Vždyť víš, hvězdy nehasnou
Všechny fotografie: Soňa Prachfeldová

Vždyť víš, hvězdy nehasnou

23. 8. 2023

Všechno je jinak. Měla jsem bratra. Měli jsme oslavit jeho sedmdesátiny. K takovému jubileu se schází většinou celá rodina, aby oslavila společně s jubilantem významné a krásné výročí. 

Všechno je jinak. Sedím si tu pod hvězdami, nad hlavou mám Velký vůz, kromě mnoha dalších hvězd. Mám pocit, že pod jejich jasem se mi daleko lépe daří dávat svoje pocity do slov. Básník nejsem, ale cítím přímo vesmír nade mnou a já pranepatrné člověčí zrníčko se pokouším dávat svým slovům nějaký smysl. Ale proč smysl? Jsou to mé niterné pocity pod noční oblohou, které nemusí mít ani smysl, ani řád.

Všechno je jinak. Sedím pod hvězdami, vychází první hvězdy a já myslím na mého jediného brášku. Je to tak dávno, kdy jsme byly děti. Jsem o sedm let starší a jako starší sestra jsem brášku měla na starosti. Někdy mě to pěkně štvalo, všude jsem ho musela tahat s sebou, do všeho strkal svůj zvědavý nos a také žaloval. Přece jen jsem měla trochu jiné zájmy, než ten náš rozmazlený prcek. Žalování jsem mu důrazně zatrhla a on mě jako starší sestru poslechl, nic jiného mu také nezbývalo.

Vracím se do dávnověku, vzpomínám na dobu, kdy jsem ho doprovázela do školy. Jako mladší byl samozřejmě mazlíček rodiny a já holt byla ta starší a moudřejší. Vzpomínám, jak dychtivě jsme čekaly jako děti na rozsvícení stromečku a na dárky. Když nastoupil na vojnu a nebyl daleko, tak naši za ním často jezdili a vozili mu dobroty. Aby mazánek nestrádal. Pak se oženil, odstěhoval se, měl své děti a my jsme se po celou dobu i když ne tak často, vídávali. Vzpomínám na hezké chvíle, na společné rodinné výlety, které mě tehdy docela nudily, ale dnes vidím, jak to bylo moc hezké i při těch skromných podmínkách, které jsme měli. Život brášku také nešetřil, přišly vážné nemoce, vždy je zvládl a nikdy si nestěžoval. Naštěstí měl po boku velmi hodnou manželku a tak tu svoji káru táhli svorně 48 let.

Všechno je jinak. Moc jsem se těšila na rodinné setkání, jak si zase budeme vzpomínat na naše dětství a dospívání a opět se budeme přetahovat, kdo má z nás dvou větší pravdu. Těšila jsem se na setkání s jeho dětmi, a vnoučaty. Jsem teta i prateta a jsem na to patřičně hrdá.

Všechno je jinak. Měli jsme příští měsíc prožít pár společných dnů v kempu, při rybaření, v hospůdce při dobrém pivečku. Při večerním táboráku.

Všechno je jinak. Ano sešli jsme se všichni, abychom doprovodili našeho milého na poslední cestě. Sbohem můj bráško, měla jsem a mám tě v srdci napořád. Vždyť víš, hvězdy nehasnou. ♥♥♥

Můj příběh rodina úmrtí
Hodnocení:
(5.1 b. / 45 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Anna Potůčková
Soni krásně vzpomínáš na svého brášku. Je mi moc líto, že Ti odešel tam odkud není návratu. Já sice sourozence mám, ale pár let spolu nekomunikujeme. Však mnozí víte co a jak mezi námi je. Určitě to nechci zde rozebírat.
Věra Ježková
Soni, cítím s tebou. ♥
Jana Jurečková
Soni, je mi to moc líto. Váš bratr byl velký bojovník. Určitě by nic nevzdal. Ale osud rozhodl jinak. Já mám bratra o 10 let mladšího. Taky si občas vzpomenu na dobu, kdy jsme byli děti. Nic se nedá zapomenout, opravdu nic.
Taťana Veselá
Soni, smutne cteni, avsak je z neho citit, ze jsi brasku mela moc rada ❤️
Jan Zelenka
Soňo, moc hezká a poetická vzpomínka. Život si mnohdy dělá, co chce a co my nechceme. Moje sestra byla o 6 let starší a teprve později, po její svatbě, jsme našli k sobě cestu. Nikdy není pozdě. Mám raději pozitivní vzpomínky.
VANDA Blaškovič
Soňo, Tvá vzpomínka je velkou poctou bratrovi a sourozenecké lásce. Děkuji.
Jitka Hašková
Soňo, krásné rozloučení. Já jsem, bohužel, sourozence neměla.
Hana Šimková
Soni, já jsem prož ila úplně stejný příběh až na to, že bráška zemřel už v 65 letech.
Naděžda Špásová
Soni, napsala jsi to krásně. Smrt k životu patří, i když je často nespravedlivá. Tvůj milovaný bratr je tam nahoře, neboj kouká na tebe a říká si, jak má hodnou a statečnou sestru. Až někdy večer uvidíš padat hvězdu tak si něco přej, protože právě tu ti bratr posílá pro štěstí. Měj se hezky.
Marie Seitlová
Soni, i já tě plně chápu, měla jsem také mladšího brášku a už tu také není, odešel v 52 letech. Stále vzpomínám a už můžu jen s kytičkou a svíčkou na hrob. Napsala jsi to moc hezky.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.