FOTO: Poskytnuto z archivu Marie Měchurové

Jak jsem přišla o svoji oblíbenou kšiltovku

20. 1. 2024

Tento příběh mi připadal legrační až z odstupem času. Patří spíš do oblasti černého humoru. Bylo mi dvacet, pracovala jsem v Otrokovicích v Moravanu, kde se vyráběla malá sportovní letadla, v plánovacím oddělení.

Můj příběh Soutěž - zima 2024 vzpomínky

Autor: Marie Měchurová

Hodnocení:

(5 b. / 29 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Dana Straková 20.1.2024 08:09

Tak jsem se po ránu zasmála, děkuji za článek. Nebylo to ale škodolibé, jenom to ve mně vyvolalo vzpomínku na podobné všudypřítomné bláto, když jsme, ještě jako děti chodily se sestrou a přes ulici bydlící kamarádkou do školy. Tehdy se stavěla nová hala přádelny a veliká budova podnikového ředitelství v mém rodném městě a bylo to několik let strávených v bahně. Jediné štěstí bylo, že se tehdy nosily barevné holínky:-). Měly jsme za tu dobu stavby několikery a po přebrodění bláta jsme se je vždycky snažily umýt kde se dalo. Když bylo po dešti, vymetly jsme cestou na náměstí ke škole všechny louže.

Zpět na homepage Zpět na článek

V polobotkách do zasněženého Kořenova aneb Neopouštějte svá zavazadla

Bylo to již dávno, kdy jsem dostala poukaz ROH pro dva do Krkonoš, do chaty Zvonička v Kořenově. Vypravili jsme se s krosnou na zádech a běžkami. Na poukazu jsme měli popsánu cestu, jak se tam dostat. Choulila se u lesa a asi o 100 metrů výše než vlaková stanice.

Libuše Juráčková

Lež má krátké nohy a daleko nedojde

Byla jsem ve čtvrtém ročníku na SEŠ a pomalu se nám blížila maturita. Přesto jsem neodmítla pozvání spolužačky na májovou veselici v jedné vesnici nedaleko Zlína, tehdejšího Gottwaldova.

Marie Měchurová

Vtipnější vyhrává: Pozor na přepracování

Celý život jsem pracovala s lidmi, a to ve třech dost odlišných oborech (školství, finančnictví, justice). Bývalo to neskutečně zajímavé, ale také dost vyčerpávající. Lidské osudy, povahy, chování, zvláštnosti před vámi defilují celou pracovní dobu, často i mimo ni.

Dagmar Zwyrtková

Hříchy mládí: Maturita

Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit, že nic neumí, a že jsou v háji. Matka chodila po špičkách a nosila kafe a buchty, mazánci papali a zkoukli nějaké švédské časopisy plné artistických poloh, protože Jan chtěl k maturitě umět alespoň něco. To je na dlouho zbavilo schopnosti matematicko-fyzikálního usebrání.

Jan Podešva

Láska kvete v každém věku: jak to vidím já?

Traduje se pořekadlo, že láska kvete v každém věku. Je tomu ale skutečně tak? Když jsem byla ještě malé dítě, chovala jsem láskyplné city zejména k přírodě, která mne na vesnici ze všech stran obklopovala.

Jana Michalicová