Vzpomínky na naši smutnou svatbu
FOTO: Poskytnuto z rodinného archivu D. Zwyrtkové

Vzpomínky na naši smutnou svatbu

20. 9. 2023

Když se řekne slovo "svatba", bývá to spojeno se zasněným úsměvem nevěsty, s trochu nejistým, ale zamilovaným výrazem ženicha, s pyšným leskem v očích rodičů. Pozvaní hosté se těší na pořádný mejdan, však se taky svatbě říká veselka a veselit se chtějí všichni. Proč by ne?

Svatba je životní předěl mezi Já a Ty, po obřadu už budeme My, společně na všechno, co nám život nadělí. Přesně to odpovídá tomu známému "v dobrém i ve zlém". A to se musí řádně oslavit.

I my jsme si plánovali krásnou a pořádně velkou svatbu, máme spoustu příbuzenstva a seznam hostů se rozrůstal téměř ke dvěma stovkám, až bylo nutno vymyslet místo konání akce, abychom se tam všichni vešli. Objednali jsme víkend v hotelu zvaném Panorama – a byl krásný, pod horami, obklopen nádhernými přírodními panoramaty, jak se dá už podle názvu čekat. Místa na tanec a zábavu bylo dost, pokojů pro svatebčany taky.

Znáte tohle? Chceš-li Boha rozesmát, řekni mu o svých plánech...Všichni jsme doufali, že všechno vyjde. A neměli jsme sílu a odvahu si připustit, že se něco děje, a to něco není vůbec veselé ani dobré. Moje maminka se už nějaký čas léčila s rakovinou a my všichni kolem ní jsme doufali, že léčba bude úspěšná a nemoc ustoupí. Vzít na vědomí, že to tak nemusí dopadnout, znamenalo rezignovat a ztratit naději.

V době, kdy jsme se zabývali přípravami svatby, nám lékaři sdělili, že mamince dávají už jen asi 2 – 3 měsíce života. Sice jsme ještě stále doufali, že se pletou. Přesvědčovali jsme se navzájem, že se z času na čas stávají zázraky, které medicína nedokáže vysvětlit. Mámě je teprve 45 let a bratrovi bylo nedávno 9, takhle se přece ze života neodchází! Ale když jsme ztišili slova a obrátili se dovnitř duše, cítili jsme, jak nám mizí půda pod nohama...

Několik týdnů před termínem obřadu nás maminka opustila, vysněný zázrak se nekonal. I přes tu nevyslovitelnou bolest a zármutek nastal čas jednat. Hotel Panorama přišel o velkou zakázku, seznam hostů se smrskl na jedenáct lidí. Obřad byl jednoduchý, ve všední den, bez patetických slov a gest. V domě rodičů jsme se sešli u slavnostního oběda, který uvařila teta. Následovala cesta na hřbitov. Tenhle úsek svatebního dne mám jen v mlze. Vím, že byl mrazivý únorový den, jasně modrá a chladná obloha nade mnou, když jsem stála u hrobu, na kterém bylo napsáno jméno mojí maminky. Musela jsem se jí přece ukázat ve svatebních šatech...

V dalších letech jsem k hrobu postupně přivedla i obě naše děti, zajdu tam i s vnukem, který se nám narodil. Maminka v nás všech žije dál a měla by z naší rodiny velkou radost.

Ještě dodatek: Až za nějakou dobu po svatbě jsem se dověděla, že můj nastávající chodil mou maminku navštěvovat do nemocnice, aby se líp poznali. Protože my jsme spolu začali chodit v době, kdy už byla nemocná a musela podstupovat léčbu. Zmínil se, že když se dověděla o naší chystané svatbě, jen mu zašeptala: "Buď na ni hodný!" To jí slíbil a taky to celý život dodržuje. V únoru budeme slavit 44. výročí svatby.

 

Letní soutěž 2023 svatba vzpomínky
Hodnocení:
(4.9 b. / 39 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Helenka Vambleki
Dojemné, osudu nikdo neunikne...
Danka Rotyková
Paní Dagmar, Váš příběh mě dojal. Přeji Vám hodně štěstí do dalších let. A vězte, asi je nás více, které měly svůj svatební den ne příliš úžasný. Záleží však na tom, jaké jsou ty další dny, týdny, měsíce a roky s naším vyvoleným. I můj muž byl dobrý, bohužel neměl to štěstí, nedožil se důchodu. Tak si užívejte.
Hana Nováková
Smutný osud, ale osud má bohužel vždy poslední slovo i my si to přejeme jinak. Modlíme se, aby se něco nestalo, aby se to či ono stalo tak či onak, bohužel, není v naší moci to zařídit podle našich představ. Je určitě něco mezi nebem a zemí, co tohle vše řídí.
Zdenka Jírová
Je to tragická shoda dvou dnů, nejkrásnější a nejsmutnější. Alespoň že vám vyšlo manželství a máte hodné děti a vnoučata.
Zuzana Pivcová
Naše maminka byla jako vdova moc ráda, že jsme vystudovaly, a o svatbě vůbec nemluvila. Pak se u ní objevilo zhoubné onemocnění, ale zpočátku jsme věřily, že se uzdraví. Jednou mě přijela navštívit mladá paní z nedalekých Vodňan s mužem a dvouletou dcerkou. Seznámili jsme se krátce předtím na dovolené. Když odjížděli, šly jsme je doprovodit, maminka vzala malou za ručičku a vedla ji. Najednou si povzdychla a řekla: To já už asi vnoučata nezažiju. .....A byla to bohužel pravda.
Jana Vargová
Prosím o omluvu, má být 5☆☆☆☆☆. Škoda, že systém nedovolí opravu.
Jana Jurečková
Někdy nám život připraví překvapení. Místo radostné svatby jste museli pochovat svou maminku. Neumím si představit tu bolest, kterou jste prožívali. "Neštěstí nechodí po horách, ale po lidech."
Marie Ženatová
Díky moc za váš krásný a nadmíru dojímavý příběh*
Marie Magdalena Klosová
Jste krásný pár, nejen na fotografii. Vyprávění o úplně jiné svatbě, než měla být, je velmi dojímavé. Dokážu si to představit. Mou maminku potkal stejný osud v 50 letech. Vnoučků, na které se tak těšila, si už neužila. mm
Elena Valeriánová
Smutný příběh, nestydím se za slzy. Jsem ráda za Vaši maminku, že Váš manžel slib dodržel. Přeji Vám vše dobré.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 45. týden

Tento týden končí dne 17. listopadu, tedy v Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva. A to bude také téma vědomostního kvízu tohoto týdne.