Která z vás může říct, že spala s Mozartem? Hádám, že žádná! Mně se to povedlo, jen teda nevím, jestli bych to chtěla po zbytek roku.
Mám v posteli dost plno. Že spím každou noc s modrookým krasavcem, to možná tušíte. Leč asi nevíte, že můj spolubydlící si každou noc tahá do postele věci zcela nezbytné. Ptačí brka, balónky, kuličky z alobalu, mašličky, provázky… předtím mi to ovšem všechno nosí a nutí mě, abych mu hračku házela, a to po celou dobu, co si v posteli čtu.
A spíme, oznámím, zhasnu a spím. Ne tak on… co nenanosí do postele, to nastrká do misek, kam mu dávám dobrůtky.
Řeč je o mém kocourkovi Finnovi. Kocour je pravý britský šlechtic. Musí se přece postarat, aby se jeho hračky vyspinkaly a posilnily na další den.
Když mi strčí kuličku nebo balónek pod peřinu od kolen výš, přepadne mě hrůzyplný sen, že mě někdo mučí, že se kutálím po kamení, případně že mi někdo vráží hlaveň revolveru mezi lopatky. Vzbudím se, vylovím kuličku; peří a mašličky ponechám, ty vydrží do rána; podrbu kocoura a spíme dál.
Ráno pak vylovím hračky z misek, aby bylo kam dát kočičí snídani.
Noc na Nový rok proběhla jinak. Kocour se rozhodl, že mi osladí život.
Spalo se mi krásně, žádný hrozný sen se mi nezdál, jen samé sladké sny jsem měla. Probudili jsme se oba vyspaní do růžova.
Vylezla jsem z postele, odkryla peřinu, a hrůza hrůzoucí! Kocour objevil pytlík s Mozartem, tedy přesněji s jeho koulemi! Dárek od kamarádky. Byly uloženy na bezpečném místě, jak jsem se já bláhově domnívala.
Finn je kocourek s vytříbenými chutěmi. Čokoláda ho nebere, leč kulatý tvar Mozartových koulí ho zaujal. Nanosil mi je do postele a uložil pod peřinu pěkně podél mé páteře. Jednu vedle druhé. Pod peřinou je, jak známo, teplo. Koule povolily a v momentu, kdy jsem se otočila z boku na záda, byly krásně měkké a teploty lidského těla. Vůbec mě neprobudily!
Kocour se tvářil spokojeně. Osladil mi ráno i postel! Do misky žádnou kouli nedonesl, není přece blbej! Ví, že Mozartovy koule jsou jídlo, tudíž jíst nepotřebují. V miskách byly jen balónky a jedno ptačí pero.
Oblíbenou činností mého kocoura je převlíkání postele… převlíkli jsme a já jen doufám, že si nějakou tu kouli někam neschoval.
Když jsme byli hotoví, ozval se podivný zvuk z šatny. A to byste nevěřili, co se přihodilo! Spadla tyč, která usoudila, že už mám oblečení víc, než unese. Zde je namístě malé vysvětlení. Jelikož neumím vrtat do zdi, mám v šatně tyče na sprchové závěsy, co drží silou vůle. Přece jenom je oblečení poněkud těžší než sprchový závěs, a už dvakrát mi to tyč připomněla.
Tak jsme s kocourem ještě třídili a uklízeli v šatně. Stejně jsem to měla v plánu. Půjdu do dobročinného obchodu Sue Ryder odevzdat část svého šatníku, jen co vytáhnu z ikeácké tašky kocoura. Hoví si v ní na hromadě svetrů a já přemýšlím, jak v obchodě vysvětlím to množství bílých chlupů…
Bezva rok 2024 přeju a berte všechny karamboly s nadhledem.