Den každý vezmi vděčně,
který ti život dá.
Na světě nejsme věčně,
život je velký dar.
Když o přátelství a lásce sníš
a dožiješ se zrady,
pro lék zas jdi si k lidem blíž,
jen neutíkej z řady.
Vždycky je ještě pro co žít,
i když jsi mnoho ztratil.
Vždycky se máme za co bít,
co druhým štěstí vrátí.
Vždycky je ještě pro co žít
a tím je člověk mlád.
Člověk by vlastní srdce svoje
učinil jenom pouhým strojem,
nikoho kdyby neměl rád.
Vždy jsem uměla radovat se z maličkostí, vážila jsem si toho dobrého, co mi život přinášel. A umím to i dnes, kdy přibývá trápení.
Někdy si jdu ráda k lidem blíž, jindy jsem radši sama se sebou. Vyhovuje mi víc život poklidný než hektický, naplněný neustálými aktivitami. Pořád mám ale co dělat, nudu neznám. Víkendy trávím s přítelem a jeho kočičkou, občas zajedu na pár dní k Jendovi a Britney. Někdy nás vezme přítelova dcera s manželem na venkov na oběd a za kočičkami. Potěší mě setkání či povídání po telefonu s kamarádkou. Pokud něco plánuji, počítám ale s tím, že plán se může zhatit. Proto se také těším většinou jen obezřetně.
Hřeje mě u srdce, že moje přítomnost, nebo i pouhá existence na tomto světě druhého člověka těší, že mám co dávat.
Někdy je těžké brát den vděčně, když je plný bolesti. Když mám strach o někoho blízkého nebo jsem nemocná či mám velké starosti. Ale jak říká jedno přísloví: „Každý mrak má stříbrný okraj“.
Cítím vděk, když něco, co mě hodně trápilo, dobře dopadne. A pokaždé poděkuji vesmírné síle, která možná někde nad námi je.
