Moje svatba naštěstí proběhla v ještě bezstarostné atmosféře dne 10. srpna 1968. Byla jsem čerstvá absolventka průmyslové školy a nastoupila jsem o prázdninách do zemědělského podniku, který v právě probíhajících žních vykupoval od zemědělských družstev obilí. Já jsem pracovala v laboratoři, kde se hodnotila kvalita přivezeného obilí.
Práce v tomto zaměstnání totiž významně ovlivnila průběh naší svatby. Svatba probíhala obvyklým způsobem až do doby, kdy jsme vycházeli po oddavkách z kostela v Hradci Králové. Před kostelem stál opentlený traktor s vlekem, kde byla lavička. Řidič traktoru, který byl z jednoho zemědělského družstva, nás vyzval, abychom si sedli do vleku. Bylo nás tam tenkrát asi 10 svatebčanů, na lavičce já s manželem a svědci, ostatní stáli.
Byl to zážitek z jízdy přes celé město k fotografovi, doprovázený řinčením plechovek, které byly připevněny za vlekem. Bylo to pro nás opravdu velké překvapení, které měli na svědomí mí báječní kolegové, od kterých jsem dostala veršované blahopřání, které si dodnes pamatuji:
"Silo vázne, vzorky stojí, laborace je v pokoji, skončete tu svatbu vkrátce, přijdte brzo, byt´i vratce. Hodně štěstí Vám přejou zaměstnanci sila s kolegyní Helou."
Rádi na naši "crazy" svatbu vzpomínáme, letos jsme oslavili společných 55 let.