V důchodu jsem 12 let, nepracovala jsem ani den navíc. Těšila jsem se, že konečně budu mít čas na své záliby, odpadne ranní vstávání a pracovní stres. Velké štěstí bylo, že i manžel dosáhl důchodového věku a ve většině aktivit se shodneme.
Oba nás baví především cestování. Nedočkavě jsme vyrazili hned první měsíc k přátelům na Moravu. Od nich jsme se vraceli domů cik – cak přes Beskydy, Orlické hory až k nám do severních Čech. Kde se nám líbilo, tam jsme se zdrželi déle, nic jsme neplánovali. Sehnat ubytování nebyl většinou problém, kam jsme dojeli, tam jsme dojeli. Byl v tom kousek dobrodružství, hlavně svoboda a volnost! Cestování nás drží stále – milujeme moře, ale především naši krásnou zemičku. Řekneme si, kde to ještě neznáme nebo kde jsme dlouho nebyli a vyrážíme…
Samozřejmě máme každý i své koníčky. Manžel rybaření, zahradu, les a houby. Já už víc jak deset let dojíždím každých 14 dní do Prahy na přednášky na univerzitu třetího věku. Spojím to obvykle s návštěvou nějaké výstavy, schůzkou s kamarádkou nebo jen procházkou mou milovanou Prahou. Jako rodilé Pražandě se mi po Praze nikdy nepřestalo stýskat. Často koupím lístky na nějaký muzikál, divadelní představení nebo koncert. Občasné manželovy protesty odbudu tím, co mi před téměř padesáti lety slíbil před oltářem: „V dobrém i zlém“. Já se taky obětuji a jedu s ním na ryby – vezmu si knížku, pletení a „neremcám“.
Letos jsem mu nachystala zvlášť pěkné překvapení. Vzala jsem si přímo nebeskou pomoc. Ježíšek mé drahé polovičce nadělil dvě vstupenky na zahajovací koncert Pražského jara. To bylo překvapení! Prý co provedl, že snad byl celý rok hodný…
Ale nakonec to ocenil, byl to opravdu neopakovatelný zážitek v krásném prostředí Smetanovy síně v Obecním domě.
Odplata však na sebe nenechala dlouho čekat a překvapení jsem se dočkala i já. Manžel mne totiž přihlásil do soutěže Kde domov můj. Co jsem mohla dělat, statečně jsem to absolvovala a za svůj úspěch považuji, že jsem postoupila do finále. Doma v křesle se přeci jen hádá lépe než před kamerou.
Tak vidíte, my se v důchodu opravdu nenudíme a už se těším, jaké radosti a překvapení si na sebe vymyslíme příště...
