Naše životní chvíle
Já s maminkou. FOTO: Poskytnuto z osobního archivu Jana Zelenky

Naše životní chvíle

19. 10. 2023

Některé události čekají na tu vhodnou a správnou chvíli a ta, zcela obyčejná chvíle, obyčejný kus našeho života se pak mění v  nezapomenutelný zážitek. Ať už příjemný, nebo nepříjemný.

Ne všechny události, které nás v životě potkávají, však vnímáme jako ty pozoruhodné, na které se těžko zapomíná. Musí to být něco skutečně mimořádného.

Když se ale ve vzpomínkách vracím zpátky a hledám nějaké ty mimořádné chvíle, nacházím vesměs jen ty chvíle méně příjemné. Ono je to způsobené asi tím, že ty příjemné chvíle bereme jako životní samozřejmost. Ty chvíle smutné se nám do paměti zaryjí hlouběji.

Vše důležité bývá v životě poprvé. A to nám většinou mění a určuje další průběh našeho života. První napití matčina mléka, první nejisté krůčky za bedlivého dozoru matky, první třída základní školy, která nám zcela mění náš dosavadní bezstarostný způsob života, první zaměstnání, první rande, první milování, první dítě, ale také třeba první infarkt, který přinese člověku určitá životní omezení, a proto musí pak nasměrovat svůj život trochu jinak.

Všechna ta pozitivní první nás v životě posouvají o krůček nebo velký krok dopředu. Bohužel nás někam posouvají i ty negativní první chvíle. To už ale moc pozitivní není. 

Obávám se, že v tomto svém, už pozdním, věku jsem všechna ta svá první vyčerpal. Je to ovšem smutné zjištění. Marně přemýšlím, co prvního a nového bych ještě mohl zažít. Napadá mne toho spousta, ale asi jsem odsouzen už jen k opakování všeho toho již dávno zažitého.

Co bych třeba ještě mohl chtít? Skutečně nevím. Možností ubývá s časem. A tak, místo bláhového snění, jsem se raději vrátil o nějaký ten rok zpátky a některé ty první a moc příjemné chvíle jsem ve své paměti vyhledal.

První pořádná schůzka s  děvčetem, v třebíčském  lesíku na Hrádku, vysoko nad městem. Bylo mi sotva osmnáct. A tam, vysoko nad řekou Jihlavou, jsme se s Libuškou líbali jako o závod. A k tomu nám zvonily zvony sv. Martina z třebíčského náměstí.

K Třebíči se v těch dnech váže ještě jedna zajímavá vzpomínka. Ve městě tehdy probíhaly oslavy Vítězslava Nezvala s básnickou soutěží. V té jsem sice nic nevyhrál, ale jednoho dne jsem se doslova drze vetřel do autobusu se samými zasloužilými a národními umělci a jezdili jsme po místech Nezvalova působení. Byl to úžasný pocit. Při slavnostním obědě jsem seděl vedle paní Nezvalové, která byla vzhledem k mému věku velmi zvědavá. A proti mně seděl švédský básník Blomberg, se kterým jsem si povídal přes tlumočníka, protože jsem, samou trémou, zapomněl mluvit anglicky. To se psal rok 1962.

národní umělci Vilém závada a Karel Nový

paní Františka Nezvalová, manželka básníka Nezvala

Obě fotografie poskytnuty z osobního archivu J. Zelenky

 

Těch příjemných prvních chvil byla celá řada. Jako asi u každého. Nemá cenu je zde uvádět. Asi bych jen těžko stanovil jejich pořadí. Byl to zcela normální život a zcela normální první chvíle, které si prožívá každý. První svatba, první dítě, první zaměstnání a tak dále. Pokud si tyto chvíle chci vybavit, musím se, s trochou nostalgie, vrátit zpátky o padesát až šedesát let proti proudu času. Ale jen na malou chvíli. Ale vracím se rád.

Udály se, ovšem, i chvíle méně příjemné, až tragické. Rozvod s první ženou sice příjemný nebyl, ale ani tragický. Umožnil mi prožít později, dlouhých čtyřicet pět let, zcela normální a příjemný život se svou druhou ženou.

