Vdavky aneb produktivní rok 1979
FOTO: Poskytnuto z rodinného archivu Jany Pazourové

Vdavky aneb produktivní rok 1979

15. 9. 2023

Vrhla jsem se do života velmi čiperně a hekticky tím, že jsem se na své první dorostenecké zábavě seznámila s Pazourem. Jezdil za mnou na motorce Jawa 350.

Nadbíhal mi a nejvíc si myslel, že mě ohromí, když přijel jedno krásné odpoledne a s motorkou přivezl i SAJDKÁRU a nutil mě usednouti v ten vehikl a pyšně se se mnou projížděl pomalým tempem po návsi, aby jako všichni viděli. Ježiši, jak já jsem se styděla!

Ovšem moje sestra Barča a sousedovic Pepča, coby šestiletí haranti, byli naopak uchváceni a jakmile zaslechli burácet motorku, vybíhali na ulici a škemrali: „Míro, svez nás!“ Takže, než jsme mohli jít na rande, musel je napřed vyvážet do Křakova a zpět. Zato mu nosili za Burešojc na mez, kde čekal, až vytřu koupelnu, žlutou limonádu a chleba, neb Pazour měl furt hlad.

Kromě motorky vlastnil dlouhý vlas, čemuž se dnes dá věřit asi tak, jako že já jsem měla někdy šedesát kilo. Vlastnil i dlouhý kabát po kotníky, co uzmul svému dědovi Volyňákovi, který v něm prodělal první světovou válku a pak vlastnil kanárkově žlutý chemlonový svetr, který mu uštrykovala jeho matka a který se vyznačoval dírou velikosti dezertního talířku, jež se skvěla na zádech a vznikla tak, že se chemlon v těch místech rozškvařil v době, kdy se Pazour hřál u táborového ohně na čundru. A pak ještě vlastnil rifle! Módní kousek, který v té době měl jen málokdo a ani já jsem ho tedy nevlastnila. Považte! Bylo mi sedmnáct a já jsem neměla rifle! A Pazour si našetřil nějaký peníz, ten vyměnil u veksláka za BONY, a ty rifle mi koupil. V Mariánských Lázních. V Tuzexu. Podle toho jsem poznala, že mě opravdu miluje!

Avšak později se projevil jako nezodpovědný jedinec a naše schůzky v seníku nad soustružnou nezůstaly bez následků. Netrvalo dlouho a musela jsem se vdávat. Ten rok 1979 byl, řekla bych, velmi plodný. Začalo se to projevovat hned začátkem roku tím, že jsme třetího února vstoupili ve stav manželský. Koupilo se nové lino do obýváku, vyklidil se nábytek, aby se tam vešly ještě dva stoly, teta Máňa mi vypůjčila v Praze brokátové šaty s vlečkou a já jediné, co si z toho dne pamatuju, je jak Barča u fotografa strašně řvala a tekly jí slzy jako hrachy, že už mě nikdy neuvidí. Bylo jí sedm let a opak se stal pravdou. Stalo se z ní moje třetí „dítě“.

Hned šestého února oslavil již můj muž devatenácté narozeniny. A mě za měsíc šestého března bylo sladkých osmnáct. Abych se mohla vdát o ten měsíc dříve, museli mi naši takzvaně koupit plnoletost, což spočívalo v návštěvě soudního jednání, kde museli odpřísáhnout, že jsem dostatečně vyspělá a mohu se tak starat o dítě, které bylo na cestě a kde jsem se celou dobu chechtala jak nezvedený puberťák. Když jsme opustili soudní síň, hned za dveřmi mi uštědřil táta poslední výchovný pohlavek mého dětství.

V dubnu toho skvělého roku jsem si udělala řidičský průkaz. Zkušební komisař povytáhl obočí, když jsem se snažila nasoukat za volant, se svým těhotným břichem jak velryba v kytičkovaných šatech s volánkama. Nevím, jestli mi řidičák dali z outrpnosti, nebo byli uchváceni mým řidičským uměním, ale dostala jsem ho! Za tři neděle, osmého května, se narodila Kateřina. Táta o ní prohlásil, že vypadá úplně jako Lenin a ona přes to, že já jsem vypadala před porodem jak tulení samice, měla porodní váhu pouhé kilo osmdesát, tak že putovala do kojeneckého ústavu, kde ji vykrmili na dvě kila dvacet. Dnes by to na ní nikdo nepoznal.

