Nataša Gollová. Nejdříve ji milovali, pak ji nadávali
Nataša Gollová roli Lojzičky v Mahenově hře "Ulička odvahy". FOTO: ČTK

Nataša Gollová. Nejdříve ji milovali, pak ji nadávali

31. 1. 2024

V dětství byla obklopena luxusem, v dospělosti obdivem, pak opovržením, kritikou, bídou a alkoholem. Zemřela osamělá, bez rodiny, bez přátel. Ale přesto zůstává nesmrtelná a její filmy se líbí stále, a to i novým generacím.

Diváci ji milovali, protože sice byla krásná, ale jinak než její tehdejší stejně slavné kolegyně Adina Mandlová, Lída Baarová, Hana Vítová a další. Zatímco ony byly krásné, až z nich šel trochu strach, Nataša byla půvabný, veselý diblík. Původně se jmenovala Hodáčová, pocházela z velmi bohaté a vzdělané rodiny. Jako umělecké jméno si vybrala příjmení svého dědečka historika Jaroslava Golla. Říká se, že ze všech předválečných českých filmových hvězd byla nejvzdělanější a nejinteligentnější, ovládala několik jazyků, studovala v Anglii. Herectví ji tak lákalo, že ho studovala soukromě. Po pár malých roličkách ji režisér Miroslav Cikán svěřil příležitost ve snímku Příklady táhnou. Všiml si ji režisér Martin Frič a pak už se zrodila hvězda. Když natočila film Eva tropí hlouposti, nebyl snad nikdo, kdo by ji neznal, dívky chtěly vypadat jako ona a muži chtěli ženu jako je ona.

Následovaly další filmy, jenže ty se natáčely v domě války. A to byla doba pro české herečky krutá. Jestliže se nechtěly stáhnout do ústraní a natáčely, obnášelo to více či méně četná setkání s nacistickými pohlaváry při společenských akcích i nabídky na natáčení v Německu.

profimedia-0670407377.jpg
Nataša Gollová a Karel Höger ve filmu "Okouzlená" z roku 1942.
FOTO: ČTK

Nataša Gollová v té době neměla jednoduchý ani osobní život. Její manžel herec František Vnouček dával přednost mužům, jenže v té době bylo zvykem homosexualitu tajit, tak se oženil. Nataša Gollová se cítila být podvedená a tak nebylo divu, že si našla někoho jiného. Byl to Němec Willy Söhnel, který sice byl v německé straně NSDAP a za protektorátu měl v Praze na starost dozor nad filmaři a snímky, které tehdy vznikaly, na straně druhé se potrvrdilo, že mnoha lidem pomohl a před nacisty je zachraňoval. Nicméně ani tento vztah nebyl idylický, protože Nataša Gollová nebyla jeho jedinou známostí.

A pak skončila válka. Začalo účtování. Každý si začal všímat, co kdo během okupace dělal, jak se choval, s kým se stýkal. A partner nacista se neodpouštěl. Oblíbená krásná Nataša najednou byla nazývána kolaborantkou. Lidé ji nadávali, když šla po ulici. Nakonec jí pomohlo aspoň to, že působila jako dobrovolnice v Terezíně a pomáhala tam zvládnout epidemii tyfu, přičemž se sama nakazila a byla dlouho v nemocnici.

 

profimedia-0667701152.jpg
Nataša Gollová, herečka. Na snímku v roce 1933 před nástupem
do angažmá v olomouckém divadle.

 

Narozdíl od Lídy Baarové či Adiny Mandlové nebyla souzena, ale přestala dostávat práci. Až v roce 1947 se jí podařilo dostat příležitost v Jihočeském divadla, poté si vzala jeho ředitele. A opět malér. Zjistila, že manžel pije poněkud více než je společensky únosné. Vrátila se do Prahy. Přimluvil se za ni Jan Werich a tak dostala roli Sirael ve filmu Císařův pekař a pekařův císař. Začala znovu hrát v divadle, občas přišla role ve filmu, ale její sláva se už nevrátila.

