Velká část vaší tvorby je navržena v duchu lidové secese. Kde lze hledat kořeny, co vás inspirovalo?
Mým rodištěm je slovenská Turá Lúka, kde jsem přišel na svět 23. srpna 1868. Kořeny mého směřování k práci s lidovými formami lze hledat už zde, v rodinném zázemí. Můj otec patřil ke slovenským vlastencům, matka byla znalkyní lidového umění. Moji tvorbu ovlivnilo i Hnutí uměleckých řemesel Arts and Crafts, rozvíjející se v letech 1880 až 1900 v Anglii. Jednalo se o styl, který byl předchůdcem secese, a který si vzal za cíl pozvednout průmyslovou revolucí potlačovaná řemesla k novému rozkvětu. Umění by mělo být krásné a užitečné, mělo by vycházet z lidových tradic a mělo by se stát součástí života. To mě tehdy hodně oslovilo.
Kdy jste odešel pracovat na Moravu?
Po studiu na nižším gymnáziu v Šoproni jsem odešel do Vídně, kde jsem v letech 1884 až 1889 studoval na Státní průmyslové škole. Během krátké praxe v ateliéru architekta Bully v Martině mě zaujaly práce lidových tesařů. Následně jsem šest let pracoval v ateliéru architekta Michala Urbánka ve Vsetíně. Za jeho pomoci jsem realizoval repliky lidových staveb pro Národopisnou výstavu českoslovanskou v Praze v roce 1895.
Tehdy se tedy jednalo pouze o repliky staveb. Kdy jste začal s vlastní tvorbou?
Valašská dědina se stala na výstavě velmi oblíbeným exponátem. Ocenění těchto prací mi přineslo důležitou zakázku od Pohorské jednoty Radhošť na výstavbu výletních ubytoven na Pustevnách, na které jsem v roce 1897 začal pracovat se stavitelem Michalem Urbánkem. Komplex staveb Libušín a Maměnka doplněný kuželnou a zvonicí byl dokončen v roce 1899. V témže roce jsem se přestěhoval do Brna už jako samostatný architekt.
Pustevny - Libušín, 2020 - po opravě, těsně před znovuotevřením po požáru z roku 2014
Pustevny - Maměnka, 2020
Jurkovičovy návrhy, Muzeum luhačovického Zálesí, 2023
Po dokončení Pusteven jste získal titul „básník dřeva“. Zvýšil se zájem o vaší práci? Vidím, že se usmíváte, co se přihodilo?
Další zakázka ovlivnila především můj soukromý život. V roce 1900 si ode mě nechal postavit vilu v Rezku u Nového Města nad Metují brněnský továrník Robert Bartelmus. Práce trvaly rok a během té doby jsem se sblížil s jeho dcerou Boženou, se kterou jsme se v roce 1903 vzali.
Jurkovičova rodina v roce 1915, Muzeum luhačovického Zálesí, 2023
Jakou roli ve vašem životě sehrál brněnský Klub přátel umění?
V tomto Klubu se scházely tvůrčí osobnosti moravského kulturního života: například ředitel Vesnických škol František Mareš, malíř Joža Úprka, skladatel Leoš Janáček, spisovatelé Vilém a Alois Mrštíkovi, novinář Josef Merhaut a brněnský doktor a balneolog František Veselý. Vznikla zde myšlenka vytvoření kulturního střediska slovanských národů na Moravě.
A byly vybrány Luhačovice?
Ano. MUDr. Veselý už v roce 1898 dokázal odhadnout obrovský potenciál, který skrývaly luhačovické prameny pro rozvoj lázeňství. Luhačovice si zamiloval i přes jejich zanedbanost, zaostalost a špatnou dopravní přístupnost. Rozhodl se zde vybudovat moderní, ale zároveň komorní lázně. Byl přesvědčený, že úspěch lázní nespočívá pouze v plnění léčebného poslání, ale úzce souvisí s vytvořením kulturně-společenského zázemí pro československou obec. Své protirakouské a proslovanské myšlenky chtěl zhmotnit právě v architektonickém pojetí lázní.
Čím chtěl vybudování lázní financovat?
