Můj podzim života: Je čas říci - dost!
FOTO: Jana Vargová

Můj podzim života: Je čas říci - dost!

23. 10. 2023

Kdyby se v lidském životě střídala období jako v kalendářním roce, tak... Raději tuto myšlenku nerozvíjím, možná bych se dostala ke zjištění neskutečného zmatku, či spíše k hlouposti o něčem podobném přemýšlet.

Ona se však otázka přímo nabízí: když prožívám podzim své pouti na tomto světě, tak jsem se do tohoto stádia musela dostat přes jaro a léto, že? No, a zima lidského života, to už je jiná kapitola.

Kdy vlastně nastal můj podzim života? V den, kdy se mi narodila vnučka? To určitě ne, bylo mi pouhých čtyřicet let. Nebo v den, kdy mi byl přiznán starobní důchod? To by mohlo být. Nebo "magická" hranice 65 let, od kdy mohu využívat různé slevy, například při cestování nebo ušetřím na vstupu do hradů a zámků. Napadá mě ještě jeden předěl, a to jsou bolesti zad, v kolenou i omezené, nebo velmi obtížně proveditelné různé tělocvičné pohyby. Třeba obyčejný dřep - dnes bych musela mít v pohotovosti jeřáb, aby mě dostal do vzpřímené polohy.

Nezabývám se startovním výstřelem k zahájení podzimní tratě svého pobytu v prostoru Mléčné dráhy. Nezabývám se rychlostí růstu plevelu, nesleduji postup zrání ovoce a zeleniny, protože jsem neměla, nemám a nikdy nebudu mít zahrádku. Dva čtyřnozí kamarádi, kteří se dožili svého psího věku, mě opustili, náhradu nehledám. Nevím, kdy má pouť tímto světem skončí a nechci, aby se o dalšího chlupáče musel postarat někdo, kdo k němu nebude mít tak vřelý vztah jako já. A já musím myslet na to,  že ještě několik týdnů mě bude provázet má práce. 

"Mami, proč ještě chodíš do práce? Máš už věk na odpočinek," slýchávám z úst vlastní dcery.

"Dítě moje úplně vlastní, nechci šedým mozkovým buňkám dopřát proces rychlého odumírání. Dokud mi to mezi ušima ještě myslí, a hlavně, dokud o mě ještě někde stojí, tak proč ne?" odpovídám a dodávám: "Víš, jak se lidi kolem mračí, když jim s úsměvem na rtech vysvětluji, že zaměstnání beru jako rozmar seniora?"

Téměř celý život jsem měla štěstí, že jsem do práce chodila ráda, a tento pocit se mě drží jako helvétská víra. Teď, ve svých sedmdesáti letech jsem v průběhu čtrnácti dnů dostala tři nabídky na zaměstnání! Bože, cožpak pro někoho může být perspektivní člověk pobírající již deset let starobní důchod? Kde jsou mladí, aby nás, dinosaury, nahradili?

V práci jsem zůstala. Ale pak to přišlo jako blesk z čistého nebe. Jedno ráno v létě - modrá obloha bez mráčku, slabý vánek vlní záclonu, otevřeným oknem proniká štěbetání vrabců,  prozření, že musím do práce. A dost! Daně odvádím bez pár měsíců padesát let. Je čas předat veslo. K prodloužení pracovní smlouvy mě nepřemluví svatý Petr ani vládce pekel. Lidi, to vám byla najednou úleva! Ty myšlenky bez pochybností,  pocit volnosti, představa rána bez spěchu chytit autobus, nemuset kontrolovat termíny úkolů. 

Krejčovský metr má dvojnásobný počet políček, než je počet dní do konce mojí pracovní mise na tomto světě. Ničit ho nebudu. Naopak, využiju. Opráším svoji zálibu v šití. Konečně uspořádám recepty dosud bez ladu a skladu zastrkané všude možně i nemožně. Tisíce fotek si zaslouží inventuru. Rozepsané příběhy by měly dospět do konce. Nepřečtené knihy si už dlouho říkají o moji pozornost. Musím připravit výlety do desítek míst u nás i za hranice. Na to se těším nejvíc. Fušuji totiž do řemesla cestovním kancelářím. Od výběru destinace až po návrat domů vše zařizuji.  Moje rodina mě řadí mezi cvoky, přesto mých "služeb" rádi využívají.

Když si k "podzimním" seniorským plánům přidám více chvilek s rodinou, semtam kafíčko s kamarádkami, procházky v přírodě, provětrávání jízdního kola a další desítky drobných více i měně náročných povyražení, vyvstane přede mnou otázka: kde na to všechno vezmu čas? 

 

 

 

Podzimní soutěže 2023 stárnutí životní styl
Autor: Jana Vargová
Hodnocení:
(5 b. / 35 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Alena Velková
Moc hezky napsané. Já mám ale v důchodu snad míň času, než jsem měla dřív :-)
Vladislava Dejmková
I já mám zaměstnání jako “rozmar seniora” a občas vnímám, jak na to někteří udiveně reagují. Naštěstí se mi zaměstnání podaŕilo omezit časem, takže stíhám i své záliby a koníčky. Ale kdo ví?
Zuzana Pivcová
Pracovala jsem do 68 let a odešla jsem, i když jsem nemusela, ale chtěla jsem víc vypomáhat v i60. Jako podzim života to vše nějak nevnímám, protože určitě jsme po zrození nezačínali zimou života, čili ta zima by musela přijít ještě po nynějším podzimu, a to si nedovedu dost dobře představit, co by to bylo. Je třeba, aby člověk byl v současné fázi ke svému prospěchu aktivní, a nemusí to být zrovna zaměstnání. Děkuji za moudrou úvahu.
ivana kosťunová
Zaměstnání jako rozmar seniora- velmi výstižné. Rozumím vám.
Jana Kollinová
Jano, skvělé realistické pojetí tématu "podzim života". Líbí se mi Vaše energie, optimizmus a plánování budoucích aktivit. Máte je pěkně naplánované a rozložené v čase. Zde se mi vybavil jeden citát I. Newtona: "Čas, to je prostě způsob, jakým příroda zajišťuje, aby se vše neodehrávalo najednou." Jste dokonale v souladu s přírodou.
Alena Švancarová
Moc hezky napsané.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.