O balení holek

Jojo, taky vzpomínám na balení, nejvíc se mi vybaví, když vlezu do postele. Na něco bych ráda zapomněla, ale nedaří se to. Goethe má pravdu, nějak se s těmi přibývajícími roky nemůžu vyrovnat. O balení už nemůže být řeč, nějak není co balit.

Klusi balili holky, ma holky jsme zase balily chlapce. Jsou to krásné vzpomínky na tuto dobu balení - dělo se tak všude kde se dalo. V autobusu, ve vlaku, v kině, na zábavách či plesech atd. V té době nebyly mobily, počítače a bylo na balení více příležitostí v reálu a ne virtuálně. Pamatuji si na jeden okamžik, kdy jsme šli s pár kamarádkami po městě, za námi šli chlapci a jen jsme slyšeli jejich nápad ,který zněl. "Podrazíme jim nohy?" Samozřejmě jsme se otočili a hned se všichni mezi sebou dali do řeči. I tak se dříve balilo. Fantazii se meze nekladly

My holky jsme zase balily kluky a společně jsme pak balili cigára, do té doby, než nám doma rodiče jednu ubalili :-)

Dávno již tomu, co jsem byla balená a sbalená. Jak já Vám, pane Zelenko, rozumím. Pěkné zamyšlení.

Moc pěkná glosa. V několika větách vystihnout podstatné je velké umění.