Paní Svatava pracovala takřka celý život jako kuchařka ve školní jídělně malé moravskoslezské obce. Vzhledem k nízkému platu byl její důchod vyměřen na necelých 11 tisíc korun, po valorizacích se přehoupl přes 13 tisíc. S manželem žili skromně, a tak peníze na uhrazení nákladů na bydlení, potraviny a ošacení byly. Situace se změnila po smrti manžela a po dramaticickém růstu energií.
"Po úhradě účtů za elektřinu, vodu, svoz odpadků a další nutné výdaje mi zbyla na jídlo asi patnáct set korun. Ale co za to pořídíte? Vařila jsem si denně vývary z kostí nebo česnečku a jedla rohlíky nebo brambory. Na máslo či sýry už mi nezbyly peníze," vzpomíná paní Svatava. Sousedka jí pomohla na úřadu práce vyřídit příspěvek na bydlení. Získala tak 2100 korun. "Mohla jsem si na čas dopřát mléko či vajíčka, ale po zdražení potravin jsem už zase byla na vývaru," říká Svatava. Na pracovním úřadu jí pak paní poradila, že může využít zákona o vyživovací povinnosti dětí vůči rodičům.
"Paní Svatava má syna, se kterým ovšem téměř nebyla v kontaktu kvůli jednomu letitému rodinnému sporu. Po komunikaci se synem, kdy byl seznámem s životní situací paní Svatavy, jsme se dohodli na pravidelné měsíční podpoře ve výši 2 500 korun, a to na základě § 915 občanského zákoníku, podle kterého je dítě povinno zajistit svým rodičům slušnou výživu," uvedla advokátka Simona Rašková.
„Zajištění základních životních potřeb neznamená srovnat životní úroveň, kterou mají samy děti. Děti nejsou povinny zajistit rodičům výživu odpovídající jejich vlastní životní úrovni, ale výživu „slušnou“, což může být rozsah výrazně užší, to je rozdíl oproti vyživovací povinnosti rodičů vůči dětem, ty mají nárok na shodnou životní úroveň," vysvětluje Simona Rašková z advokátní kanceláře Müller&Skalický.
Vyživovací povinnost mají nejen děti, ale i manžel či manželka po rozvodu
Vyživovací povinnost dětí vůči rodičům ovšem není tak častá. Jednak se, především ovdovělí důchodci, snaží vyřešit svou životní situaci za pomoci státních příspěvků jako je příspěvek na bydlení či příspěvek v hmotné nouzi. Na vlastní děti se staří rodiče neobracejí často proto, že se za svou situaci stydí, anebo kvůli nějakému rodinnému sporu z minulosti.
Podle advokátky Simony Raškové se o rodiče či prarodiče musejí postarat všechny děti, ovšem nikoli rovným dílem, ale podle svých schopností a možností. V případě, že se na odpovídajícím poměru nedomluví, konkrétní výši příspěvku pro každého z potomků určuje soud.
"Děti jsou ve vyživovací péči až druzí v řadě. Ze zákona se musí především o svého partnera postarat manžel a manželka, přičemž vyživovací povinnost mezi manžely nekončí rozvodem. Občanský zákoník stanoví, že si manželé mají být za zákonem stanovených podmínek vzájemnou oporou i po rozvodu," dodává advokátka Simona Rašková.
