Náš Svět je jak starý karusel tam kdesi z předměstí Paříže,
zlomená soukolí, špinavé obrázky, strhané vzpomínky na krásu, na lásky,
kdo hledal by je tu dneska, blázen jen.
V očích jeho koní a velbloudů ještě děs se zračí,
to bič šílených jezdců dosud nad nimi se vznáší.
Kdy najde se zas parta chlapů zašmírovaných a kolečkám dá pevnost a řád
i malíř, co slečnám na obrazech úsměvy vrátí?
Snad znovu ožije ta hračka životem novým a harmonikářova písnička
roztočí náš kolotoč Svět veselým rytmem valčíkovým.
