Beze strachu o strachu

Krásné shrnutí. Od dětství do dospělosti (dokud jsem bydlela s rodiči) jsem měla strach z toho, co se bude dít, až přijde máma domů. Většinou měla špatnou náladu z práce. Když jsem se usmívala, tak jsem vždycky dostala vyhubováno za nějakou blbost. Tak jsem se před ní raději neusmívala, když přišla z práce a hubování nebylo.

Souhlasím s Naďou. Lidská blbost je skutečně nekonečná, ale s tím nic nenaděláme. Strach nám v tom asi nepomůže.

Moc pěkné shrnutí strachu. Když přemýšlím o svém strachu, musím hledat dlouho. Často je to spíš opatrnost, než strach. Žádnou fobií netrpím. Ale jeden strach mám. A to o moji malou kamarádku Britney, která je už stará a nemocná. O sebe strach nemám. Až to na mě přijde, budu se akorát snažit říci ahoj.

V poslední době trpím naprosto ničím nepodloženou panickou úzkostí. Panická vlna strachu přichází uprostřed noci. Začíná v břiše a postupně ochromí dolní část těla. Trvá to chviličku, ale mě to připadá jako věčnost. Je to dost nepříjemná, bolestivá záležitost, údajně důsledek prodělaného kovidu, byť měl velmi lehký průběh, ale bohužel zasáhl můj nervový systém. Mám tomu prý dát čas, tak jsem zvědavá, jestli to přejde.

Ano, mám strach a mám fóbii. Kdo říká, že se ničeho nebojí tak kecá. Strach je přirozený a máme ho všichni. Čeho se bojím psát nebudu, vlastně jeden strach můžu prozradit. Bojím se lidské blbosti, ta je nebezpečná. Věrko, máš můj obdiv, na tohle bych trpělivost neměla.

Strach v menší dávce je instinkt.

Věro, zajímavé shrnutí. Já se nemohu zbavit strachu o mé nejbližší.