FOTO: Poskytnuto z archivu Marie Měchurové

Jak jsem přišla o svoji oblíbenou kšiltovku

20. 1. 2024

Tento příběh mi připadal legrační až z odstupem času. Patří spíš do oblasti černého humoru. Bylo mi dvacet, pracovala jsem v Otrokovicích v Moravanu, kde se vyráběla malá sportovní letadla, v plánovacím oddělení.

Můj příběh Soutěž - zima 2024 vzpomínky

Autor: Marie Měchurová

Hodnocení:

(5 b. / 29 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Oldřich Čepelka 20.1.2024 19:31

Ta hezká holka na fotce je kdo? Máte na ni někdo telefon?? Děkuji!

Blanka Lazarová 20.1.2024 18:21

Marie, škoda, že tě někdo nevyfotil. Nic ve zlém, ale muselo to být komické, i když tobě do smíchu nebylo. :-)

Marie Seitlová 20.1.2024 15:52

Maruško, veselá příhoda po letech. Ale pro tebe v tu chvíli tragédie, ale zvládla jsi to výborně.

Zdenka Soukupová 20.1.2024 13:51

To rčení "Život tropí hlouposti", platí. Marie, fakt veselá příhoda, i když pro Tebe asi tenkrát moc veselá nebyla. A jsem ráda, že ses o ní s námi podělila.

Naděžda Špásová 20.1.2024 13:35

Marie, jsi hrdinka. Tohle bych nedala, tedy asi. Člověk v krizové situaci jedná jinak a hlavně záleží na povaze. A bylo by mi líto oblečení (asi). Hlavně, že se nestalo nic horšího.

Marie Měchurová 20.1.2024 10:16

Libuš, kalhotky byly...

Libuše Křapová 20.1.2024 10:15

Maruško, baloňák - a pod ním nic? :-)

Jan Zelenka 20.1.2024 10:07

Trochu až tragikomický příběh. Pěkné. Ale přestála jste to.

Alena Velková 20.1.2024 10:07

Maruško, ale bubák jsi byla moc hezký :-) Tvůj skvělý příběh mi připomněl jeden můj zážitek, který jsem tu kdysi uveřejnila pod názvem Výlet po Vltavě aneb Moje nezapomenutelné prázdniny. Tehdy na mě a vnučku vytekla z lešení fasádní barva. Zasmát jsem se tomu mohla, stejně jako ty, až s odstupem času.

Daniela Řeřichová 20.1.2024 09:10

Marie, moc vtipně jsi to napsala. Pěkná povídka pro Bakaláře. Věřím, že tehdy ti do smíchu nebylo. Ale zvládla jsi vše bez nářku a s noblesou, jak je tvým zvykem. Tleskám.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

V polobotkách do zasněženého Kořenova aneb Neopouštějte svá zavazadla

Bylo to již dávno, kdy jsem dostala poukaz ROH pro dva do Krkonoš, do chaty Zvonička v Kořenově. Vypravili jsme se s krosnou na zádech a běžkami. Na poukazu jsme měli popsánu cestu, jak se tam dostat. Choulila se u lesa a asi o 100 metrů výše než vlaková stanice.

Libuše Juráčková

Lež má krátké nohy a daleko nedojde

Byla jsem ve čtvrtém ročníku na SEŠ a pomalu se nám blížila maturita. Přesto jsem neodmítla pozvání spolužačky na májovou veselici v jedné vesnici nedaleko Zlína, tehdejšího Gottwaldova.

Marie Měchurová

Vtipnější vyhrává: Pozor na přepracování

Celý život jsem pracovala s lidmi, a to ve třech dost odlišných oborech (školství, finančnictví, justice). Bývalo to neskutečně zajímavé, ale také dost vyčerpávající. Lidské osudy, povahy, chování, zvláštnosti před vámi defilují celou pracovní dobu, často i mimo ni.

Dagmar Zwyrtková

Je to pořád součást mého života

Je pondělí a každého z nás postupně zvou do kanceláře našeho velitele. Za stolem je usazen…

Jindřich Berka

Nik

Vyrušil ho lehký dotek na noze. Hned pochopil, sehnul se a pohladil původně černého, nyní bílého a všemi mastmi mazaného pejska, který ho vděčně olíznul.

Jan Podešva