Odmítli resuscitaci nemocné ženy, Ústavní soud se jich zastal.
Ilustrační foto: Pixabay

Odmítli resuscitaci nemocné ženy, Ústavní soud se jich zastal.

17. 8. 2023

Choulostivé téma, které laik nemůže u konkrétního případu relevantně posoudit. Jedno je ale jisté, lékařská péče má dvě polohy, odbornou a lidskou, ve smyslu empatie a komunikace. Ne vždy jdou obě stránky ruku v ruce, ale netřeba věšet hlavu, naše zdravotnictví rozhodně není v háji ani po stránce komunikace s pacientem, jen někdy vázne nebo zcela chybí, a to je škoda a ještě víc špatně.

V roce 2013 zemřela v jedné okresní nemocnici žena, trpící nádorovým onemocněním v terminálním stádiu, cukrovkou a nemocemi ledvin a plic. Lékaři předem vydali pokyn "Do Not Resuscitate", neprovádět resuscitaci. Po její smrti se pozůstalí za toto rozhodnutí obrátili na soud, který každému ze žalobců přiznal odškodné 240.000 korun. A tak spor přes různá odvolání doputoval až k soudu ústavnímu, který stížnost dětí a manžela zamítl.

Soudce zpravodaj nález ÚS zdůvodnil takto, "Zdravotnický personál se rozhodl v souladu s poznatky lékařské vědy a dal pokyn neresuscitovat pacientku v určitém okamžiku, který vyhodnotil jako beznadějný, a nelze v tom spatřovat nějaké zaviněné protiprávní jednání, které by vedlo k úmrtí pacientky. Ta byla v takovém stavu, že by v nějaké velmi krátké době zemřela. Zdravotnický personál postupoval v tomto případě s respektem k právu na lidskou důstojnost pacientky a rozhodl se, že nebude prodlužovat ten okamžik utrpení a umožní pacientce odejít z tohoto světa."

V kuloárech se navíc mluví, že přístup dětí k nemocné a celému dění byl řekněme, poněkud zvláštní. Nicméně kdo může v tomto případě soudit. Nakonec tak učinil soud druhé nejvyšší instance. Každý si můžeme položit otázku, jestli správně nebo chybně.

Zároveň soud poukázal na nedostatky v komunikaci. Zde svoji zkušenost přidat mohu.

Případ první, operace tříselné kýly. Operující lékař se mi před operací představil a vše mi vysvětlil. Byl u toho, když mě vzbudili, během hospitalizace mě navštívil a také propouštěl. Na kontroly jezdím k němu.

Případ druhý, zavedení stentu. Lékaře, který zákrok prováděl, jsem si musel doslova vypátrat a postupně z něho informace dolovat. Propouštěl mě zase někdo jiný.

Oba případy mají jedno společné. Po odborné stránce precizně provedené zákroky, po stránce komunikační případy rozdílné. Samozřejmě nejdůležitější je zdravotní výsledek, ale zrovna tak nelze podceňovat stránku druhou. Zájem o člověka jako o pacienta má blahodárný vliv na jeho psychické rozpoložení. Zvláště před zákrokem a těsně po něm.

glosa zdraví
Hodnocení:
(5 b. / 7 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zuzana Zajícová
Mně to připadá, že příbuzným nezáleželo na tom, co bylo pro nemocnou paní vysvobozením, ale na tom, aby vysoudili peníze...
Ludmila Černá
Kdysi dávno mi sestra, která tehdy žila v Německu, vyprávěla, co všechno předcházelo její operaci. Nechápala jsem, proč se pořád lékaři ptali sestry na to samé. Vysvětlila mi, že ne každý si důležité věci pamatuje přesně a proto se lékaři stále ptají, aby nic nezanedbali. A samozřejmě si vše nechávají podepsat. Možná by se to osvědčilo i u nás. Ovšem pokud je vůbec pacient schopen sám o sobě rozhodovat a komunikovat. Mé sestry zemřely obě na rakovinu. Jedna podstoupila léčbu, druhá ji odmítla. Co bylo lepší nevím dodnes, ale oběma jsem smrt přála, bylo to v obou případech vykoupení z bolestí.
ivana kosťunová
Můžeme to tak nazvat, ale výstižnější se mi zdá nechat to na přírodě.
Elena Valeriánová
Komunikace je opravdu velmi důležitá. Ale pokud bych byla nemocná a věděla, že není naděje, tak bych o oživování nestála. Je to jen prodlužování utrpení nemocného i rodiny. Ale každý to máme jinak. Myslím, že by o tom neměl rozhodnout lékař, ale nemocný někdy rozhodnout nemůže. Takže je to na Bohu?
Jitka Hašková
Myslím si, že v případě tolika vážných chorob u jednoho člověka, zvláště ve vysokém věku, je pokyn neresuscitovat vysvobozením. Před několika lety ležel takto v bezvědomí v pražské nemocnici starší pacient 8 let. Bylo známý umělec. Rodina nedokázala přijmout, že by pro něj bylo lepší nechat ho umřít, než bezvládně ležet.
ivana kosťunová
Lékař není Bůh- nemůže rozhodovat, jak dlouho má kdo žít. Vždy jsem se domnívala, že lékař má povinnost udělat vše, aby pacient žil. Tedy i resuscitovat.
Zuzana Pivcová
O tomto případu jsem teď četla na internetu. Kdo z nás může nyní v přítomnosti posoudit, zda si bude ve finálním stádiu přát rychle umřít nebo ještě aspoň krátce žít.
Margita Melegova
Nase mamka trpela roztrousenou sklerozou, byla lezak bez pohybu, bez polykani, nemluvila ale byla pri plnem vedomi a kdyz doslo k zastave srdce tak ji ozivili, po tehle ,, pomoci ,, se jeste dva roky trapila nez odesla, opravdu to byla zbytecna pomoc o kterou bych osobne nestala a mamka myslim ze take ne.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 45. týden

Tento týden končí dne 17. listopadu, tedy v Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva. A to bude také téma vědomostního kvízu tohoto týdne.