Kurzivka o chybějících rukou
Ilustrační fota: Pixabay

Kurzivka o chybějících rukou

7. 11. 2023

Je to skutečně trochu divné, to přiznávám, ale chybí mi ruce. Sice ne pořád, ale občas ano. Tedy, já ty své ruce mám, zaplaťpánbůh. A v pořádku. Ale chybí mi ty ruce jiné.

Přemýšlím, jak bych to měl srozumitelně vysvětlit. Ty ruce jiné vlastně nejsou ani tak cizí. Zkrátka, chybí mi občas ruce blízké osoby. Ruce, které mohu stisknout, ruce, které mohu pohladit, ruce, které se mne dotýkají, a které mohou proto navozovat příjemné, až intimní pocity. Ruce, které hledají, ruce, které nacházejí.

O nejrůznějších dotecích jsem se už zmiňoval v jedné své minulé glose. Ale když ty známé a blízké ruce nejsou vedle mne, ale naopak jsou velmi daleko, ten, až abstinenční pocit prázdnoty, ten mne dohání k  podobným, možná až nebezpečně častým úvahám.

Ruce, které přináší pohodu. Ruce, které přináší život. Ruce hledající a znovu a znovu objevující dávno již objevené.

Když pominu ty jejich mnohé metaforické významy, jako na příklad – vše je po ruce, mám to v rukou, rukou společnou a nerozdílnou, ruce, které dovedou dávat, ale i brát, skončím vždy u těch reálných, známých rukou, které dovedou hladit a potěšit a přinášet pohodu nejen duši, ale i tělu. Takové ruce mi moc chybí.

  

 * * *

glosa
Autor: Jan Zelenka
Hodnocení:
(5.1 b. / 26 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Hana Polednová
Jendo, moc hezký, i když i smutný článek. Ano, také vím, jak takové ruce chybí. A nemyslím jen k práci, i ty bych na chalupě potřebovala. Ruce, které jsou nablízku a dokážou pohladit a obejmout, ty by potřeboval každý. A bohužel už je hodně lidiček z nás doma nemá. Naštěstí máme děti, vnoučata a dobré přátele.
Jana Kollinová
Je obdivuhodné, že ruce, ač nepatří do smyslových orgánů, dokáží přenášet tolik nádherných a nezapomenutelných vjemů. Včera mi odešla Čikina a já jsem při hlazení polštářku, na kterém lehával cítila teplo a hebkost její srsti.
Irena Mertová
Hezky napsáno. Uvědomila jsem si, jak často si připomínám chvíle, kdy jsem se vždy bezpečně mohla chytit za ruku mého dědy...
Jan Zelenka
Moc děkuji všem za hezké komentáře!
Michaela Přibová
Hezké. A křehké.
Eva Mužíková
Jendo, moc hezké i když trochu smutné.
Zdeněk Hart
Vážený pane Zelenko, při prvním řádku jsem okamžitě poznal, co chcete vyjádřit, co cítíte. A tak, jak jste se něžné vyjádřil, to se Vám opravdu povedlo. Velice dojemné, hezké a milé.
Jitka Caklová
Vše se "dědí". Mamince coby tříleté maminka zemřela. Pohlazení nepoznala, tudíž neuměla ani dávat. Co nedostávám, neumím ani dávat. Ruce řízené srdcem řeknou víc než slova. Pohlazení se nezříkám, ale víc mi chybí ruce k dílu.
Soňa Prachfeldová
Ano, nadarmo se neříká, že každý den máme někoho obejmout, pohladit. Obejmout se s přáteli, pohladit alespoň něco, co je nám milé. Prostě všechno jednou začíná a jednou končí. Věřím, že máš koho pohladit, i když to není denně. Ruce jsou kouzelný nástroj.
Alena Vávrová
Jendo, dík! Jsem ženská a nenapsala bych to. Slova chybí jako ty ruce. Kocourek mě teď zachraňuje.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.