Karla (64 let): Unavuje mě hlídat vnoučata mého partnera, on to nechápe
Ilustrační foto: Pixabay

Karla (64 let): Unavuje mě hlídat vnoučata mého partnera, on to nechápe

19. 1. 2024

Před deseti lety jsem se seznámila s prima mužem. Přes seznamku, nebudu to tajit. Oba jsme dlouho rozvedení, zabezpečení, se stejnými zájmy. Všechno je fajn, až na to, že jeho syn si myslí, že musím milovat jeho děti. Jenže já si nechci hrát na babičku.

Mám rodinu mého partnera ráda. Syn i snacha jsou milí, sympatičtí, mají dva kluky. Hodně živé kluky, pořád řeší, zda mají ADHD, zda jsou hyperaktivní, chodí s nimi k psychologům. Jsou to prostě dva živly, ale je s nimi legrace, jsou to chytří kluci. Několikrát jsem je všechny pozvala ke mně na chatu. Partner tam se mnou jezdí často, docela ho chataření chytlo, hodně mi tam pomáhá. Přišlo mi přirozené pozvat občas jeho rodinu, dvakrát tam byli i v létě na týden, zatímco my jsme letěli k moři. Potíž je v tom, že Kája, tedy syn mého přítele, si usmyslel, že tam bude posílat své kluky. „Jsem tak rád, že máš chatu, kluci aspoň mají kam jezdit, můžou být v přírodě, na vzduchu, užijou si dědy,“  říká.

Tak na rovinu. Pokaždé, když tam jsou, je obskakuju já, zatímco děda kouká do mobilu nebo dělá něco na zahradě. On totiž není typ, který by si uměl s vnoučaty hrát, vymýšlel pro ně zábavu. Miluje je, samozřejmě, jen prostě není typ aktivního dědy, neumí to a navíc už taky má určité zdravotní potíže, čeká na výměnu kloubu, takže na nějaké běhání, výlety či hry to není.

Klukům je pět a sedm. Jsou opravdu hodně divocí. Takže, když jsou u nás, stále chystám nějaké jídlo, peru jejich zašpiněné oblečení a jedním okem dozírám, jestli něco nerozbili nebo si neublížili. Nedávno jeden druhého tak praštil větví do hlavy, až jsme šli za sousedem, který je doktor, aby se na to raději podíval.

Živím se psaním, dělám editorku, korektorku, spolupracuju na scénářích k seriálům. Potřebuji na práci klid, jsem zvyklá hodně psát na chatě, ráda jsem pracovala o víkendech. Když jsou tam kluci, opravdu to nejde, je tam pořád ruch, chaos. Zpočátku jsem to naznačovala, pak jsem si o tom s partnerem promluvila. „Vždyť oni si tu jen tak běhají, nemusíš se o ně starat,“ řekl.

Nedávno je mladý Kája přivezl a když vylezli z auta, řekl: „Tak kluci, hezky se vyběhejte.“ Pak mě objal a řekl: „Užij si je.“ A odjel. On má pocit, že jeho děti musí každý milovat a být z nich paf. Nedávno si stěžoval na jednu příbuznou, že prý u nich byla na návštěvě a vůbec si jeho kluků nevšímala, že prý je neobjala, nedala jim pusy.

Je mi jasné, že když spolu začnou lidé žít, přijímají do svých životů i rodiny toho druhého. Čím jsou starší, tím je to jasnější, protože každý má za sebou nějaké vztahy, z nich děti. Sama jsem stála o to, abychom se poznali, abychom všichni dobře vycházeli, zvala jsem je proto na chatu, pořádala společné oslavy narozenin. Ale nejsem hlídací babička. Jistě, kdyby bylo nutno pomoct, samozřejmě s dětmi pomohu. Ale je pro mě únavné pracovat a do toho ještě dávat pozor na dva divoké ukřičené kluky. Oni jsou opravdu hluční, křičí, řádí, běhají.

Nedávno jsem o tom mluvila se snachou. Byla překvapená a myslím, že i trochu uražená. „To mě nenapadlo, že ti kluci vadí,“ řekla. Vysvětlila jsem jí, že nevadí, jen že bych přivítala nějaká pravidla, že mi nevyhovuje, když Kája ve čtvrtek oznámí, že nám je v pátek přiveze a v neděli si pro ně přijede.

