Všichni známe výtvarnou techniku koláž, při níž se na zvolený podklad lepí jiný materiál, většinou vystřižený nebo vytržený, v záměrně neobvyklých souvislostech, s novým významem. Podkladem i nalepovaným materiálem bývá nejčastěji papír – tiskoviny (časopisy, noviny), též fotografie, textil apod. - viz úvodní obrázek a výstavní poutač (LN: Odine 1983). Koláž může být též trojrozměrná. Málokdo ale ví, že od koláže jsou odvozené další výtvarné techniky, jejichž autory ve světovém měřítku byli dva Češi, Jiří Kolář (JK) a Ladislav Novák (LN).
Jiří Kolář (24.9.1914 – 11.8.2002) byl synem pekaře a švadleny, mládí prožil na Kladně. Vyučil se sazečem a ve 30. letech vystřídal řadu zaměstnání. Často žil pouze z podpory v nezaměstnanosti. Na jaře 1945 vstoupil do KSČ, ale již v srpnu z ní vystoupil. Po únoru 1948 byl označen za reakcionáře. Od poloviny 60. let byl zcela nezávislý díky zájmu zahraničních galerií a sběratelů o jeho díla a mohl si dovolit podporovat literáty a výtvarníky. V období tzv. normalizace podporoval vydávání samizdatů. Patřil k prvním signatářům Charty 77. V roce 1979 získal roční stipendium v Západním Berlíně a roku 1980 na pozvání Centre Georges Pompidou přesídlil do Paříže s oficiálním povolením k prodloužení pobytu. Další prodloužení pobytu mu však bylo zamítnuto, a tak se rozhodl v Paříži zůstat. Roku 1982 byl Kolář v Československu odsouzen v nepřítomnosti k ročnímu vězení a konfiskaci majetku. V roce 1984 dostal Kolář francouzské občanství. Po roce 1989, kdy začal jezdit do Česka, Kolář konfiskaci svého díla velkoryse legalizoval darovací smlouvou a proměnil ji v mecenášský dar. V roce 1990 byla z iniciativy jeho, Václava Havla a Theodora Pištěka založena Cena Jindřicha Chalupeckého (každoroční ocenění pro mladé výtvarné umělce a umělkyně do 35 let). V roce 1993 Národní galerie v Praze vystavila Kolářovu tvorbu v paláci Kinských. Kolář byl básník, autor experimentální a vizuální poezie, dramatik, překladatel, sběratel umění a mecenáš samizdatové literatury a mladých umělců a jeden z nejvýznamnějších českých výtvarníků a autor mnoha originálních výtvarných technik vycházejících z koláže (muchláž, roláž, chiasmáž, proláž atd.). Zemřel v Praze po dvou mozkových příhodách.
Ladislav Novák (4.8.1925 – 28.7.1999) měl život spojený s Třebíčí, kde odmaturoval a učil se na jircháře (řemeslník zabývající se zpracováním kůží). Na Filosofické fakultě University Karlovy vystudoval češtinu a dějepis a časem se vrátil do Třebíče tyto předměty učit. Byl předním českým představitelem surrealismu a básníkem. Od roku 1970 nesměl veřejně publikovat, tak publikoval v samizdatové literatuře. Od 60.let minulého století působil též jako malíř. Rozvíjel různé techniky koláží (muchláž, alchymáž, veronáž). Je autorem specifické techniky froasáže. Od roku 1965 vystavoval v Československu i v zahraničí. Od roku 2022 je otevřena stálá výstava jeho prací v Galerii Ladislava Nováka v Třebíči (ulice Subakova čp. 43 v sousedství tzv Zadní synagogy). V tuzemsku je jeho dílo zastoupeno např. ve sbírkách Národní galerie v Praze, Galerie hlavního města Prahy, Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě, Galerie moderního umění v Hradci Králové, Východočeské galerie v Pardubicích, Galerie výtvarného umění v Chebu, Alšově jihočeské galerii v Hluboké nad Vltavou, Moravské galerii v Brně, Galerie Benedikta Rejta v Lounech a Muzea umění v Olomouci.
V roce 1991 byl o Novákově tvorbě natočen dokument Něžné krutosti Ladislava Nováka a v roce 1997 dokument Ladislav Novák. Na jaře 1999 dostal od Medy Mládkové velkorysé pozvání k podzimnímu tvůrčímu pobytu v její vile na ostrově v Karibském moři. Osud však rozhodl jinak a týden před 74. narozeninami zemřel v nemocnici v Třebíči.
Různé techniky koláží lze popsat následovně:
Muchláž - jedná se o obraz nalepený v novém prostorovém uspořádání. Jako základ slouží jediný list reprodukce fotografie nebo obrazu, který je po navlhčení a zmačkání nalepen na podložku se zachováním některých deformací, které vznikly přeložením papíru a posunem jeho částí ve kterémkoli směru. Ve výsledném reliéfním obrazu některé části chybí a jiné se dostávají do nových vzájemných souvislostí – viz obrázek 01 JK: Kubistická muchláž II 1987.