V roce 1900 dr. Veselý nabídl tehdejšímu majiteli, jímž byl hrabě Otto Serényi ze starého uherského šlechtického rodu, založení akciové společnosti, která by od něj chátrající lázně odkoupila. Kapitál získaný rozprodáním akcii chtěl použít na výstavbu. Akciová společnost skutečně vznikla 2. února 1902 a Otto Serényi se stal jedním z jejích rozhodujících podílníků a předsedou správní rady. František Veselý byl zvolen ředitelem lázní, jejich správcem byl Slovák Cyril Holuby a lázeňským lékařem se stal další Slovák, doktor Pavel Blaho.
Jaká byla vaše role?
Já jsem se stal hlavním architektem a na konci roku 1901 jsem začal v Luhačovicích s přípravnými pracemi, měřením a studiemi. Už v lednu 1902 se na lázeňském náměstí začalo bourat. Do roku 1903 se podařilo realizovat tři přestavby, u nichž jsem navrhoval i stylové vybavení. Jednalo se o Janův dům, který jsem propojil a pohledově sjednotil s vedlejší budovou minerálních lázní. Pro mého přítele Cyrila Holubyho jsem přestavěl bývalý kuchyňský dům na vilu s poetickým názvem Chaloupka a nedaleký Jestřabský mlýn jsem adaptoval na Vodoléčebný ústav.
Jurkovičův nábytek navržený pro lázně, Muzeum luhačovického Zálesí, 2023
Jurkovičův nábytek navržený pro penziony, Muzeum luhačovického Zálesí, 2023
Vila Chaloupka, 2022
Kromě toho vznikaly i zcela nové stavby. Které to byly?
Prostor u Vodoléčby doplnily Říční a sluneční lázně a společně s novým penzionem Jestřabí na protější straně vytvořily jednotný urbanistický celek. V lázeňském prostoru před Janovým domem vznikl Hudební pavilon, nad ním pak Mlékárna a opodál Hospodářský dvůr. U pramene Janovky jsem navrhl Inhalační pavilon. S ohledem na to, aby nedošlo k narušení toku pramenů, měla stavba co nejmenší hmotnost, a proto byly její stěny vyplněny korkem. Mezi realizované projekty patřila též veranda I. lázeňské restaurace a interiér a exteriér II. lázeňské restaurace či soukromá vila Vlastimila.
Říční a sluneční lázně, 2022 (za nimi vykukuje Vodoléčebný pavilon) - po začátku rekonstrukce, termín dokončení březen 2024
Penzion Jestřabí, 2021
Nábřeží, pohled na Hudební pavilon, 2022 - na toto místo byl přestěhován už v roce 1910
Vila Vlastimila, 2022
Příští realizace v Luhačovicích pak ale byly pouze soukromé zakázky. Proč došlo k ukončení vaší spolupráce s akciovou společností?
Máte pravdu. V letech 1906 a 1907 už vznikly jenom dvě soukromé stavby: Slovácká búda a vila Valaška. Před tím, v roce 1905, totiž došlo v akciové společnosti k rozkolu. Přes stále rostoucí zájem hostů a bez ohledu na rychlý rozvoj výstavby lázní, nebyla řada mých projektů akciovou společností realizována: například Nová kolonáda, Slovenský dům, Lázeňské divadlo, Řešení lázeňského středu a další. Kritika se týkala mého údajného monopolu v Luhačovicích, přílišné lidovosti a podobnosti mých staveb. V neposlední řadě svou roli sehrála též obava akcionářů, že jim nebudou vypláceny dividendy. Přestože se za mě postavila řada odborníků, mimo jiné i architekt Jan Kotěra, blokovala správní rada další investice. Prohlásili: „Dosti bylo Jurkoviče!“ Přiznávám, že jsem Luhačovice opustil hodně zklamaný.
Vila Valaška, 2022
Slovácká búda, 2023 - v roce 2002 vyhořela do základů
Kam vedly vaše další kroky?
