Jen málokdo uvěří tomu, že jsem až do minulého víkendu neviděla třebechovický betlém na vlastní oči! Prostě jsem ho měla na dosah, brala jsem jako samozřejmé, že se tam můžu podívat kdykoliv a rok za rokem jsem to odkládala.
Během posledního víkendu bylo počasí na draka. Když zrovna nepršelo, foukal nepříjemný ledový vítr. A já jsem potřebovala zabavit dvě vnoučata, která mi na pár dní svěřili do péče jejich rodiče. Usoudila jsem, že návštěva Třebechovického muzea betlémů by pro ně mohla být docela zajímavá. Vždyť začátek adventu je již na dohled!
Do Třebechovic pod Orebem jsme vyrazili vlakem. Z Hradce jezdí zhruba každou hodinu a jsou to asi tři zastávky. Pro děti zvyklé na auto je i jízda vlakem zajímavý zážitek. Žádné dopravní problémy nenastaly, vlak jel hezky načas, uvnitř bylo příjemné teplo a paní průvodčí s námi dokonce zvesela prohodila pár slov. Když jsme z vlaku vystoupili, vysvitlo na chvíli i slunce. Vydali jsem se pěšky do centra Třebechovic. Zabloudit se tady nedá, od nádraží vedou k muzeu betlémů směrovky a pomalou chůzí to trvá asi asi patnáct minut. My jsme si však v polovině cesty ještě odskočili na vrch Oreb, který je součástí města a v roce 1920 se vloudil i do názvu města.
Vrch Oreb se původně jmenoval Vinice, na jižních svazích se kdysi pěstovala vinná réva. Svůj biblický název získal až v roce 1419 od shromážděných Husových přívrženců. Na vrcholu bývala původně starší kaple a kostel, na jejich místě byl v roce 1835 postaven kostel Božího těla. Malá výška vrchu Oreb mě opravdu překvapila, čekala jsem něco většího. Nadmořskou výšku má 260 metrů, nad úroveň říčky Dědiny, která ho zčásti obtéka, ční pouhých 20 metrů. Z jižní strany vede až na vrchol 75 kamenných schodů. Poctivě jsem je vystoupala s nadějí, že z vrcholu bude aspoň pěkný rozhled do okolí. Možná jsem se dost nesnažila, ale stráně svažující se od kraje hřbitova dolů byly všude zarostlé stromy a keři. Nejlepší pohled byl na upravený a po dušičkách vyzdobený hřbitov kolem kostela.
Tudy vzhůru na Oreb!
Výhled z Orebu na centrum Třebechovic
A zase hezky po schodech dolů!
Třebechovické muzeum betlémů (TMB) vzniklo v roce 1925, ale od roku 2013 sídlí v nové muzejní budově v rohu Masarykova náměstí. Jeho nejznámějším exponátem je Proboštův betlém, který je od roku 1999 národní kulturní památkou a je mu věnována samostatná expozice v přízemí muzea. Jde o celodřevěný mechanický betlém, který je dílem Josefa Probošta, Josefa Kapuciána a Josefa Frimla, a který vznikal od roku 1882 až do Proboštovy smrti v roce 1926.
Žlutá budova v rohu náměstí je Třebechovické muzeum betlémů.
Proboštův betlém se skládá z více než dvou tisíc součástí, ty zahrnují i 351 figurek, z nichž se přes 200 postaviček pohybuje. Na figurky bylo použito dřevo lipové, pohyblivý mechanismus byl vyroben ze dřeva habrového a dubového a pohání ho elektrický motorek. Betlém má na délku 6,9 metrů, na výšku 2,2 metry, hloubka je 1,9 metrů a váží 1,2 tuny (spolu s podvozkem, na kterém je umístěn váží 3 tuny). V letech 2014 až 2016 proběhla jeho kompletní rekonstrukce.
Celkový pohled na barevně osvětlený Proboštův betlém
Detailní pohled na část Proboštova betlému
Proboštův betlém je v rámci muzea umístěn v samostatné expozici, která svým uspořádáním připomíná malé divadlo. Betlém stojí ve zšeřelé místnosti na podvozku a před ním je řada sedadel pro návštěvníky, kteří mají možnost si vyslechnout jeho příběh a zároveň porozovat betlém jako celek v měnícím se barevném osvětlení. Betlém není za sklem, přístup těsně k němu je ze předu omezem jakýmsi nízkým ohrazením, takže je možné si jeho detaily prohlédnout pěkně zblízka. Přístup je i k zadní části betléma, kde je možné vidět některé z částí jeho mechanismu.
Řezbáři
V současnosti je ve sbírkách muzea kolem 400 betlémů nebo jejich částí. Některé z nich jsou prezentovány na dlouhodobých výstavách v prvním podlaží muzea. Jde o betlémy různých velikostí (ty nejmenší jsou třeba ve skořápce vlašského ořechu či v krabičce od zápalek) i z nejrůznějších materiálů. Moje vnoučata však nejvíce zaujaly drobné nápadité výtvory ze dřeva, umístěné uprostřed muzejní místnosti. Mohly si je totiž vyzkoušet.
