Pamatujete si ještě na vaši první módní přehlídku?
Ano, pamatuji, bylo to v roce 1967. Vše se událo velmi rychle. Poté, co jsem byla oslovena na ulici a já souhlasila, pozvali mě na zkoušku, přeměřili mi míry a za několik dní jsem šla na molo ve Velkém sále Grandhotelu Pupp. Moc se mi to líbilo a bavilo mě to. Bylo báječné oblékat krásné modely a užívat si ve světle reflektorů. A ještě si vydělat nějakou tu korunu, i když finanční stránka byla tehdy pro mě podružná.
Jaká byla atmosféra v tehdejším Puppu, předpokládám, že se tam scházela tehdejší „smetánka“, tedy vysoce postavení pohlaváři s chotěmi...
V Puppu se vždy scházela a vlastně dodnes schází tzv. smetánka, představitelé města, ředitelé firem, podnikatelé, známé osobnosti z celého světa a také významní lázenští hosté.
Jak se k vám, mladé slečně, chovali?
Vždy velmi slušně, nikdy jsem s nikým neměla problém. Pamatuji si jednu takovou příhodu. Předváděla jsem krásný tvídový kostým, který mě nadchnul, a tak jsem si ho chtěla po přehlídce koupit. Jenže, šéf přiběhl a sdělil mi, že mám smůlu, protože právě tento model se zalíbil choti mocného politika. Měla jsem tedy smůlu, samozřejmě, že ta dáma měla přednost. Dnes, když na to vzpomínám, tak se tím bavím, tehdy jsem ale byla smutná.
70.-80.léta
2.polovina 80. let. Fotografie poskytnuty z osobního archivu J. Kulové
Jakou jste vystudovala školu, byla to nějaká oděvní průmyslovka? A jak jste si užívala studentská léta?
Vystudovala jsem gymnázium a pak sociálně právní nástavbu. Mládí jsem si užívala se vším, co k tomu patří, mám krásné vzpomínky, hlavně díky sportu. Tenkrát jsme dělali více sportů, dnes se děti od mala věnují zpravidla jen jednomu. Já jsem hrála basketbal, dělala jsem atletiku, gymnastiku, závodně jsem běhala na lyžích, a nějakou dobu jsem se věnovala i tanci.
Co následovalo po škole?
Asi patnáct let 15 jsem pracovala v družstvu invalidů na úseku sociální péče o členy. A vedle této práce jsem se samozřejmě věnovala módě. V 70. a 80. jsem letech jsem předváděla plavky, prádlo, kožichy, zlato, šperky. Dostávala jsem zakázky i mimo Karlovy Vary, fotila jsem pro časopisy Žena a móda, Květy, Svět v obrazech a další. Od roku 1992 jsem fungovala jako OSVČ, organizovala jsem módní přehlídky, kurzy a výuku manekýn. Přehlídky se konaly v lázeňských domech, nejvíce ve známém sanatoriu Imperiál, předváděly se především modely z místních butiků, mnohokrát jsme předváděly kožešiny, prádlo, parfémy i šperky zahraničních firem.
A teď tedy předvádíte módu i v rámci našeho portálu i60…
Ano, od počátku spolupracuji s Elen Zajíčkovou, která je hlavní duší všech přehlídek, výborná stylistka. Já předvádím a kromě toho dĕlám také choreografii.
Co vás na té práci nejvíce baví?
Je to příjemná zábava, setkávám se s milými, noblesními kolegyněmi a kolegy. Když jsem byla mladá, bylo fascinující mít na sobě modely, které bych si nemohla dovolit a určitě v tom bylo vždy trochu exhibicionismu. Ale hlavní pro mě bylo a je, abych modely předvedla tak, aby si divačky řekly „tak tohle chci mít, to si pořídím.“ Ne vždy mám na sobě model, co se mi líbí, ale tím spíš ho musím "vynést" co nejlíp.
Jak se vám dařilo skloubit zaměstnání s rodinou? Kolik jste měla dětí a kolik nyní máte vnoučat?
Vše jsem zvládala díky svému muži, který vždy byl a je tolerantní, se vším mi pomáhal. Fandí mým zálibám a koníčkům, žijeme si spokojený život. Mám dvě dcery a tři vnoučata - to je spousta lásky a radosti!
Narodila jste se a žijete v Karlových Varech. Jak se město změnilo od dob vašeho mládí dodnes?
Na mládí se vždy vzpomíná s jistou nostalgií a v růžových barvách. Dnešní Karlovy Vary mi někdy přijdou už ne jako "moje mĕsto", kde žiji od narození, ale spíš město turistů, ať už vítaných či nevítaných. Bohužel, ubývá už i letitých známých tváří...
Charakter města v posledních letech asi ovlivnila i ruská lázeňská klientela, která začala skupovat nemovitý majetek na Karlovarsku…
Rusové se díky svému kapitálu zasloužili o to, že Karlovy Vary úplně nezchátraly, tedy myslím, co se týče budov. Domy jsou krásné, opravené. Teď už sice většina majitelů nemovitostí z Karlových Varů odešla, ale stále se o jejich majetek starají najatí správci.
Vraťme se ale zase k módě. Jakou módu preferujete vy sama? V čem se cítíte nejlépe?
Mám ráda módu jako takovou a ráda se oblékám na jakoukoliv příležitost. Když jdu na ples, jsem ráda v nóbl plesovkách, když jsem na sjezdovkách, tak chci mít na sobě kvalitní a hezkou bundu a vše co k tomu patří. V tělocvičně se cítím fajn, když mi ladí dresy na zumbu a kalanetiku. Ráda nosím šaty i kostýmky, a samozřejmě džíny...
Všechny fotografie poskytnuty z osobního archivu J. Kulové
A jak se podle vás oblékají české seniorky? Nezdá se vám, že mnohé dámy ve vyšším věku na módní trendy rezignují?
Myslím, že mnohé české seniorky vypadají moc pěkně, vkusně. Možná, že je to tím, že takové dámy potkávám v Karlových Varech a jde často o lázeňské hosty. Samozřejmě, je to především o penězích. Mnohé ženy by se rády oblékaly vkusně, ale finanční možnosti jim to nedovolí, a tak na módu rezignují. Nicméně, faktem je, že najít v českých obchodech s konfekční módou něco "šik" pro starší dámu, je docela velký problém.
Přemýšlela jste o tom, že jednou, třeba za pár let, už to nepůjde a budete si muset přiznat, že už jste na „módní molo“ stará?
Já takhle neuvažuji, dokud mám nabídky, tak je to fajn, bavím se, jsem v příjemné společnosti. Až nabídky nebudou, tak se z toho určitě nezhroutím.
Bojíte se stárnutí?
Ne, nebojím, podle rodného listu už dávno stará jsem. Miluji život, jaký mám a pořád si užívám všeho, co chci a co mám ráda. Ale uvědomuji si, že je to proto, že ani v mém věku nemám zdravotní obtíže, jsem zcela zdravá. A to zdraví je nejdůležitější a já bych ho upřímně přála všem!
