Přesně 165 let uplynulo 24. ledna ode dne, kdy se v Kalifornii poprvé zatřpytilo zlato. Vzápětí vypukl první "rush" – zlatá horečka, která dodnes zůstala legendou i zdrojem nevyčerpatelného množství dobrodružných historek.
John Sutter byl původem Švýcar a životem americký pionýr v nejlepším slova smyslu: poctivý a odvážný muž vedený snem udělat z Kalifornie zemi, jejíž prosperita by byla založená na pracovitých farmářích. Roku 1839 založili v horách Siera Nevada osadu New Helvetia (Nové Švýcarsko), které se později začalo říkat Sutter°s Fort, zatímco původní indiánští obyvatelé kraje místo nazývali Colona. S dalšími osadníky sem přišel také tesař a stavitel mlýnů James W. Marshall. Ani Sutter, ani Marshall netušili, že jejich bohulibý plán postavit v osadě mlýn, rozmetá sen o Novém Švýcarsku na kusy.
Prozrazené tajemství
Stavba mlýnu začala, v lednu 1848 ale Marshall zjistil, že přítok vody nedostačuje, rozhodl se proto prohloubit koryto řeky. Okamžik, který rozhodl o jeho osudu (i o osudu statisíců dalších lidí), popsal takto: „Uviděl jsem na dně dva kusy lesklého kovu. Zvedl jsem je a prohlížel zblízka. O minerálech něco vím, takže mi bylo hned jasné, co jsou ty lesklé a těžké hroudy zač. Nemusel jsem ani hledat dlouho a měl jsem celkem čtyři nebo pět kusů…“
Sutter okamžitě pochopil, že jeho plány na prosperující zemědělskou osadu jsou ohroženy. Chtěl nález udržet v tajnosti, jenže informace se nějakým způsobem donesla k vydavateli a obchodníkovi Samuleu Branmanovi v San Franciscu. Žlutý kov mu zatemnil mozek: vyběhl do ulic a křičel „Zlato! Zlato!“ Tisíce mužů vzápětí opustily vše, co měly, a vyrazily do Sutter°s Fordu. Původní osadníci buď sběhli ze své půdy k rýžovacím miskám, nebo byli vypuzeni lavinou zlatokopů z celého světa.
Ze spořádané Nové Helvetie se rychle stalo zlatokopecké doupě. Už v létě 1848 tu stály tři stovky chatrčí a další rychle přibývaly. Když prezident James Polk ve svém posledním výročním poselství 5. prosince 1848 nález zlata potvrdil, zlatá horečka přerostla v celosvětové šílenství. Zatímco roku 1848 v celé Kalifornii žilo jen 14 000 neindiánských obyvatel, o čtyři roky později už jich bylo 223 000. Nález kalifornského zlata přilákal do USA přibližně 300 000 dobrodruhů z celého světa a podstatně urychlil osídlení země.
John Sutter ani James Marshall ze svého nálezu (přes jistou snahu) velký prospěch neměli – a nakonec zemřeli v chudobě.
Z jihu rychle na sever
Kalifornská zlatá horečka netrvala dlouho – už v roce 1850 bylo všechno volně dostupné zlato vytěžené a ke slovu se postupně dostávaly průmyslové metody dobývání. Americkým zlatým horečkám ale ještě nebyl konec.
Mnohem drsnější průběh měla aljašská zlatá horečka, která se ve skutečnosti skládala z několika vln. V letech 1896 až 1999 vzali prospektoři útokem Klondike na řece Yukon, poté je lesk žlutého kovu zahnal do nově objevených nalezišť v okolí Nome. Tam se zásoby vyčerpaly okolo roku 1909. Tvrdé podmínky Severu, kde teploty v zimě klesaly pod -50 stupňů Celsia, vedly k neméně drsné bilanci: ze 100 000 lidí, kteří vyrazili na Klondike, jich tam došlo jen 40 000, ostatní se buď vrátili nebo zahynuli. Pouze 4000 hledačů zlato opravdu našlo - a jen několik málo z nich tolik, aby to stačilo na zbohatnutí. Přesto většinou zemřeli chudí: své zlato buď propili, nebo prohráli ještě na Aljašce.
Další články autora na www.novakoviny.eu