No, nevím, jestli je to legrace, ta operace srdce byla opravdu náročná, ale já jsem tady stále. A ještě jsem to stihla kousek od Štědrého večera. Možná, že někdo nade mnou nahoře drží ochrannou ruku, anebo mám na světě ještě nějaký úkol.
Za každý umělý kus jsem musela odevzdat ze svého těla svoje součástky vlastní, které jsem si na svět už přinesla. Slepé střevo, mandle krční, žlučník atd. Ale nezdá se, že by to tělu nějak vadilo. Zkrátka, něco za něco.
A tak tedy opět žiji a mám z toho radost. Nevěděla jsem, jestli se na tento svět ještě vrátím a tak jsem se před operací snažila toho co nejvíce zařídit. Nakoupila jsem dárky, zabalila je, ozdobila jsem vánočně byt a malý stromeček. No, jsem ráda, protože než se úplně zmátořím, tak toho moc neudělám.
Tak nevím, do kterého tématu můj článek vlastně patří. Jestli je to o tom, že to budou pro mne asi nejzajímavější Vánoce, na které budu vzpomínat ještě dlouho, protože jsem opravdu nečekala, že se jich dožiji, nebo je to vlastně zážitek roku. I když zážitek velmi nepříjemný, ale s dobrým koncem.
Vám všem přeji velmi šťastné Vánoce.
P.S.: Ty šaty, co jsem si připravila do rakve, už jsem pověsila zpět do skříně.