Smutek

S přicházející zimou je těch smutků víc, ale na jaře je s radostí pohřbíme...krásné verše

Zuzko, jako vždy se mi líbí. Krásné a smutné zároveň. :-)

Zuzanko, také prožívám velký smutek a má dojem, že zabije i tu lásku

V poslední době mě smutek přepadá docela často.

Smutek mě přepadá nečekaně, nezvaně a je čím dál silnější s přibývajícími lety. Největší je ten po rodičích. Nezraňuje, neubližuje, stal se mojí nedílnou součástí aniž by mi bránil ve vnímání toho podstatného a krásného co mě obklopuje.

Jen tvé verše mě vždy potěší, i kdyby byly sebesmutnější. Lehounké a krásné jako křídla motýlí a hluboké jako studny artéské.

Moc krásné,vypsala jste se a ted smutek zavřete do šuplíku.

Smutek se s láskou nevylučuje. Citlivě a krásně zpracované.

Smutek musíte poslat dveřmi ven a zamknout na dva západy. Já vím, on to nikdy nevzdá a bude klepat a zvonit dál. Buďte neoblomná a řekněte mu, že už toho bylo dost! Všechno jste si řekli, tak co ještě chce. Zdržovat vás? Ne teď! "Mám teď přece jiné věci na práci." Klobouk dolů před tak nádhernou básničkou. Děkuji moc.

Někdy je smutek. Asi jste právě smutná, ale zítra, zítra to bude radost. Smích a slzy, úspěchy a neúspěchy. Kdyby to nebylo, tak se člověk nemá na co těšit. Bylo by šedivo. Vy se musíte ze smutku vybásnit. Já se z něho vypisuji. Nejlépe na papír a s plnícím perem. S poslední kapkou inkoustu se můj smutek rozpustí jako led ve sklenici. Jindra