Na české a především pražské výtvarné scéně je nepřehlédnutelný – a to nejen díky svému originálnímu dílu, ale i samotnému procesu jeho vzniku, který je obohacuje o svéráznou performativní složku. Duchan bývá často viděn na vernisážích, koncertech nebo v klubech, maje kolem krku popruh a na něm připevněnou desku s papírem, která umělci slouží jako mobilní pracovní stůl. Působí tak, že okolí příliš nevnímá, protože je zcela pohlcen kreslením. Kreslí rychlými pohyby oběma rukama zároveň, takže vypadá, jako by vykonával tajemný rituál. Zdá se, že kreslí neustále, všude a za všech okolností. Kreslí při jízdě na kole, v metru, v autě, při chůzi po městě i v krajině. Kreslí prý dokonce i potmě. Kreslí na miniaturní kartičky, na pauzáky, na čtvrtky i na rub potištěných bannerů, na průsvitné fólie, na plechy, na rozbitá krycí sklíčka mobilních telefonů i na čelní skla automobilů.
Kreslí všechno, co vidí okolo sebe. Vizuální vjemy jím protékají v nepřetržitém proudu rovnou na papír. Jako tomograf snímá v tenkých řezech okolní svět a jeho proměny v čase: pulsující ulici s přibližujícím se panoramatem Hradčan v pozadí, projíždějící tramvaje a auta, blikající semafor… Jindy se objektem jeho zájmu stanou procházející návštěvníci galerie, herci na jevišti, muzikanti na pódiu, anebo krajina ubíhající za oknem vlaku. Každá vrstva kresby představuje jednu časovou rovinu skutečnosti, kterou vzápětí překryje další a tu zase jiná, aktuálnější. Je to, jako by se umělec prostorem pohyboval s fotoaparátem, s každým krokem stiskl jeho spoušť a výsledné fotografie vytištěné na průhledné fólii pak složil na sebe. Tento záznam reality v pohybu v prostoru a čase se přitom odehrává na ploše jediného papíru. Vrstvící se plány vytvářejí hustou síť vibrujících linií, v nichž lze původní scénu jen stěží dešifrovat. Jindy se kreslíř zastaví u dvou tří vrstev, ve kterých ještě zůstávají konkrétní motivy dobře čitelné.
Kreslí i všechno, co se kolem něj „šustne“. Zachycuje souzvuk nesourodých zvuků na ulici či v přírodě, do kresby si místy poznamenává útržky zaslechnutých hovorů nebo mluveného slova z rádia. Poslech hudby mu pomáhá udržovat stav permanentního „napojení“. Melodie jej někdy strhne natolik, že její rytmus malíř začne ovládat pohyby rukou, které samy tančí po papíře, a obraz se tak stává gestickým muzikálním záznamem. Škála Duchanova hudebního zájmu je široká: poslouchá deep house, acid jazz, ale miluje i chrámovou hudbu, Bachovy fugy či třeba symfonické básně Bedřicha Smetany. Právě pod vlivem Smetany vznikl soubor, který byl v létě 2023 vystaven v Městské galerii v Litomyšli. Kurátorka Duchanovy výstavy Pentimenti Lenka Lindaurová výstižně popsala princip jeho hudebních záznamů, který lze ostatně aplikovat na celou umělcovu tvorbu: Zatímco hudební tóny se vrství, další a další nové nechávají zapomenout na předchozí (ale byly pečlivě zaznamenány, a jsou tak opakovaně k dispozici), kresby se zahušťují, proplétají a některé mizí ze světa. Jejich tajemství, nedeklarovaná trvanlivost a nekonečná pulzace přinášejí neopakovatelný zážitek, pro který nelitujeme, co vidět nelze.
Zdá se, že Josef Duchan funguje v permanentním „flow“, že kreslením generuje energii, která ho pohání, aby mohl dále kreslit, protože kreslit musí – stejně jako musí pít, jíst a spát (pokud tedy ovšem spí). Kreslení pro něj není jen posedlostí – stalo se mu nutností. Zdá se, jako by se bál promeškaných momentů, jako by mu nesmělo nic uniknout, jako by se existence věcí, lidí i jeho samého stvrzovala právě kresbou.
I když intuitivní charakter umělecké tvorby a především její obsedantní povaha často odkazují do sféry art brut, spontánního amatérského výtvarného projevu, Josefa Duchana do něj řadit nelze. Formovala jej studia na Akademii výtvarných umění v ateliéru grafiky Vladimíra Kokolii, jehož individuální přístup ke studentům Duchanovi jistě poskytl podpůrné zázemí pro rozvoj jeho osobitého stylu. Ten během posledních dvaceti let prošel radikálními proměnami: od jemně modelovaných kresebných portrétů, přes malované psychedelické abstraktní kompozice připomínající kobercové vzory, anebo rituální malby australských Aboriginců, až po expresivní abstrakci, ale i figurativní malbu, což jsou dvě hlavní polohy, které dodnes ztvárňují paralelní linii k jeho kreslířské tvorbě.
Josef Duchan denně přejíždí z Jižního Města na severní okraj metropole, kde si v areálu bývalé továrny na výrobu letadel Avia Letňany zřídil velkorysý ateliér. Tady odkládá kreslířské náčiní a štos papírů, které stihl pokreslit během jízdy metrem, a otáčí pomyslným kohoutem, aby se odpojil od průtoku vjemů a emocí a mohl se soustředit na malování. Na jeho obrazech se objevují momenty z procesuálních kreseb – především fragmenty figur a jejich rozfázované pohyby v naznačeném prostředí. Nevznikají však tak impulsivně, ale jsou malířem usměrněny do promyšlené barevnosti i kompozic. Koncentrují v sobě jeho pulsující energii soustředěnou do aktu malby, který není limitován formátem, jako je tomu u kreseb. Monumentální plachty reklamních bannerů umělce někdy svedou až k doslova „fyzické“ malbě, z níž čiší živelná radost ze svobodného gesta. Dominantní barevné plochy jsou obklopeny bující drobnokresebnou strukturou a připomínají urbánní krajiny industriálních zón a důlních oblastí či mapy mimozemských megapolis. Jsou to mentální pavučiny spředené z vláken obav i tužeb, strachu z prázdnoty, z navzájem se donekonečna proplétajících významů a souvislostí, které do své sítě vtahují nejen samotného autora, ale hrozí pohltit i vnímavého diváka, jenž se nebojí dobrodružství.
Terezie Zemánková
Název výstavy: (E) MOTION
Zahájení výstavy: 20. prosince 2023 v 18.00 hod.
Doba trvání: 20. prosince 2023 - 9. února 2024
Kurátoři výstavy: Terezie Zemánková, Jaroslaw Sebastian Pastuszak
Adresa: Lázeňská 287/4, Praha 1 - Malá Strana
Vystavující autor: Josef Duchan
