Řekni, kde ty věci jsou
Ilustrační foto: Pixabay

Řekni, kde ty věci jsou

6. 1. 2024

Nevím, zda je to neduh, nešvar a svízel jen naší domácnosti, anebo se vyskytuje i u vás. Totiž, náhlá ztráta věcí, které nemůžete najít zrovna ve chvíli, kdy je potřebujete, ale které jsou běžně na očích v době, kdy jich netřeba.

Tak například před Vánoci jsem asi dva dny hledal stojánek na vánoční stromek. Mívám ho běžně v garáži na jedné z polic. Celý rok si říkám, že ho musím dát někam jinam, že mi tam překáží. Až do chvíle, kdy jej skutečně potřebuji... Pracně doluji huňatou jedli ("hlavně, aby neměla moc řídké větve jako loni," zněl povel manželky) z kufru vozu, hlasitě a místy i peprně nadávám, protože plno jehličí zůstává v autě, navíc ve všemožných štěrbinách mezi sklopenými sedadly, z nichž je už nikdy nevytáhnu. Říkám si, hned ho usadím do stojanu, abych to měl za sebou, a tak si pro něj jdu na místo, odkud na mě celý rok pokukuje. A ejhle, stojan nikde. Po hodině hledání to vzdávám s poznámkou "ráno moudřejší večera." Jenže ani druhý den nejsem úspěšný. Prošmejdil jsem celou garáž, kůlnu jednu i druhou a nic. Až třetí den jej žena přinesla ze sklepa, kde zrovna hledala úplně něco jiného.

Včera jsem vařil. Do masa jsem potřeboval dát pár kuliček jalovce. Prohledávám šuplík snad se třemi desítkami pytlíků nejrůznějšího koření, ale jalovec nikde. Musí tam být, vždyť jsem ho tam nedávno viděl! Přehrabuji mezi jednotlivými pytlíky a začnu si zpívat lidovku "Vysoký jalovec, vysoký jako já...". Vidím dva pytlíky pepře mletého, jeden pytlík pepře celého, tři sáčky kari koření, po dvou houbového koření, majoránky, sušené petržele, badiánu, červené sladké papriky (tu jsem před několika dny nemohl najít), koření na grilovanou zeleninu, krkovičku, na guláš atd. Jen jalovec nevidím. Začínám běsnit. Ta flákota by se asi klidně bez jalovce obešla, ale protože vím, že jsme ho měli, jen ho zrovna teď nemůžu najít, o to víc ho na to maso potřebuji mít. Po dvaceti minutách jej konečně najdu - ve vedlejším regálu mezi práškem na pečivo a skořicovým cukrem. Nikdy bych jej tam nedal. Ulevuji si druhou slokou "Uvázali kóóózu u trtrtr u trtrr..."

Každý rok, ale opravdu každý rok před nakládáním zelí hledám sirné knoty. Keramický hrnec, zvaný zelák, se musí "vydesinfikovat" sírou. A protože vím, že si každoročně kupuji novou krabičku sirných knotů, bývám v klidu do chvíle, než ty knoty opravdu potřebuji. Od října do začátku září se krabička se sirnými knoty choulí v jedné z kuchyňských skřínek. Na konci září, když si přivezu krásně nakrouhané zelíčko, sirné knoty zmizí. Najdu je zpravidla pár dní poté, co zelí naložím.

A tak máme doma nejmíň patero krabiček sirných knotů, aspoň troje zahradní nůžky, dva rýče, tucet vteřinových lepidel, nepočítaně šroubků, matic, vrutů a hmoždinek všech velikostí. Věci, které hledám, průběžně dokupuji, takže se nám hezky (vlastně spíš nehezky) kupí, ovšem jen do chvíle, když je právě potřebuji. To najednou zmizí. O tom, že hledám ponožku do páru, občanku v peněžence, když si ji úřednice vyžádá, pumpičku na kolo, když se chystáme na výlet, cestovní pas den před dovolenou či velký technický průkaz, když jedu s autem na technickou prohlídku, už raději psát nebudu...

Nevíte náhodou, proč ty věci nezůstávají na svých místech? Proč se neustále přede mnou schovávají? Proč pořád musím v duchu parodovat píseň "Řekni, kde ty věci jsou, co se s nimi mohlo stát, řekni, kde ty věci jsou, kde mohou být...?"

 

 

domácnost Můj příběh
Autor: Jan Raška
Hodnocení:
(4.9 b. / 44 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Anna Potůčková
I mě jsi Honzo docela pobavil. Zřejmě je to tím, že nebydlíš sám, ale s dalšími členy své rodiny. Mnohdy to tak vypadá i u nás. Já něco koupím, dám na své místo a stačí aby manžel něco z toho, co jsem koupila potřeboval a nevrátil na své místo a dal to prostě o pár cm dál, koření třeba mezi pudinky a už je na problém hned zadělané. Nedávno jsem si koupila bločkový tvrdý sýr na strouhání a až jsem jej potřebovala na rizoto, sýru nikde. Ptám se muže, zda jej snědl, nebo kde sýr je. No jasně naplnil si ním své břicho a my měli rizoto bez sýru. A úplně nejčastěji ze všeho hledám své brýle. Prostě je odkládám kde zrovna jsem a mnohdy si nepamatuji, kde jsem je položila. Pak celou rodinu zaúkoluji, aby pokud je najdou je donesli na stůl do kuchyně. Hlavně je nesmím položit na dosah všech našich 7 psů - to by je hned rozporcovali :-). Takže pokud je někde odložím tak vždy mimo dosah mazlíčků :-)
Jana Vargová
Pane Raško, jako kdybyste popisoval situace i v naší domácnosti. My jsme se usnesli, že ony věci, momentálně nutně potřebné, buď sublimovaly, nebo si je odnesli mimozemšťané. Díky za milé čtení.
Zuzana Pivcová
Moc jsem se pobavila. Ale sama jsem na tom s hledáním běžných věcí ještě podstatně hůře.
Blanka Lazarová
Honzo já už vím, že věci nesmím dávat na nová lepší místa. To už je nenajdu vůbec. Takže na stará známá. A to jsem na to sama. Nedovedu si představit, že někdo jiný to dá jinam, než odkud to vzal. Obzvlášť teď, když jsem omezená v pohybu. :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.