Zřejmě právě proto neskrblil výhrůžkami a na nebožáka naléhal: „Okamžitě zapomeň na to, co jsi tu viděl!“ A filmový hrdina se tvářil plačtivě, aby divák pochopil, jakou trýzní teď prochází, protože nepatří mezi ty, kdo si musí dělat na kapesníku uzel, takže na něco zapomenout, se mu jevilo jako nesplnitelný úkol.
A jak to dopadlo? Hrdina sice požadované slíbil, ale asi tak ochotně jako pitomec, že odpromuje. Zločinec měl smůlu, když narazil na takto talentovaného přihlížejícího. Pokud bych se na místě jeho lumpárny ocitla v nevhodný okamžik já, měl by po starosti. Ani nejlepší vyšetřovatel by mě nepřinutil kápnout božskou. Ne snad proto, že bych se dráhala policii vypomoci. Já bych si to prostě nepamatovala jen tak.
Ovšem v civilním životě jde o vlastnost na obtíž. Vědoma si své nedostatečnosti, rozhodla jsem se před časem navštěvovat kurzy trénování paměti. Během pár lekcí jsem zvládla paměťové metody formou asociace, metodu Loci, metodu pomocí příběhu i metodu kategorizace.
Věděli jste, že člověk v dávných dobách ušel denně v průměru 19 kilometrů? Já jsem byla poučena, že pro správnou činnost paměti je nezbytný pohyb, jelikož mozek se nám jako živočišnému druhu homo sapiens nevyvíjel za kancelářským stolem, ale za pochodu. V rámci tělesného i mozkového joggingu jsem tedy šla ke známým na oslavu hostitelových šedesátin pět kilometrů pěšky. Ještě před gratulací mi bylo představeno několik členů širší rodiny, které jsem do té doby neznala a nadchlo mě, že hodiny trénování paměti nepřicházejí nazmar. Můj okysličený mozek si jména všech jedenácti příbuzných bez problémů zapamatoval, a ještě za půl druhé hodiny po vzájemném představení jsem všechny přítomné sestřenice a strýce oslovovala správně.
Pak mi však nabídla jednohubky čiperná teta, jejíž jméno mi na mysli ne a ne vytanout. Mozek prováděl veletoče zbytečně. Nic! Prázdno! Debakl. Klesla jsem na duchu. A oslavenec, kterému jsem svěřila, že si nevzpomínám na jméno té tety v květovaných šatech, si zaťukal na čelo a zabručel: „To ani nemůžeš. Tu neznáš. Přijela teprve před pěti minutami z odpolední šichty na kole.“
Příští hodina mozkového tréninku bude zaměřena na zapamatování si nákupu o padesáti položkách. Moc se na to těším, ale možná na závěr požádám lektorku, že by mi stačila instruktáž, jak si zapamatovat, kam jsem si uložila papírek, na který jsem si nákupní seznam o padesáti položkách napsala.
