám je pro klidný spánek, pro maminku, pro kamarádky…Prostě pro radost.
Pro moji seniorskou radost, voňavou, levandulovou.
Hezké vztahy se všemi vůněmi léta vám přeje
HŠ