Podzim

Mám podzim odjakživa ráda, teď snad ještě víc. I podzim mého života byl ke mně zprvu přívětivý, nicméně teď už občas zaznamenám, že mě čím dál víc těší míň. Přesto jsem moc ráda, že jsem se ho dožila. Mí rodiče tolik štěstí neměli.

Je to pěkná úvaha. Já jsem byla také hodně ponožková. Ponožky do spaní jsem s sebou vozila i na dovolenou do Středomoří. A tady na jihu jsem si odvykla. Chodím dost bosa a nohy mě zatím nezebou ani v posteli, takže vlastně nevím, jestli už nastal podzim.

Zuzko, harmonie a laskavost, to je to co s postupujícím věkem myslím všichni potřebujeme a na vašich článcích se mi líbí, že z nich je ta laskavost cítit. A co se týče podzimu - na podzim všechno dozrává a i my jsme tedy už krásně zralé ženy, tak jen musíme dát pozor, abychom rychle nepřezrály a nevyhodily nás na kompost, ale to nedopustíme, že :-))