Lenka (61 let): Manžel mě podvádí. Ale mám strach to řešit a zůstat sama

Zatím jste si, paní ani diskutující, nekladli asi otázku, co bude, až na ten "servis" manželovi nebudete stačit fyzicky ani psychicky. Máte nejvyšší čas vymanit se z této otročiny a zařídit si stáří podle svého, starat se jen o sebe. Co třeba zatím zkusit bydlení s maminkou? Není to ideální, ale asi lepší volba.

Pokud je článek pravdivý a ne fikce, pak si paní život určitě zkazila. Možná, že pár let by to bylo pochopitelné kvůli dětem, ale ne dlouhodobě. Není to můj styl, nesnesu být závislá, a to zvláště na muži, který by mne podváděl. Kde je úcta té ženy k sobě, jak může žít ve společnosti, kde je za podváděnou chudinku. To bych nemohla.

Nikdy není pozdě. Na nic. A každý potřebuje dozrát k určitému rozhodnutí. Každý jsme jinak utvořený. Já všem těm důvodům rozumím. A přijde jednou den D, kdy ona poslední kapka naplní onen pohár hořkosti a bez ohledu na možnosti dalšího bydlení a zajištění to skončí. Aby začalo zase něco jiného...

U obdobných článků je obtížné rozlišit, zda nejde jen o komerčně cílenou fikci a proto jakákoliv zpět vazba je spíše jen příspěvkem ke čtivosti a to si většina z nás uvědomuje. Pomoc v krizích by měli senioři (a nejen senioři) hledat u odborníků, nikoliv na virtuálních sítích. Překvapuje mě, že obdobné články, jako tento, mají takový úspěch u čtenářů.

Paní Vám není rady, ani pomoci. Vůbec nevím, co chcete slyšet. Je to přece Váš život.

Manzelstvi je nejslozitejsi podnik ktery existuje, jeho rizeni, podrizenost, spoluprace a tolerantnost ovlivnuje rada faktoru, zacina nadsenim pro neco nove, spoluprace dvou jedincu, nektery podnik zkrachuje, jiny preziva a rada z nich prosperuje az do konce.

Měla bych chuť zařvat: "Proboha paní XY, probuďte se, co teď chcete řešit, když jste na to měla celý život?" A ani se pod své úvahy nedovedete podepsat. Komu není rady, tomu není pomoci a každý ať si své průšvihy vyžere sám...

Cituji: "Manžel je zvyklý, že má doma servis. Čisto, vypráno, navařeno."... nechápu, proč to pořád děláte, když už máte velké děti... stala jste se takovým inventářem bytu, který manžel pomalu ani nevnímá...dojděte si místo toho ke kadeřnici a změňte účes, navoňte se, kupte si hezké oblečení a choďte pryč z domova (i jen sama na procházku) a hlavně mu neříkejte kam a proč jdete a možná se budete divit...

Opravdu se budete muset rozhodnout, co vlastně chcete. Jestli materiální zajištění s tím, že žijete jeden velký a neuspokojivý kompromis nebo si aspoň teď, kdy už jsou děti z domu, začít konečně žít jenom podle sebe. Ano, rozvod je určitě nepříjemná zkušenost a musela byste se asi i dost uskromnit, ale osamění Vám opravdu nehrozí. Vy v tom totiž celou dobu žijete. Po rozvodu byste žila sama, ale nikoliv osamělá a to je zásadní rozdíl.

Paní Lenko, víte vůbec co chcete? Přesně to jsou ty iluze o "krásném kohoutkovi", které si v mládí vytvoříme a později si na ně vytvoříme závislost. Ze zbabělosti přestaneme myslet na sebe, nebo-li, přestaneme být tvůrci svého života a vyjde úplně na stejno, zda máme doma "domaseda", "gentlemana", nebo ještě hůř, později člověka, který se stane závislým na vás.