Já jsem tak šikovná! Sebechvála je důležitá, i když pro okolí otravná
Ilustrační foto: Pexels

Já jsem tak šikovná! Sebechvála je důležitá, i když pro okolí otravná

23. 11. 2023

Jsem dobrá. Dokázal jsem v životě velké věci. Vypadám dobře. Práce mi dnes šla skvěle od ruky. Vyslovit takové věty je považováno za sebechválu a jak říkávaly maminky – sebechvála smrdí. Současná společnost prosazuje opačný trend – chválit se je žádoucí.

Někdo o sobě bude nadále pochybovat a nepřipadat si dost dobrý, i kdyby dostal Nobelovu cenu nebo vybudoval úspěšnou firmu.

Někdo se bude vychvalovat, i když k tomu nemá důvod a je ten nejprůměrnější z průměrných.

Generace, která se nyní dostala do seniorského věku, v mládí často slýchala věty typu: neupozorňuj na sebe, nevyčnívej, sebechvála smrdí, kdo míří vysoko, padá hluboko….

Mladí lidé se nyní naopak prezentují na sociálních sítích jako nejkrásnější, nejúspěšnější a nejchytřejší ze všech tak vehementně, že tomu mnozí z nich nakonec sami uvěří. Schopnost sebechvály je u některých jedinců zarážející, úsměvná, ale zpravidla se pro okolí časem stane otravná.

Jenže právě schopnost vyhodnotit, co člověk umí, co dokázal a být s tím sám vnitřně spokojen, je pro celkovou životní pohodu důležitá. Kdo si je vědomý svých kvalit, bývá spokojenější, než věčný pochybovač.

„Na tom, kam v životě směřujeme pozornost, hodně záleží. Pokud stále jen mimo sebe, ven, k druhým lidem, k práci, rodině a nezbývá již pozornosti pro sebe a svůj vnitřní svět, pak to může být těžké,“ říká lékař Jan Vojáček, autor knihy Umění být zdráv.

Pro mnoho lidí je však nejtěžší najít rovnováhu mezi zdravým sebeoceněním a extrémním vychvalováním se. „Když se někdo dopouští často a hlasitě sebechvály, vlastně tím často ve finále sebe sama v očích druhých spíše snižuje. Náš výzkum ukázal, že mnozí narcisté nejsou velkohubí, ale spíše nejistí,“ uvedl psycholog Pascal Wallish ve své zprávě, kterou publikoval server Science Direct.

Dnešní doba je na jedné straně založená na trendu hlásajícím, že je třeba umět se ocenit, mít se rád, pěstovat sebelásku, avšak zároveň nahrává nejistotě, protože se na lidi valí spousta rad, jak sebelásku a sebechválu provozovat, jak se prosadit, jak uspět. Stačí se začíst do titulků v různých médiích:

Zamilujte se do sebe.

Odblokujte svou zónu génia.

Objevte v sobě archetyp královny.

Naučte se pěstovat sebelásku.

Kdo vyrostl v době, kdy vychvalování se nebylo považováno za ctnost, je lehce zmaten a lidé, kteří se řídí těmito poučkami mu připadají mírně řečeno směšní.

„Nepamatuji si z dětství či mládí, že by někdo někoho chválil, natož abychom se chválili sami. Ale moje vnučka o sobě normálně říká, že je výjimečná, neustále sama sebe fotí, dcera o ní říká, že je princezna. Přijde mi to směšné, je to úplně obyčejná holka, ale ony se chovají, jako by byla nejinteligentnější a nejkrásnější na světě. Obávám se, že lidé, kteří si tak věří, mohou v životě při prvním neúspěchu selhat, narazit,“ říká jednaosmdesátiletá Milada.

„Můj vnouček je hyperaktivní. Za našich mladých let by se řeklo, že zlobí. Snacha však o něm říká, že je výjimečný. Ať kluk provede cokoli, ona říká, že ho miluje takového jaký je a učí ho, aby byl na sebe pyšný. Super, takže kluk se chová jako čuňátko a má být za to na sebe pyšný. Opravdu někdy postoj současných mladých lidí k výchově nechápu,“ vypráví sedmašedesátiletá Hana.

Nicméně většina psychologů se shoduje, že přístup, na který byly zvyklé starší generace, do života moc dobrého nepřinášel. Kdo si není vědom své hodnoty, moc kvalitní život vést nemůže. „Možná, že jsme jako malí spíše slýchali: Podívej se, jak vypadáš. Takhle se přece nechová hodné dítě. Co si o tobě pomyslí paní učitelka, sousedi, spolužáci… Podobné věty se člověku snadno usadí v hlavě. Můžeme pak být automaticky zaměřeni na to, co nám nejde, v čem jsme nedokonalí, zdánlivě horší než druzí. Ani se o takovou negativní analýzu nemusíme příliš snažit – vždyť zkritizovat se jde tak snadno,“ říká psycholožka Aneta Langrová.

Podceňující se lidé dokážou být stejně otravní jako ti, kteří sami sebe vychvalují až do nebes. Mají totiž společné to, že je zpravidla stejně sžírá nejistota, nespokojenost, obava ze selhání. Jen se ji každý snaží maskovat trochu jiným způsobem. Zpravidla se ale nakonec ukáže, že ti, kteří sami sebe nejvíce vychvalují a přesvědčují sami sebe, že jsou úžasní, jsou ve skutečnosti nejvíce nejistí a nespokojení.

