Ano, nádherná Sicílie. Země plná kontrastů. Podmanivá, pulzující, bouřlivá, vášnivá, ale i tajemná, skličující, ponurá. Jako její obyvatelé, u kterých se střídá italský temperament s flegmatismem.
Města prodchnutá historií
Sicilská města vás vtáhnou až do doby raného středověku či dokonce starověku. Na ostrově Ortigia v Syrakusách je k vidění Apollonův chrám, který je považován za nejstarší antický chrám Velkého Řecka, datovaný do počátku 6. stol. př. n. l. Další chloubou Syrakus je Katedrála narození Panny Marie, která se stavěla po několik století. Původně řecký Athénin chrám, který byl postaven po vítězství nad Kartágem v roce 480 př. n. l. sloužil přes den k orientaci mořeplavcům jako maják. Z této stavby jsou v konstrukci dómu dochované dórské sloupy. V 7. století n. l. byl chrám přestavěn na první křesťanskou baziliku, vypleněnou Araby. Románskou baziliku pobořila zemětřesení v letech 1542 a 1693. V letech 1728–1757 byl chrám znovu dostavěn do současné podoby.
Skvostem Syrakus, kde se narodil a působil matematik, fyzik a astronom Archimédés, je také Teatro Greco - Řecké divadlo z 5. století, jedna z největších staveb svého druhu v celém tehdejším řeckém světě. Pojmulo až 15 000 lidí a sloužilo jako parlament či místo pro veřejné soudy. Řecké divadlo, později přestavěné Římany, najdete také ve městě Taormína, považovaném za perlu Sicílie. Taormína byla místem inspirace mnoha umělců, například malíře Dalího, básníka Goetheho, spisovatelů Dumase a Maupassanta či skladatele Wagnera. Na dovolenou sem údajně jezdí i současné celebrity jako třeba americká herečka Julia Roberts či její kolega z branže Leonardo diCaprio.
Ale uchvátí vás i další města, ať už jsou to Enna, Ragusa či Noto ležící ve vnitrozemí, nebo přímořská letoviska Cefalú, Trapani, Messina či hlavní město Palermo vsazené mezi moře a skály. V každém z nich je nějaká pozoruhodná stavba z dob kolonizítorů z Řecka, Říma, Kartága či Byzantské říše. Každé město má svou neopakovatelnou atmosféru, auru, která vás přitahuje a fascinuje.
Apollonův Chrám v Syrakusách
Náměstí v Syrakusách
Katedrála Proměnění Páně v Cefalú
Sicilské speciality
Stejně tak, jako si milovník historie a kultury užije sicilské památky, gurmet či gurmán si pochutná na zdejších specialitách, sladkých či slaných. Sicilským národním jídlem jsou určitě Arancini. Jedná se o kuličky z vařené rýže se šafránem, plněné masovým ragů, obalené v trojobalu a smažené na olivovém oleji. Každé město je dělá trochu jinak, někde se plní jen masovou směsí, jinde třeba sýrem v kombinaci se špenátem. Arancini koupíte u stánku na pláži, ale i na horní stanici lanovky pod vrcholem Etny.
Oblíbeným pokrmem mezi Siciliány jsou také Pasta con le Sarde, těstoviny se sardinkami a ančovičkami, dále pak Involtini di pesce spada – závitky z masa mečouna plněné kořeněnou směsí z cibule, rybízu a piniových jader. A skoro v každé restauraci si můžete dát Caponatu, vařený zeleninový salát, jehož základem jsou lehce osmahnutý lilek a řapíkatý celer a pak rajčata, kapary, olivy a cibule, a to vše je zalito sladkokyselým octem.
Ze sladkých jídel jsou asi nejznámější Cannoly, což jsou trubičky ze smaženého těsta, do kterého se přidává místní víno Marsala, připomínající portské. Trubičky se plní sladkou náplní z ovčí ricotty a zasypávají se mletými pistáciemi a kandovaným ovocem. A samozřejmě na každém rohu se prodává gelata, tedy italská zmrzina ze všech možných druhů ovoce a někdy až nemožných příchutí. Mimochodem, zmrzlina se tu často dává i do sladké briošky. Vlastně je to podobná zhýralost, jako když si v Praze dáte zmrzlinu v trdelníku.
Přírodní scenérie
Dominantou ostrova je rozhodně Etna. Jedna z největších a nejaktivnějších sopek světa "dohlíží" na celou Sicílii. A když se jí něco nelíbí, vybouchne. Její láva v minulosti poničila města a vesnice na jejím úpatí a související zemětřesení srovnala se zemí místa vzdálená i stovky kilometrů. Sopečná činnost a zemětřesení určily i ráz zdejší krajiny. Na severozápadě jsou k vidění skaliska ponořená do moře, zatímco jihovýchodní pobřeží je rovinaté, pěstuje se zde ve vekém ovoce a zelenina a také vinná réva. Ostatně, vína vyráběná z odrůd kolem města Avola patří k nejvyhlášenějším sicilským produktům. Na Sicílii je také několik přírodních rezervací, v jedné z nich, rovněž u Avoly, žije například kolonie plameňáků. A jen v Syrakusách, na jediném místě v Evropě, roste šáchor papírodárný, z jehož stébel se už po několik tisíciletí vyrábí papyrus.