Froasáž je de facto modifikovaná muchláž, kdy se nejprve zmuchlá kvalitní akvarelový papír, pak se zmuchlaný papír narovná a potře zředěnou čínskou tuší, aby se zviditelnily vzniklé rýhy. Rýhy, které autorovi něco připomínají, se zvýrazní tuší a doplní akvarelem – viz obrázek 02 LN: V centru temnoty růže-hvězda 1994 (froasáž současně s dekoláží).
Roláž spočívá v rozřezání jednoho nebo více obrázků na proužky a jejich nalepení v novém prostorovém uspořádání. Výtvarného účinku je dosaženo rozvinutím původního obrazu v ploše, vzájemným prolnutím dvou obrazů, dynamickým posunem, vytvořením nového neiluzivního prostoru – viz obrázek 03 JK: Pocta mistru třeboňskému 1993. Je-li obraz rozdělen proužky v obou směrech a znovu složen ze čtverců v novém změněném pořadí, jedná se o jednoobrazovou verzi roláže zvanou šachovnicová roláž neboli kubománie – viz obrázek 04 JK: Madona I 1997. Je-li efekt roláže znásoben nalepením proužků pouze na jejich konci a vyklenutím do prostoru, křížením, apod., jedná se o prostorovou roláž neboli ventiláž. Kolář ve Slovníku metod k ventiláži uvádí „...prvním impulzem jejího vzniku byly vzduté záclony.“
Chiasmáž používá papír potištěný znaky, roztrhaný na malé části a nalepený na podložku ve všech směrech jako „chiasmata“ (z řečtiny „příčka“, z latiny „překřížení“) – viz obrázek 05 JK: Bajka o parníku který si nikdy nezakouřil na moři 1989 (chiasmáž současně s koláží). Kolář o této technice řekl „Chiasmáž svým principem absolutní labyrintnosti mně dala celé dějiny moderního umění jako na talíři.“
Proláž kombinuje obraz, z něhož je vyříznuta některá snadno rozpoznatelná část, s jiným obrazem vloženým do takto vytvořené masky. Jedná se tedy o prolnutí obrazu do chybějící části obrazu jiného – viz obrázek 06 JK: Dobrý den pane Gauguine 1997. Kolář tuto techniku zpočátku nazýval interkoláž.
Dekoláž spočívá v odtrhávání částí vrstev vzájemně na sobě nalepených reprodukcí z novin, letáků, časopisů apod., aby byla odkryta spodní vrstva – viz obrázek 07 LN: Bez názvu 1962. Od stejného autora je na obrázku 08 trojrozměrná dekoláž doplněná drippingem (stékající barvou).
Alchymáž spočívá ve vymývání reprodukce, často obrázků z časopisů, chemickými rozpouštědly a vzniklý volný prostor autor naplňuje vlastním motivem – viz obrázek 09 LN: Milenci 1964.
Veronáž je kombinací výtvarných postupů - tušový dekalk (termín označující ve výtvarném umění metodu, která užívá obtisku nebo otisku) doplněný kresbou či koláží – viz obrázek 10 LN: Jizva 1990. Posledním způsobem Novákova experimentálního hledačství na poli plošné obrazové soustavy na papíru se stala v roce 1998 tzv. litá tuš – viz obrázek 11 LN: Vzpomínka na Mikuláše Medka 1998.
Uvedené výtvarné techniky a postupy lze vzájemně různě kombinovat – viz např. obrázky 12 LN: F. Villon odpočívá na cestě na jih-život a smrt 1973 (alchymáž+froasáž+koláž), 13 JK: Vyhnání z ráje II 1994 (roláž+koláž+chiasmáž) či 14 JK: Pojízdný hrob na korze 1979 (muchláž+roláž+chiasmáž).
Aktuálně se naskýtá jedinečná příležitost prohlédnout si ZDARMA uvedené výtvarné techniky koláže až do 20.října 2023 na ojedinělé společné výstavě obou autorů v Galerii EUROPEANartS, Senovážné náměstí 8, Praha 1 (dům na rohu s Dlážděnou ulicí) od pondělí do pátku od 10 do 18 hodin.
A jen malé ponouknutí a výzva na závěr. V dnešní digitální době se může na počítači do výtvarné techniky fotokoláže zapojit prakticky každý. V jedné fotokoláži může zobrazit hned několik fotografií najednou. Pomocí série snímků dokáže pak ztvárnit i příběh. Na tvorbu fotokoláží jsou nejlepší on-line programy BeFunky Collage Maker, Fotor či FotoJet. Všechny jsou v angličtině, ale s kvalitním překladačem (např. www.deepl.com) lze i tuto případnou překážku překonat a vytvořit si vlastní originální umělecká dílka. Pustí se někdo do toho?!?
Zdroje:
Wikipedie