I při práci v Luhačovicích jsem neměl o další zakázky nouzi. V období 1903 až 1905 jsem navrhl a realizoval zastavení Křížové cesty na Hostýně, na Slovensku jsem postavil ve Skalici Spolkový dům, v Hroznové Lhotě přestavěl dům Joži Úprky, v Brně jsem realizoval v roce 1906 mimo jiné svůj vlastní dům a v Praze v Bubenči vilu dr. Náhlovského. Později jsem pracovně též nestrádal. V letech 1908 až 1913 jsem provedl řadu adaptací starých budov. U Náchoda mi továrník Bartoň nabídl rekonstrukci mlýna na turistickou útulnu Peklo a dal mi velké pravomoci při přestavbě zámku v Novém Městě nad Metují. K dalším přestavbám patří zámek Molitorov a zámek Zbraslav. Pak propukla válka.
Vila v Praze Bubenči, 2021
Přinesla vám první světová válka pracovní omezení?
Po počáteční nucené nečinnosti jsem byl už téměř jako padesátiletý povolán do armádního oddělení na výstavbu vojenských hřbitovů. Vytvořil jsem tehdy třicet návrhů a realizací pro padlé vojáky v polské západní Haliči. Cyklus symbolické architektury později vyvrcholil v letech 1919 až 1928 Mohylou generála Rastislava Štefánika na Bradle.
Proč jste se vrátil do Bratislavy?
Po první světové válce jsem chtěl tvořit pro svou vlast. Rozhodl jsem se tedy definitivně přestěhovat na Slovensko a věnovat se rozvoji a výstavbě. Chvíli jsem pracoval jako komisař pro památky, ale později jsem z této pozice odešel a vrátil se k volné tvorbě. V této době jsem kladl důraz na účelnost a ekonomičnost staveb, které jsem uplatňoval zejména při řešení možností sociálního bydlení. V roce 1921 jsem navrhl systém montovaných domků.
Jaké další změny zaznamenala vaše tvorba?
Vzhledem k novým požadavkům doby jsem opustil národopisné tendence a přihlásil se k funkcionalismu. Principy funkcionalistické architektury jsem začal využívat například při spolupráci s architektem Paclem u tradičně pojatých Domů pro legionáře nebo při výstavbě vlastní vily v roce 1923 v Bratislavě. Požadavkům nejnovější techniky, s použitím moderních materiálů, jsme se snažili vyhovět i s architekty Mergancem a Klimešem v roce 1929 u budovy Kochova sanatoria v Bratislavě, nebo když jsem pracoval na realizaci objektů Západoslovenských elektráren. V letech 1936 a 1937 jsem na projektu stanic Lanové dráhy v Tatrách mohl zapojit i svůj vrozený cit pro krajinu.
Děkuji za váš čas. I když jsme určitě nestihli probrat všechno, pro mě to rozhodně byl rozhovor naprosto vyčerpávající.
Jurkovičova rozhledna - Rožnov pod Radhoštěm, Valašské muzeum v přírodě, 2020
Ještě dodávám, že Dušan Jurkovič zemřel 21. prosince 1947 v Bratislavě a je pochován v Brezové pod Bradlem. V roce 1947 se stal jako první československý architekt národním umělcem. Od roku 1972 má v Bratislavě svou sochu, jejímž autorem je L. Snopek a v roce 1991 mu byl in memoriam udělen řád T. G. Masaryka. Podle Jurkovičova návrhu byla v roce 2011 ve Valašském muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm postavena rozhledna.
Především díky němu mají Luhačovice ambice být zapsány do seznamu UNESCO. Protože jak řekl Alois Mrštík: „Luhačovice bez Jurkoviče a Jurkovič bez Luhačovic nelze si ani představit.“
Zdroje:
Ladislava Horňáková – Blanka Petráková, Jurkovičovy Luhačovice (sny a skutečnost), vydalo Město Luhačovice v edici Prameny, 2013
Pavel Cmíral – Josef Krůžela, Luhačovice, lázně z nejkrásnějších, Lika Klub Praha - Luhačovice, 2003
Návštěva Výstavy v Muzeu luhačovického Zálesí, 2023
Noviny Muzea luhačovického Zálesí, 2023
Prospekt Libušín a Maměnka, Valašské muzeum v přírodě, 2020
wikipedie
Všechny fotografie Alena Velková
Foto Jurkovičovy rodiny jsem přefotila z Novin na výstavě v Muzeu luhačovického Zálesí, při její návštěvě v roce 2023