Doutnající Etna
Pobřeží v Avole
Šáchor papírodárný v Syrakusách
Co člověk vidět a cítit nechce
Jak jsem zmínil v úvodu, Sicílie je zemí plná kontrastů. Na jedné straně obdivujeme města napěchovaná památkami, na druhé straně můžeme pozorovat opuštěné vesnice. Když projíždíte z jednoho většího města do druhého, vidíte podél silnic stovky opuštěných kamenných domů. Místní lidé je opustili, kvůli práci se přestěhovali do měst. Zejména mladé Siciliány už nebavilo obdělávat políčka svých rodičů či prarodičů, která strádala častým suchem. Jenže nebyly to jen staré opuštěné domky, které na nás působily dosti ponuře, ale byly to i desítky nových nedostavěných domů či jen betonové skelety bez střech. Důvod? Mafie a její chapadla vedoucí na stavební a jiné úřady. Nezaplatíš úplatek? Nestavíš...
Odhaduji, že prsty má mafie i ve zdejším odpadovém hospodářství. Na Sicilii nenajdete velké kontejnery na odpad. Jsou jen v těch největších městech, ale jen na několika málo místech. Odpad se sice třídí, ale ukládá se do plastových pytlů u jednotlivých domů. V pondělí se odváží plasty, v úterý, čtvrtek a sobotu bioodpad, ve středu papír, v pátek sklo. Odpadky tedy leží na ulicích před domy a ve vysokých teplotách zrovna nevoní. A protože se mnohým lidem takto "třídit" nechce, válají se plastové lahve, papíry, plechovky a vlastně cokoliv všude kolem plotů, chodníků a podél cest. A tak uklizeno bývá jen opravdu v historických centrech měst a na vybraných plážích.
Místo do popelnic se odkládají odpady u domů či plotů
Turisté vycházeli do ulic až pozdě večer, kdy už teploty polevovaly
Italové se baví, i když kousek odtud šlehají plameny. Všechny fotografie v článku: J.Raška
Sicilské peklo
Kdyby se mě dnes, po téměř dvou týdnech strávených na Sicílii, někdo zeptal, zda ji stojí za to vidět, odpověděl bych určitě ano. Ale ne o prázdninách, nejdříve na konci září či spíše v říjnu. Naši dovolenou totiž doslova spálilo slunce. Zažili jsme tu na vlastní kůži 47 stupňů ve stínu. Bylo to dva dny za sebou. Od poledne do osmi hodin večer jsme nevyšli z apartmánu, nedalo se být venku déle než deset minut. Ale i ostatní dny byly teploty v rozmezí 38-42 stupňů. Bylo to úmorné a někdy skličující.
Na závěr našeho pobytu přišly ještě požáry. Vraceli jsme se po desáté hodině večerní ze Syrakus a viděli jsme desítky ohnisek požárů různé intenzity. Na některých úsecích dálnice se muselo přejet do vedlejšího pruhu, protože plameny šlehaly až ke svodidlům. A to jsme byli na jihovýchodě ostrova, kde přeci jen bylo požárů méně. Daleko vážnější situace byla kolem Palerma na severu ostrova. Protože jsme měli tři dny do odjezdu, obávali jsme se, abychom se dostali přes ohněm zasažené oblasti na letiště u Palerma. Zvláště zprávy z českých médií byly alarmující - např. jsme četli tyto titulky: "Sicílie prožívá nebývalou zkázu..." nebo "Ohnivé peklo vypuklo na Sicílii" či "Je tu chaos, píší Češi ze Sicílie."
Trošku nás to vyděsilo, a tak jsme se zaregistrovali v systému "Drozd", což je aplikace Ministerstva zahraničí, která sleduje pohyb českých občanů mimo Českou republiku (aby mohly úřady dát vědět našim rodinám, kdyby něco...). A také jsme volali na honorární konzulát v Palermu. Výsledek? Popudivá úřednice nám sdělila, že není kompetentní vyjadřovat se k situaci na Sicílii a že stejně má jen informace z místních médií a více o katastrofě neví. Tak jsme si za pomoci překladače začali číst zprávy z italských webů.
Kupodivu informace o požárech nebyly hlavními aktualitami dne. Podle italských médií byly zaznamenány desítky lokalit, kde se požáry šíří, ale žádné poplašné zprávy či dokonce nějaká panika. Paní Rosalia, která nám pronajímala apartmán a bydlela ve stejním domě nad námi, dokonce o žádných požárech ani nevěděla. "Opravdu někde hoří? Ne, to nevím, ale tady je to časté, nemusíte se bát," řekla nám naprosto v klidu. V den, kdy česká média informovala o katastrofě na Sicílii a my sami jsme dostávalli od přátel a známých esemesky, zda jsme v pořádku, pořádalo "naše" město Avola jakousi slavnost, která před půlnocí vrcholila ohňostrojem!
Zkrátka, horkokrevní Siciliáni zachovali chladnou hlavu. A možná věděli proč. Byli si jisti, že to jejich hasiči zvládnou. Za dva dny byly požáry uhašeny, a tak, když jsme přejižděli z jihu na sever do Palerma na letiště, viděli jsme dlouhé kilometry spálené země, místy ještě trochu doutnající, ale jinak byl všude naprostý klid. Bella Sicilia!
