Pokud se jedná o mašinky, je jim to nejen tolerováno, ale přímo se to od nich žádá, včetně různých vyhlídkových jízd, a že potom někdy uvízne v oku saze, žádný problém.
Žijeme v přetechnizované době a nejen na kolejích se potkává stále modernější a výkonnější technika,
ale setkání generací zase není až takovou vzácností.
Teda stát vedle takové krasavice, určitě se nebudu mračit. Nebo spíš fešáka, když je to Hrboun.
Symbolem starých železničních časů jsou parní lokomotivy. Ovšem stejnou ikonou je tento motoráček.Pro pravověrné nádražáky bych měl napsat motorový vůz řady M 131, ale pro ostatní je to Hurvajz a basta.A proč Hurvajz? No přece byl taky dřevěný.
Kačenu, pro její houpavý způsob jízdy, taky netřeba extra představovat.
Tady se nám seřadily lokomotivy pro nákladní provoz či posun. Čmelák, pro svoje označeni ČME uprostřed Rosnička podle barvy a vzadu ruský Sergej. Když se blížil k obydlím kolem tratě, všechny skleničky se hrůzou rozklepaly.
Zde Čmelák stále v plné síle vede osobák v Albánii,
a tady je na postrku transsibiřského rychlíku na Jaroslavském nádraží v Moskvě. Znalí azbuky si přečtou ČM, tedy i v Rusku Čmelák.
Z motorové trakce nezapomenu na Bardotku, podle předstihu a nebo taky Zamračenou, podle výrazu tváře. Zde kluk a holka.
Daší skvost, suprskvost. Do všech detailů zrenovovaný Stříbrný šíp, včetně mosazných klik a sedaček potažených italskou kůží Světový unikát, který dokazuje technickou vyspělost a um našich předků.
Za komunistů byl stroj odstaven, jako buržoazní luxusní přežitek. To je panečku zdůvodnění.
Nelze samozřejmě zapomenout na elektriku, někde se stala legendou, jako třeba v Rusku a konkrétně v Jekatěrinburgu.
Ale pára je pára. Zvláště když pořádně čudí,
jako třeba Velký Bejček při rozjezdu v Letovicích.
Mezi parní skvosty patří samozřejmě také Papoušek.
Albatros? No tak to už vůbec.
Co se týče společného fota, zde vykukují v pořadí Albatros, Hrboun, Ušatá a Tisícovka.
A ještě jedno hnízdo.
Parní lokomotiva má spoustu hejblátek,
které se musí mazat
a utahovat.
O to se stará strojvedoucí a jeho pomocník,
který navíc musí přikládat do kotle.
Nejdřív otevře dvířka, a když je oblouk doleva, protože na dráze zatáčky neexistují, hází na levou část ohniště, když vpravo, tak na pravou. Na rovině samozřejmě doprostřed.
Mezi tím strojvedoucí ovládá všechny řídící a kontrolní prvky, zvláště jeden a
kontroluje všemožné mechanismy.
A my cestující? Dříve bylo všechno trošku jinak. Méně pohodlné, ale děsně romantické.
Kultura cestování se vyvíjela,
Tohle je už luxus.
Pendolíno.
Teplo je základ spokojené jízdy
a mít se kde umýt, no to už vůbec.
I toalety se vyvíjely.
Toaletní pohled z dronu.
Každý vlak samozřejmě musí mít funkční záchrannou brzdu. Názornou ukázku jak funguje v praxi lze spatřit ve filmu Dobrý voják Švejk.
Vlak neni žádné vězení, můžete se procházel jak je libo. Vevnitř
i venku.
Otvírání oken byla trošku věda. Kdo si pamatuje, ví.
Když se za řemen zatáhne, okno se uvolní a spustí.
Copak okno, otvírání dveří byla úplná věda. Obnášelo to tři úkony....kdo si pamatuje.
Existují i vagony speciální.
Někomu jsem vyvolal vzpomínky na mládí, pro někoho to byly už jen informace, jak se dříve cestovalo vlakem. Tak či tak, vlak byl, je a bude fenomén, zvláště pro děti. Dodnes jim chodí s rodiči či prarodiči mávat.