A o měsíc později jsem udělala poslední krok svého učňovského tříletého snažení a dvacátého čtvrtého června složila úspěšně závěrečné učňovské zkoušky a tím jsem se stala definitivně dospělou. Prodavačka s dítětem a manželem. Je tomu právě čtyřicet čtyři let! Jako správní novomanželé jsme obdrželi novomanželskou půjčku třicet tisíc, kterou jsme utratili za koberec, podpultovou obývací stěnu, jež stála tátu dva pytle pšenice, sedací soupravu, ložnici a ledničku do našeho nového dvoupokojového bytu v paneláku a do dvou let přibyl k dceři Kateřině ještě syn Honza.

Bože, jak ten čas letí!

Letní soutěž 2023 svatba vzpomínky
Hodnocení:
(4.9 b. / 42 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Ženatová
Váš první úsměvný a nevšedně zpracovaný článek čtu až dnes - velmi hezky jste se svým nečekaně rychlým skokem na tento web uvedla*.
Jaroslava Handlová
Úsměvným stylem zpracovaný námět mě opravdu pobavil. Máte vypravěčský talent. Tolik převratných událostí během jediného roku vtěsnat do jednoho článku, to se každému tak bravurně nepovede. Přeji další radostná léta ve společném svazku s milým Pazourem.
Jindřich Berka
Doplněk maminka mě porodila v 16 letech.
Jindřich Berka
Nejde mi na rozum, jak někdo může být šťastný, že není obklopen vnoučaty? Zrovna jsem někde četl, že lidský život nemusí být nutný spojen s dětmi. Chápu. Někdy to nejde, ale jestli si někdo myslí, že je středem vesmíru, tak to tak není. Samozřejmě jsme tady především kvůli plození dětí. jejich výchovy a péči. Jinak by lidstvo vymřelo. Jak se vzájemně s vnuky obohacujeme to nelze popsat. Pan ještě lásku k vnukům a opačně nezažil a to jsem chlap a drsný. Jinak mě maminka porodila v letech, sestru v 18, další v 21 a bratra v 25. Ještě žije a tímto ji zdravím a děkuji, že její péči. Jindra
Lenka Kočandrlová
Některé moje vrstevnice se vdaly dokonce v 17 letech a znala jsem jeden pár,kdy ona měla dítě už v 15 letech. Většinou se holky vdaly okolo dvacítky ,protože tzv. musely. Já byla ve své době poměrně stará nevěsta,neb jsem se vdávala v 28,manželovi bylo 30.No a děti přišly ještě o pár let později,takže i v porodnici na mě zahlíželi jako na starou matku....Jo,časy se mění....
Jitka Caklová
Nejsem si jistá, zda na venkově lidé dospívají rychleji. Můj otec, ročník 1914, se ženil v roce 1945 a za 9 měsíců, v den maminčiných 26. narozenin, se narodil nejstarší bratr, o dva roky později druhý bratr, o rok později moje maličkost a za dalších 8 let nejmladší bratr. V pětadvaceti letech, až když jsem stála na vlastních nohou, s vlastním bydlením, přišel životní partner. Život šel tak, jak měl jít a dnes je vše tak jak mělo být. "Čůrat proti větru se nevyplácí.", jen na to přijít včas :-) :-) :-)
Miroslav Čuban
Inu venkov. Tam dospívají lidé rychleji. Můj otec, ročník 1936, se ženil v roce 1962 a mé matce bylo 23. Sestra Zuzana se narodila o 14 měsíců později. Já přišel na svět v roce 1970 a svatbu měl v roce 1997. Ve chvíli, kdy jsem stál na vlastních nohou a měl vlastní bydlení. Nic mi neuteklo a jsem šťastný, že v padesáti nejsem obklopený vnoučaty. Na závěr, otec i matka jsou stále aktivní senioři.
Zdenka Jírová
Moc vtipné vyprávění. Pamatuji na tu dobu, já se ale vdávala v roce 1963 také se svou první láskou a bylo mi 18 let a manželovi 21. Byli jsme spolu 30 let.
ivana kosťunová
Vaše živé a vtipné vyprávění mě rozesmálo, už dlouho jsem se takhle nebavila. Pazour... to mi připomíná slavnou scénku Simony Stašové v Románu pro ženy. " Pažoute- ty mi ....... dceru !! Máte krásně upravený závoj . Těším se na vaše další příspěvky- humoru není nikdy dost !
Alena Vávrová
Už to čtu podruhé a ráda! Moc krásně jste těch 44 let vzala hopem a hlavně s obrovským smyslem pro humor :-)) !

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 45. týden

Tento týden končí dne 17. listopadu, tedy v Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva. A to bude také téma vědomostního kvízu tohoto týdne.