Ta, skutečně tragická chvíle, bohužel také přišla. Psal se rok 1994 a my jsme se předčasně vraceli domů z italské dovolené. Náš syn, kterému bylo v té době pouhých sedmnáct let, se tam, po náhlém srdečním kolapsu, utopil v moři. Život mívá mnoho tváří. Nechme se ještě překvapit tím, co třeba ještě přijde! Hlavně, aby ty naše příští první chvíle byly jen příjemně pozitivní.

 

 

 

psychika rodina životní postoj
Autor: Jan Zelenka
Hodnocení:
(5.1 b. / 28 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Naděžda Špásová
Jendo, napsal jsi to moc hezky. Taky se mi občas vybaví minulost. Nechci se do ní moc vracet, žádná sláva to nebyla. Přeji ti ještě spoustu krásných chvil, určitě budou.
Jana Kollinová
Pane Zelenko, děkuji za zajímavý článek, který je pozitivní zejména v tom, že vnímavého čtenáře přiměje ke vzpomínkám na jeho nezapomenutelné "poprvé." Pár velmi příjemných nebo humorných se mi vybavilo hned, ale po chvíli se mi do nich vloudily i ty, na které bych nejraději zapomenula a nejde to.
Jana Jurečková
Některé věci nezměníme. Můžeme se snažit, volat, nebo se postavit na hlavu. Ale článek je moc hezký. Děkuji.
Jan Zelenka
Věrko, znáš mne. Rád se vracím zpátky a nacházím tam většinou ty chvíle příjemné. Možná jsem to měl víc zdůraznit. Ty nepříjemné vystupují víc. Snad těm chvílím příjemným ještě s vírou vykročíme vstříc.
Věra Ježková
Jendo, jak víš, mnohé tvé životní chvíle znám z tvých vyprávění. Překvapilo mě, že píšeš, že ve vzpomínkách nacházíš vesměs jen chvíle méně příjemné. A přitom tak rád vzpomínáš. Na rozdíl ode mne. A tvé vzpomínky bývají často hezké. Na téma „poprvé“ jsem zde zveřejnila stejnojmennou básničku. Naše příští chvíle jistě nebudou jen příjemně pozitivní, to víš taky. Ale oceňuji tvé optimistické zakončení. Na úvodní fotce jsi kouzelný. :-)
Jana Vargová
Pane Zelenko, některá první rozhodnutí by člověk změnil, ale není to v jeho silách. Ze všech Vašich "poprvé " nás íčkare těší Vaše příspěvky i milé komentáře k těm našim. Přeji, a věřím v ano, ještě nějaké nejedno poprvé.
Zdenka Jírová
Je zajímavé si vzpomenout na naše "poprvé". Z mého prvního dne ve škole si pamatuji chlapce, který moc nechtěl do školy a moc plakal. Pak jsem ho viděla asi po 50 letech, on mě ale nepoznal. Už neplakal. Velký zážitek jsem měla z prvního letu letadlem a první pohled na moře. Těch "poprvé" by bylo hodně. Na některé vzpomínáme s úsměvem, na některé si raději ani nevzpomeneme. Hezky jste to popsal. Ve svém věku mám už více vzpomínek než čerstvých zážitků. Jsem ale ráda, že mám na co vzpomínat a těch lepších vzpomínek je víc než těch nepříjemných.
Jan Zelenka
Paní Valeriánová, moc hezky jste to napsala. Děvčata, já nejsem ani pesimista, ale ani optimista. Jsem realista. Události přicházejí a zase odcházejí a některé z nich v našem vědomí zůstanou. Pro mne to byl a stále je i zdroj inspirací pro mé další psaní. Děkuji za vaše komentáře.
Alena Velková
I já se připojuji s přáním, abyste měl stále spoustu inspirace, a aby těch smutných poprvé bylo co nejméně.
Jarmila Komberec Jakubcová
Pane Zelenko přeji hodně příjemných chvilek a dík za zajímavé články, které my íčkaři zase rádi čteme.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

AKTUÁLNÍ ANKETA