Partner mi nedávno v jedné lehké hádce řekl, že nemám ráda jeho rodinu. To mě dost naštvalo. Naopak, já děti nemám, tak jsem si říkala, že jsem ráda, že on má syna, vnuky, opravdu s nimi chci být v kontaktu, vím, že je důležité mít rodinu, dobré vztahy.

V poslední době mě to hodně trápí. Často nad tím přemýšlím. Nerada bych naše vztahy pokazila. Radila jsem se o tom s kamarádkami, ty mi říkají, že mám myslet především na sebe a nenechat se manipulovat. Chtěla bych najít kompromis, ale mám pocit, že jsem využívaná, až zneužívaná. K svěření se, k napsání mého příběhu mě vedlo, že před chvíli volal Kája, že v sobotu přiveze kluky. Když jsem odpověděla, že mohou jet na chatu jen dědou, že já nejedu, divil se. Pak volal svému otci a ten se divil ještě víc. „To mám být s klukama sám?“ ptal se mě partner. „No a proč ne? Zajedete si na pizzu, těstoviny jim udělat zvládneš. Já budu doma pracovat, na chatu nejedu.“

Byl uražený. Nakonec s nimi nejel. Seděl se mnou doma, nemluvil, koukal na televizi.

Zajímalo by mě, jestli podobné problémy řeší více žen. Zda existuje více takových nedobrovolných babiček jako jsem já.

 

(Autorka si nepřála uvést celé jméno, ale redakce ho zná... Máte také nějakou životní zkušenost, o kterou byste se rádi podělili s našimi čtenáři? Svůj příběh můžete vložit prostřednictvím čtenářského profilu, anebo poslat mailem na adresu i60@i60.cz.)

 

 

 

 

