Obloha plná hvězd a ptáků, moře plné ryb a savců.
Touláme se životem, hledáme jeho smysl a skládáme mozaiku našeho bytí.
Potkáváme spřízněné duše. Jsme tak různí a přece stejní.
Věříme v dobro a lásku. Nechápeme zlobu a zášť. Kde ta se bere v lidech zas?
Jsme víc bytosti emocionální než rozumné.
Snažíme se usnadnit si život a přitom si ho komplikujeme.
Co chceme, to vidíme. Mnohé ale vidět nechceme.
Strkáme hlavu do písku a čekáme na zázrak. Žádný ale nepřijde bez našeho přičinění.
Jsme zacykleni v běhu dějin. A budeme tak dlouho, dokud nepochopíme, že jedno jsme, ať už bílí nebo černí.
Naše cesty jsou různé, cíle ale máme stejné.
Jen vědět, jak na to. Kdo hledá, ten najde.
Otázka ale zůstává. Kdy?
Životnost Země je asi 6 miliard let. 2/3 už máme za sebou.
Tak tedy pojďme do toho. Cesta je dlouhá a trnitá.
Jeden za všechny a všichni za jednoho.
