Po kom to dítě je?
Úvodní foto: Jan Velek, 1982

Po kom to dítě je?

21. 1. 2024

Motto: „Okamžik, kdy si uvědomíš, že dítě je celé po tobě a ty nevíš, jestli máš mít radost nebo si máš začít dělat starosti.“

Jako většina rodičů, i my s mužem milujeme své potomky a občas jsme na ně i hrdí. Při prohlížení rodinných fotek na třídním srazu rádi slyšíme:

„Ty snad nestárneš a jsi pořád k poznání.“

A když někdo navíc ještě třeba na moji adresu pochvalně poznamená:

„Dcera jako by ti z oka vypadla,“ to se pak člověk úplně dme pýchou a tetelí blahem.

Když ovšem dítě udělá něco, s čím nesouhlasíme, najednou doma nikdo z nás neví, po kom to dítě vlastně je. Tak nějak není jasné, kde jsme k němu přišli a máme pocit, že se do rodiny dostalo více méně omylem. Jedno je ale jisté vždycky:

„Po mě teda rozhodně není. To má z té vaší rodiny,“ tvrdíme s důrazem na slovo vaší, čímž dáváme najevo, že ze strany rodiny partnera můžeme očekávat téměř cokoliv. Chudák dítě za průšvih vlastně ani nemůže. Příbuzné si člověk přeci nevybírá, že?

S trochou nadsázky se říká, že člověk musí mít vlastní děti a může přežít jejich výchovu, jen proto, aby mohl mít vnoučata. Je to pravda. Je to odměna. Třešinka na dortu. Není nic krásnějšího, než když mě uvidí a vykřiknou „Babííííííííííí,“ rozběhnou se a skočí mi do náruče. U našich vnoučat mám jasno. Ta jsou určitě moje!

Postupně, jak děti dospěly, míváme s mužem pochybnosti spíše už jen o tom, čí je zrovna pes, který s námi sdílí společnou domácnost. Když zdrhne nebo někoho pokouše nebo něco rozkouše nebo sežere oběd ze stolu nebo udělá hromádku v obýváku na perský koberec, řekne se:

„Podívej, co udělal ten tvůj pes.“

 Po kom to dítě je? - Láska kvete v každém věku

Welsh teriér Dixi v akci na chalupě, foto Alena Velková

Slovo pes může být (a často bývá) nahrazeno i označením hajzl, to záleží na míře psova provinění a na tom, jak moc se incident dotýká osoby, která spoušť objevila.

Pokud ale pejsek sladce spinká nebo se mazlí nebo dělá jiné komické věci, tak s ním vrkáme:

„Ňo počem honěm ke mně, ti ši ťakový můj milušák.“

Při žvatlání dáváme samozřejmě důraz na slovo můj. Použité oslovení milušák znamená něco jako miláček a ušák dohromady.

Ke psovi se kupodivu u nás nikdo nehlásí ani když přijde složenka z městské části na zaplacení ročních poplatků z vlastnictví psa.

„Koukám, že zrovna platíš účty, zaplatil bys prosím i tu složenku za Dixana?“

„Zaplať si jí sama, je to přeci tvůj pes,“ zní odpověď.

Jó, láska u nás sice kvete v každém věku, ale prachy si za ní nekoupíš.

 

 

Můj příběh rodina Soutěž - zima 2024
Hodnocení:
(4.8 b. / 34 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Dagmar Tomášková
Dlouho jsem se tak dobře nepobavila. Dnes jsem se potřebovala odreagovat, neměla jsem úplně nejlepší den. A tohle je fakt super!!! Děkuji
Ingrid Hřebíčková
Aleno, to jste byla "takovej správnej hipík" , jak je vidět na fotce. Moc se nám na té fotce líbíte se sestrou. My jsme obě jako mladé nosily afro a vlasy do půl zad.
Soňa Prachfeldová
To je mi jaksi podvědomé. U nás se také říká, tohle v naší rodině nebylo, zmírníme, tak nevím. Ale hlavně když se máme rádi, není liž pravda?
Anna Potůčková
Po kom to dítě je? Občas si tuto otázku kladu také. A vnoučatům jsem nejednou řekla že jsou celá mama, jak vyvedou nějakou tu lumpárnu :-) Článek mě pobavil, zasmála jsem se
Alena Tollarová
Při čtení jsem se nepřestala usmívat od začátku až do konce :) A fakt jsi pořád stejná :)
Hana Rypáčková
Výstižné, když dcera ke běžným sportům a aktivitám přidala plavání mezi ledem, divím se, po kom to dítě je. Podivila jsem se i nad Dixim... Zřejmě předchůdce Bobiny..
Vladislava Dejmková
Téma "Po kom to dítě je?" u nás rezonuje dost často. Někdy i ve variantě "Po kom to vnouče je?" Člověk někdy žasne, jindy se vzteká, ale měl by se hlavně smát.
Jarmila Komberec Jakubcová
Moc hezký a vtipný článek. Dík.
Dana Puchalská
Děkuju za vtipný příběh. Humoru je třeba jako soli. :-) :-)
Libuše Křapová
Jo, jo, to znám. U psa to neokecám, ten tu žije déle než Jindra, ale kočky... ! Když najdu v předsíni zbytky myší, či něco jiného, dost často vykřiknu - Já ty tvoje kočky jednou zabiju. Nebo aspoň - Já ty tvé kočky budu reklamovat! No, samozřejmě nezabiju. A reklamovat také ne. Ale když on ten výkřik člověku tak uleví na duši!

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.