Mladší lidé si ji pamatují z filmu Drahé tety a já z roku 1974, kdy hrála veselou potrhlou tetičku. Jenže v té době už dávno nebyla bezstarostnou kráskou, která ve filmech popíjí a tančí. Trápilo ji revma, nohy ji otékaly tak, že musela skončit s divadlem. A také pila. V alkoholu zřejmě hledala útěchu a zapomnění, protože neměla děti ani moc přátel. Zemřela ji maminka, známý, kterého ubytovala, ji nakonec podvedl tak, že přišla o byt. Bylo jí sedmdesát šest let, když zemřela v domově pro seniory.

Její příběh sice může na leckoho působit smutně, ale v takovém případě je fajn podívat se na některý z jejích filmů. A hned přijde úsměv. Byla tak milá, krásná, legrační a šarmantní zároveň. Tak si ji pamatujme takhle, ne jako nemocnou osamělou paní.

 

Byly krásné, talentované, úspěšné. Všichni je obdivovali. Přesto se však jejich životy nedají označit za bezstarostné a zábavné. Mnohdy spíše naopak. Seriál „Ty, které jsme milovali“ popisuje příběhy idolů, o nichž se už v mladé generaci moc neví.

 

 

 

 

 

herecké legendy osobnosti Ty, které jsme milovali
Hodnocení:
(5 b. / 23 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zdenka Jírová
Nataša patří k mým oblíbeným prvorepublikovým herečkám. Působila vždy tak lehce, měla smysl pro humor i pro něhu lásky. Nejvíc jí po válce ublížila paní Slávka Amortová, její kolegyně v divadle. Asi jí záviděla její krásu i talent, což ona ooravdu neměla. Pamatuji si jí ještě z nějakých filmů z . let. Byla tlustá a ošklivá s nepěkným hlasem.
Alena Švancarová
Také jsem ji měla ráda,líbila se mi a Hana Vítová také.Obě mnohem více než A.Mandlová a L.Bárrová.
František Matoušek
Rád se na její filmy dívám. Trochu ztřeštěná, ale milá.
Rostislav Mraček
Pěkný příspěvek redakce, jen škoda, že je až zaplevelen záměnami JI a JÍ. Potom tyto chyby přejímáme i my.
Marie Měchurová
Měla jsem ji moc ráda. Byla taková křehká. Líbila se mi i v Kristiánovi.
ivana kosťunová
Autorka životopisu asi pozapomněla, že píše pro pamětníky. :)) Jinak by zde třeba zmínila její Helenku z filmu Pohádka Máje, a třeba i to, že si ji různí režiséři prosadili i do malých roliček ve filmech z 50. let. Nebo třeba její dlouholeté přátelství s Tristanem Tzarou, a další skutečnosti. Aleš Cibulka o ni psal opravdu s velkým zaujetím, doporučuji též k přečtení.
Jiří Dostal
:-) Hm, zvláštně obdarovaná paní, jenom nerozumím zvláštní oblibě její štěkavé tachylálie... občas byla k neposlouchání... :-)
Anna Potůčková
Na Natašu Gollovou a její role ve filmech se ráda dívám. Byla to Paní herečka.
Eva Kopecká
Protagonistky měly....chybka se vloudila.
Eva Kopecká
Milé připomenutí jedné z těch, na jejíž filmy se vždycky ráda podívám. Měla v sobě takovou upřímnost a nevyzařovalo z ní...já jsem hvězda, kdo je víc...bohužel ty konce života měly hlavní protagonisté černobílých filmů většinou neveselé a jejich vztahy si v ničem nezadaly s podobností vztahů nás, obyčejných lidí. Problémy, starosti. Byly krásné, byly obdivované, a přesto byly asi i dost samy....to je prostě život. Krása a sláva není záruka trvalého štěstí.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.