Jeden z betlémů ze sbírek TMB
Betlém v dřevěné krabici
Betlém ve skříňce patrně z kyvadlových hodin
Jesličky pod palmami
V přízemí muzea je recepce s pokladnou a prodejnou suvenýrů. Návštěvník má možnost si tady odložit své oblečení a případně zamknout i své věci do skříněk. Na obou podlažích jsou také koutky určené zejména pro děti, které jsou častými návštěvníky tohoto muzea. Mohou si v nich pohrát, vyzkoušet si svou zručnost, odpočinout si. Prohlídka muzea je individuální, takže si ji každý může přizpůsobit svým potřebám a možnostem. Pouze vstup do samostatné expozice Proboštova betlému je s průvodcem.
Malý betlém na kličku
Cestou zpět jsme měli dostatek času při čekání na vlak, a tak jsem si probírala v myšlenkách to, co jsem viděla. A srovnávala jsem Proboštův betlém s jinými velkými pohyblivými betlémy, které už jsem znala z dřívější doby. Jak praví wikipedie, Proboštův betlém je zcela unikátní z hlediska výtvarného, etnografického, ale i technického. Ale jsou i jiné betlémy, které stojí za zhlédnutí.
Dřevěný betlém na náměstí v Třebechovicích
Před několika lety jsem měla příležitost si prohlédnout Krýzovy jesličky v muzeu Jindřichohradecka. O nich wikipedie pro změnu tvrdí, že jde o největší lidový mechanický betlém na světě, který je od roku 1998 zapsán v Guinnessově knize rekordů. Jeho tvůrcem je jindřichohradecký punčochářský mistr Tomáš Krýza, který ho vytvářel více než 60 let. Tyto jesličky obsahují 1398 figurek lidí a zvířat, z nichž se 133 pohybuje. Figurky jsou vyrobeny z kašírovací hmoty (mouka, piliny, sádra a klíh) a ze dřeva. Původní mechanismus byl zpočátku poháněm ručně, později jedním elektromotorem. Mně osobně se Krýzovy jesličky zamlouvaly mnohem více, přitahovala mě jejich barevnost, detailnost i různorodost zobrazených příběhů.
Krýzovy jesličky (foceno přes sklo)
A musím zmínit i další pohyblivý betlém, který jsem dokonce viděla vícekrát. Jde o Metelkův mechanický betlém, který je jedním z nejzajímavějších exponátů v Krkonošském muzeu mého rodného města Jilemnice. Jeho tvůrcem je učitel, muzikant a ředitel jilemnické Dívčí školy a spoluzakladatel jilemnických muzejních sbírek Jáchym Metelka. Betlém vytvářel mezi lety 1883 až 1913, jeho základem jsou opět dřevěné mechanismy a lněné provázky. V betlému je 142 pohybujících se postaviček a objektů, které vykonávají celkem 350 pohybů. Figurky jsou poháněny soustavou ozubených kol, provázků a pák od jediného hnacího stroje s ruční klikou zvedaným závažím. A navíc další tři stroje se stejným principem slouží k pohonu doprovodné hudby a zvukových efektů (odbíjení hodin, troubení, ponocného, hraní dvou lidových koled). Po spuštění tohoto betléma proběhne ozvučené představení, které trvá asi pět minut. Můj pohled na tento betlém je samozřejmě ovlivněn tím, že jsem nedaleko zámku, kde je umístěn, trávila své ranné dětství a měla jsem možnost ho vídat opakovaně.
Metelkův mechanický betlém z Krkonošského muzea v Jilemnici (obrázek převzat z webových stránek tohoto muzea).
Můj zájem o betlémy je určitě ovlivněn tím, že jsem se narodila a nějakou dobu i žila v Podkrkonoší. To je místo se silnou betlémářskou tradicí a dříve tam býval betlém v každé domácnosti. Malý či větší, papírový či z překližky nebo ze dřeva. Betlém byl hlavním symbolem vánoc ještě v době, kdy nebyl znám vánoční stromeček. Jeden z takových větších pohyblivých betlémů zdědil po svých předcích i můj strýc. Každý rok před vánocemi ho stavěl ve své chalupě a dodnes si pamatuji, že zabíral asi jednu polovinu stěny velké světnice. Měl několik podlaží, byl zavěšený na stěně a jeho pohyblivý mechanismus byl ve spodní a zadní části betlému. Hnací silou byl elektrický motorek. Jako dítě jsem v tomto betlému nejvíce obdivovala kukající kukačku, létající anděla zavěšeného na tenké struně nad betlémem, pumpu, ze které tekla voda a hlavně poustevníka s knihou, který vcházel do jakési kapličky a za ním se vždycky hlasitě zabouchly dveře. Protože byl betlém relativně vysoko, občas jsem si k němu postavila židli a sledovala pohyb figurek koledníků na pásech i řadu dalších aktivit v betlému hezky zblízka. Dnes už je to jen dávná, ale moc hezká vzpomínka. Strýc již není na tomto světě a nevím, kam se tento rodinný betlém poděl. Doufám, že i tento betlém je v nějakém muzeu a má zejména v době vánoční mnoho obdivovatelů.
A co vy? Je betlém součástí vašich vánoc? Máte také nějaký svůj oblíbený betlém?
Zdroj informací: wikipedie, www.krkonose.eu/krkonosske-muzeum-jilemnice