Můj příběh
Autor: Redakce
Hodnocení:
(5.1 b. / 30 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Lenka Kočandrlová
Mě by tedy ani nehnulo! Po dohodě bych možná snesla (v podstatě cizí děcka) jednou za měsíc,ale s tím,že se bude partner o ně hodně !!! starat, né že si lehne na gauč a nechá se obskakovat a jen dává dobré rady. Přeci neznamená,že život s novým mužem na stará kolena obnáší taky jeho - pro autorku cizí - familiji. Jasně že pro rodiče dětí se hodí jakékoliv volno bez dětí, a jistě znají svého dědu,tak ví,že on nemá na hlídání a opatrování dětí buňky,tak jak můžou být tak drzí, a nechat vše vlastně na, pro ně ,cizí osobě???
Janka Dudová
Berou Vás za babičku, která patří k jejich dědovi. A v mnoha rodinách to tak je nastavené, že prarodiče pohlídají „mnohé“ víkendy a i prázdninách. Pokud děda/přítel pracuje na Vaší chalupě, je potřeba porovnat, co tam dělá, jaké práce, jak dlouho mu trvají. Pracuje na cizím, ale Vy se zase o něj stále staráte jako o manžela. Pokud byste volala řemeslníka, platila byste. To stejné v bytě. Navzájem si poskytujete přítomnost, společnost. Nevím, jestli máte auto, jste řidička, nebo Vás vozí přítel? Takže zamyslet se, jestli je vztah vyvážený. Když potřebujete pracovat a v našem věku to už je náročnější, tak souhlasím, že hlídat jakékoliv děti musí být náročné a nelze to tak dělat často opakovaně. Jak jste řekla naposledy, potřebuji pracovat a nastínit kolik hodin, zůstat doma. Vnoučata od dědy si jinak naplánovat jednou za čas, jak Vy se připravíte. I Vy máte svoje povinnosti a možné zdravotní problémy, či si potřebujete jen odpočinout. Pro děti je možné vymyslet program, výlety, užít si je. Koupit po cestě jídlo. Mě by osobně každoměsíční celovíkendové hlídání dvou neposedných klučíků určitě velice unavovalo. A zřejmě i kdyby to byli moje vlastní. Co třeba si k nim pořídit nějakou studenta-studentku-tetu z blízké rodiny, abyste nebyla na hlídání sama, je to ovšem zase jedna židle u stolu navíc. Jinak bych navrhovala třeba jednou za 7 neděl si užít společný víkend. Anebo jen jeden den - sobotní návštěva s obědem, popovídat, co je nového, neztratit kontakt. Možností je více.
Naděžda Špásová
Oprava: mi taky
Naděžda Špásová
Tak tohle by i raky vadilo. Tady spíš záleží na vztahu vás s partnerem. Vypadá to, že vás bere spíš jako pečovatelku. To s těmi kluky by mi opravdu vadilo. Asi by to chtělo trochu si dupnout a vzepřít se. Jestli vás má přítel rád, tak vám v tom pomůže. Hlídat cizí a ještě k tomu nezvladatelné děti bych odmítla a návštěvy na chatě taky. Trochu si myslím, že vás přítel bere spíš jako služku.
Dana Divišová
Souhlasím s předchozími komentáři. I hlídání vnoučat má hranice. Pokud je to např. jeden víkend v měsíci, budiž. Pokud častěji, měli by vypomoci rodiče anebo jet s dětmi sami.. Člověk potřebuje svůj klid na práci . Jestliže chce děda se svými vnuky trávit víkend, je třeba mu nabídnout, ať se o ně postará a vymyslí jim program a ne se urážet. Já bych jim i to jídlo pro jistotu přibalila. Jinak rodiče i partner si užívají víkendový klid a paní o klid přichází...
Jarmila Komberec Jakubcová
Můj zesnulý manžel, se kterým jsem se jako vdova seznámila na internetu měl v té době 6tiletého vnuka s ADHD. Chlapec byl hyperaktivní a tak a naprosto nezvladatelný. Můj manžel své dceři tedy vysvětlil, že my ho opravdu hlídat nemůžeme, protože bych nemohli zaručit jeho bezpečnost. Pak vždy k nám s děckem jezdila a starala se o něj. Sama nehlídám ani svá vnoučata. Mám svou práci, které se musím plně věnovat. Je vždy potřeba, aby lidé spolu mluvili a řekli si co zvládnou a nastavili si určitá pravidla. Pokud si jen něco myslím, ale o problému nemluvím, tak se sám nevyřeší a spíše stále více bobtná.
Danka Rotyková
Paní Sara má bohužel pravdu. I s názorem paní Nadi souhlasím, jen ta pravidla nemusí v takové rodině dopadnout dobře. Z popisu je patrné, že k ní ani jeden ze 3 dospělých osob nechová úctu, jakou by si zasloužila. Je to smutné, ale s takovými lidmi bych se nechtěla domlouvat. Pokud jsou syn i snacha normální, určitě by měli vědět, kde jsou jejich hranice. Asi nejde mít v životě všechno, takže já bych si nastavila pravidla s partnerem. Co on si dohodne se svou rodinou, je na něm. Pokud je tak miluje, ať se snaží jim lásku dokázat vlastními silami. Partnerce může být vděčný za využití chaty v přírodě.
Jiří Dostal
:-) Něco jako pohádka o Ukrajině ve spárech říše Zla, :-) Všimněte si, jak jsem korektní :-)
Naďa Šarounová
Z článku jsem pochopila, že chata patří autorce příběhu, ne jejímu druhovi. Pokud autorka potřebuje na chatě trávit čas prací a nechce poničit vztahy v rodině, může podmínit přítomnost dětí přítomností aspoň jednoho z jejich rodičů. Při vší úctě, rady kamarádek bývají občas pro kočku, lepší by snad bylo domluvit se jako rodina a stanovit si pravidla.
Sara Novotná
Protože jste, s prominutím, služka a ne partnerka. Kdybyste se ve vaření, úklidu, praní a ostatních, denně potřebných, věcech spravedlivě střídali, tak by "partner" věděl co vše je třeba dělat a jaká je to práce. Pokud se válí u televize zatímco vy kmytáte, tak se není co divit, že vůbec nechápe, o co vám jde.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 45. týden

Tento týden končí dne 17. listopadu, tedy v Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva. A to bude také téma vědomostního kvízu tohoto týdne.