O mlsání
Fotografie: Věra Ježková

O mlsání

10. 8. 2023

Nedávno mi Jenda večer v mailu napsal, že si jde udělat mrkvovou polévku s vejcem. Z tabletu jsem mu stručně odpověděla: „Polévka fuj.“ Po chvíli přišla reakce: „Já nejsem tak mlsnej jako ty, sežeru vše, krom koprovky.“

Zamyslela jsem se. Jsem mlsná? Myslím, že ne. Samozřejmě ráda mlsám. Hlavně hořkou čokoládu nebo cokoliv s chutí slaného karamelu.

Ale v podstatě sním všechno kromě želatiny, sulcu a podobných třaslavostí. Ty by se ve mně dlouho neudržely. Možná ani tatarák. Nemusím čerstvá rajčata. Ale kousek na chlebíčku spolknu bez následků. Taky nevyhledávám sladké měkké ovoce, hlavně broskve a meruňky. Není mi příjemná „vůně“ ananasu. I když ten jsem jedla. Jednou. Přítel se u příležitosti mých narozenin rozhodl, že mě obrátí na svou víru a spolu s jinými dobrotami mi předložil ananas. S nějakým alkoholem; myslím, že s vodkou. Ještěže tak. Nechtěla jsem mu kazit radost, a tak jsem ho do sebe nasoukala, usmívajíc se, seč jsem mohla. Od té doby ho dávám jen já jemu. Jako kytku i v konzervě.

Jinak snad sním všechno, i když ne všechno mi chutná. Třeba výše uvedená vařená mrkev a vajíčko rozprsknuté v polévce. Vařenou mrkev dělávala maminka s bramborem, když jsem byla malá. Nebyla jsem z ní nadšená, ale pokaždé jsem ji snědla. Jednak bych nic jiného nedostala, jednak rodiče dbali na to, abych si nevybírala a dojídala. To druhé jim vydrželo do mých deseti let, kdy jsem onemocněla infekční žloutenkou. Po roce mé přísné diety akceptovali, že nechám na talíři třeba jen jedno sousto. Protože – co kdyby?

Myslím, že je rozdíl mezi tím, že je člověk mlsný, a tím, že mu něco nechutná. Chuť, stejně jako ostatní smysly, jejichž prostřednictvím vnímáme své okolí, je vrozená. Nerozhodujeme se tedy vědomě, zda nám něco bude, či nebude chutnat. I když … Vzpomněla jsem si na jeden svůj dávný chuťový omyl. V rámci studia němčiny na pedagogické fakultě jsme byli čtrnáct dní na stáži v Postupimi. Bylo tam krásně, hostitelé se o nás dobře starali. A k jídlu nám nabízeli mj. velké mísy s lososem. Při pohledu na něj jsem usoudila, že ho nejím. Syrové červené maso … Když jsem o mnoho let později snědla v Praze kousek lososa na chlebíčku, byla jsem zdrcená. Taková dobrota – a já se jí tenkrát dobrovolně vzdávala!

Mnozí nejspíš ale máme také zkušenost, že v průběhu života se nám chuť trochu mění.  Někdy se naučíme jíst něco, co jsme dříve nejedli. A jak praví lidová moudrost, nejlepší kuchař je hlad. 

A co vy? Jste mlsní? Co máte hodně rádi a co nejíte?

 

 

Magnetka od kamarádky

gastronomie jídlo životní styl
Hodnocení:
(5.1 b. / 20 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Věra Ježková
Děkuji vám za hezké komentáře a hodnocení.
Jana Šenbergerová
S věkem se změnily moje chutě tak, že mi teď chutná všechno. Jen čokoláda, na které jsem bývala závislá, už není to, co bývala a občas mi vydrží tak dlouho, že na ni zapomenu. Ani jiné sladkosti už mi nechutnají tak jako dřív. Občas mě "honí mlsná", to pak chodím a hledám, co bych si dala, aby toho nechala.
Martina Růžičková
Věro, prima článek. Chutě se opravdu během života mění. Moje tedy určitě. Sama jsi byla u toho, když jsem se odhodlala k ochutnání koprovky. V dětství se mi dělalo špatně jen z vůně kopru. Teď koprovku, kulajdu apod. prostě miluju! A podobně to mám i s několika dalšími jídly.
Jitka Hašková
Mlsná jsem, nejlépe se najím, když si uvařím sama. Až do dospělosti jsem neměla ráda špenát. Jednou jsem přišla na návštěvu ke kamarádce, která jako součást jídla připravila špenát. Bylo mi trapné to odmítnout, tak jsem si ho trochu dala. Byl tak výborný, že ho od té doby připravuji podle jejího receptu a ráda ho jím. Ananas přímo miluji. Máma mě jako mladou holku naučila si ho vybírat.
Alena Velková
Já ujíždím na ovoci, sním ho denně spoustu.
Dana Puchalská
Já tedy mlsná jsem a miluju dobré jídlo. Ovšem ani za nic do sebe nevpravím hrachovou kaši.To radši suchej chleba se solí. A koprovou omáčku klidně přenechám komukoliv. Přitom mám ráda jeho vůni.
Jan Zelenka
Já skutečně nejsem vybíravý a sním úplně vše. Ale když je tu Věrka, dávám si pozor, co uvařit, abych nedostal vynadáno. /Přeháním/ Naše společná záliba je umístěna v koutě kuchyně, kde je proutěný koš s oplatkami, brambůrkami a čokoládou. Občas se tam v noci i potkáme. Být mlsný není zase nic tak hrozného. Snad máme v našem věku právo si udělat občas i sladkou radost.
Naděžda Špásová
Věrko, ananas jsme si daly kdysi s holkama na intru. Pak jsme šli do kina Blaník na Václaváku na My fair Lady. Dodnes na to vzpomínám, otekly nám jazyky a bylo to dost nepříjemný, od té doby ananas nejím. Jinak jsem dost vybíravá, víc toho nejím, než jím. Ale sulc si dělám sama a ten jím. Tak dobrou chuť, ať každému chutná to, co má rád.
Jana Jurečková
Já ani můj muž mlsní nejsme. Snažíme se jíst vše. Manžel má dietu, protože má cukrovku. Takže v jeho stravě je dušené maso, zelenina, ovoce méně. V jídelníčku má jáhly, ovesné vločky, pohanku, luštěniny, ořechy. Já se přidávám k němu. Já vím, že ho to někdy pořádně štve, že si nemůže dát třeba svíčkovou, ale nedá se nic dělat. Jinak díky za hezký článek.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.