 

S využitím zdrojů: Psychologie.cz, Sciencedirect.com, kniha Umění být zdráv

 

 

psychika sebevědomí životní styl
Hodnocení:
(4.7 b. / 19 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Libuše Křapová
Dokážu se pochválit i si vynadat. Pro život ale obojí musí být v rovnováze.
Olga Škopánová
Myslím, že sebeúcta je něco jiného než chválení sebe sama za každou s prominutím kravinu.
Naděžda Špásová
Mám se ráda, chválím se, když se mi něco povede a nepřipadá mi to hloupé. Sama za sebe se stydím jen když se zachovám blbě. Je dobře, že nejsme všichni stejní.
Jarmila Komberec Jakubcová
Nejvíc v poslední době chválím malé koťátko Polynku, že konečně doslova hltá kočičí granulky jako by si chtěla vynahradit dobu kdy jsme jí musely se snachou podávat potravu jen inj.stříkačkou. Obě se chválíme, že jsme při tom byly i statečné /Polynka dost škrábala a nesouhlasila/.
Jana Kollinová
Ještě bych doplnila, že titulní fotografie spíše neguje pozitivní přínosy článku.
Jana Kollinová
"Sebechvála je důležitá..." Opravdu? Je to něco jako pozitivní sebeklam ? Což je běžná a prospěšná část většiny lidí. Je jedno, zda to nazveme sebechválou nebo sebeklamem , jsou velmi malá rozhraní mezi těmito slovy. Dost možná sami sobě lžeme. Vidíme se v příliš pozitivním světle nebo si myslíme, že máme nad svými životy moc je ovládat a směrovat, a ve finále jsme přesvědčeni, že budoucnost bude lepší než přítomnost. Pokud to tak opravdu vidíme a cítíme, užíváme si přítomnost všemi smysli, je to dar. Pro nás ostatní je třeba najít kouzlo v detailech v naší bezprostřední blízkosti spíše než ve vědeckých publikacích. Je to prosté. Buď si pomůžeš sám ke spokojenosti nebo alespoň pozitivnímu přijetí stavu věci, nebo vyhledej odborníka.
Jarmila Komberec Jakubcová
Každé sebepodceňování či samochvála by mělo být v určité rovnováze. Protože všeho moc škodí. Při své práci se často pochválím, když se mi něco podaří, ale občas si nevěřím, že to třeba dokáži. Svá vnoučata pochválím za dobré známky ve škole, ale chválím jen opatrně. Včera jsem ale byla moc pyšná na vnučku, jak si dobře vede při jízdě na koni a zdolává překážky. Tak také byla pochvala.
Dana Divišová
Článek je předmětem k zamyšlení. Je pravda, že dnešní generace má o sobě vysoké mínění a chce být úspěšná , hlavně ve finančním ocenění. My, kteří jsme prošli dobu porevoluční , si pamatujeme, jak nám maturanti bez sebe menší praxe dávali najevo, že bez dokonalé angličtiny jsme nepoužitelní. Trvalo dost let, než se pohled změnil a titíž se zjistili, že praxe a znalosti jsou důležité. Kolik firem od revoluce zkrachovalo a zaměstnanci s výpovědí a rodinou v zádech museli brát místo, které bylo pod jejich úroveň. To určitě sebevědomí nezvýšilo. Možná se mnou nebude souhlasit ten, kdo byl ve službách státu, tam nic nekrachovalo. Stejně si myslím, že pokud by se naši mladí dostali do situace, že jsou vlastně nepotřební, nedovedli by se s tím vyrovnat tak jako naše generace. Ale autorka má pravdu. Trendem je myslet si jak jsme právě my dokonalí. (Pokud se mi něco povede, taky si umím říct, jsi šikovná, ale jen sama pro sebe, sebechvála smrdí)
Oldřich Čepelka
Článek směřuje k poznání, že sebeúcta a pozitivní vztah k sobě samému pomáhá nejen k větší životní pohodě, ale - prokazatelně, jsou na to odborné studie! - také k lepšímu tělesnému a duševnímu zdraví. Například pomáhá k oddálení demence. Já si před spaním jednoduše říkám, které tři věci mě ten den potěšily. Buď to, o co jsem se zasloužil sám, nebo aspoň něco, čeho jsem byl svědkem, co viděl, četl apod. A pak aspoň jednu věc na příští den, na kterou se můžu těšit. Anebo si vzpomenu, za co vše mohu být vděčný. A nezlobte se ani nesmějte, já mám radost z toho a umím se pochválit za to, že jsem pořád tady, aktivní, schopný pohybu a uceleného slovního projevu. To z našich vrstevníků přece zdaleka každý nemá a nemůže. Tak proč bych se neměl pochválit?
Jana Hošková
Tak docela mne článek pobavil, i když bych měla pár výhrad. Ve svém pokročilém věku jsem se například ještě za celou dobu nestihla do sebe zamilovat. Génia jsem v sobě též moc neobjevila a když, tak na zcela jiné věci,než by se očekávalo.Třeba umím geniálně leckde zabloudit apod.Sebevychvalování nějak nesnáším,za lepší pokládám,když pochválí druzí.Možná bych měla absolvovat nějaký výcvikový kurz :-))

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

AKTUÁLNÍ ANKETA

Jak nákladné budou vaše letošní Vánoce - kolik zhruba utratíte za dárky, jídlo atd.?

Do 3 000 korun

21%

Mezi 3 000 - 6 000 Kč

19%

Mezi 6 000-10 000 Kč

18%

Přes 10 000 Kč

22%

Nevím, neumím to odhadnout

19%