Micka
Všechny fotografie: Michaela Přibová

Micka

5. 2. 2024

Jedna z mých lásek jsou kočky. Jsem tím tady na vesnici známá, takže když se něco přihodí kočkám či zvířatům obecně, hned jdou lidi za mnou nebo za mojí sestrou Ingrid. A tak jsem poznala Micku.

 Vlastně patřila ke skupince pěti koček, co tu lidé rozmnožili a nikdo se nestaral o koťata ani o dospělé kočky. Koťata jsem dala do útulku, zaplatila očkování a dospělé jsem dala na kastraci, aby se dál nemnožily. Byly to polodivoké kočky žijící ve stodole, která patřila obci a kočky pobývaly i ve volných zahradách. Začaly jsme jim pravidelně denně nosit jídlo ke stodole.

 

micka-s-tomikem.jpg zranena-kocicka-3.jpg

                                                        

Jednou nám volala paní. Tady je kočka a tahá za sebou zadní nohy. To ji budeme muset odčervit, odvětila sestra. Ale ne, ona nemůže na nohy. To je jedna z koček, co krmíte.

Vzala jsem přenosku a vyrazily jsme. Kočku někdo srazil autem a ujel. Nemohla se hýbat. Následoval odvoz k veterináři. Rentgen. Když ji sestra Ingrid držela při rentgenu, Micka se po ní ohnala a kousla sestru do ruky. Sestře ruka natekla, následujících deset dní musela chodit na převaz a vyčištění.

„Ona má naraženou míchu:“ pronesl veterinář při pohledu na výsledky rentgenu. „Ale je happy:“ dodal následovně. Dáme jí šanci, pokračoval. Chtělo by to nechat ji doma. Dáme ji do klece, aby ji naši psi a kočky neublížili, odvětila jsem. A do klece záchůdek, přemýšlím nahlas. To je vyloučený. Tam nevleze. Tady máte pleny, ty dejte pod ní. 

     

A tak se Micka ocitla u nás. V kleci. Prskala na mě, když jsem jí do klece dávala jídlo a vodu. A ležela bez hnutí. Po týdnu se prvně zvedla na všechny čtyři. A hned upadla na bok. Po dalším týdnu se sunula předníma nohama a  začala se šourat k záchůdku v kleci a přehodila zadní nohy do záchůdku. Fajn. Začíná chápat, co po ní chceme. Vstávala, padala, vstávala. Znova a znova. Týdny a týdny. Když se začala po kleci pomalu procházet, otevřely jsme dvířka, aby se prošla po pokoji. Večer, když jsme si četly, vycházela a sedla si za kamna. Jakmile jsme se ovšem pohnuly, hned běžela co nejrychleji do klece. Později čím dál víc zůstávala v pokoji mimo klec a přidružila se k našim kočkám. Ty měla od první chvíle ráda. Vždy na ně reagovala, když kolem klece proběhly, sunula se po předních k nim, jak jen to šlo. Později se vyškrábala na sloupek, na postel, kde zůstávala celé odpoledne. A takto u nás doma strávila dva roky.

micka-na-sloupku.jpg  

  micka-na-posteli.jpg

Když už chodila a snažila se běhat, tak jsem jednou otevřela dveře, aby šla do zahrady. První den se vrátila, druhý den ráno zmizela. Čekaly jsme, že přijde na jídlo, ale Micka nikde. První týden, druhý, třetí. Po Micce ani vidu ani slechu. Ani u stodoly, kde jsem pořád dávala jídlo ostatním kočkám, se neukázala.

Po čtvrtém týdnu se objevila. U stodoly před vraty. Zahlédly jsme ji z dálky a ihned k ní zamířily. Zhubla, ale byly jsme rády, že je v pořádku. Ovšem její reakce nám vyrazila dech. Micka začala před námi přímo prchat. To byla teda facka pro nás! A to se opakovalo celé dny a týdny. Vyhýbala se nám, jak moru, něco takového jsme vůbec nečekaly.

Je to už druhý rok, co zůstala venku. Dnes se nám sice už nevyhýbá, přijde na jídlo ke stodole, asi tak na metr od nás a čeká, až se vzdálíme. Když odcházíme, někdy zavtipkujeme. No, no, tak se jdi v klidu najíst, my už jdeme. A podotknu napůl žertem, no, ale nevděk světem vládne.       

 

 

 

             

domácí mazlíčci kočka
Hodnocení:
(5 b. / 24 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Ludmila Černá
Obdivuji vás, že jste měly takovou trpělivost. A že jste kočičku vyléčily. Každá kočka je jiná, každá má jinou povahu, stejně jako my. Ta klec asi rozhodla. Mám zkušenost, že všichni přitoulaní kocouři po kastraci zmizeli, ale jen někteří se třeba po měsíci vrátili a zůstali i na byt. Pravděpodobně byli původně něčí a na lidi byli vlastně zvyklí.
Soňa Prachfeldová
Míšo, také užijete s přírodou a zvířátky. Micka se bála, že jí zase zavřete. Je to jak s bezdomovci. Jste děvčata skvělé duo.
Hana Rypáčková
Léta tu u nás bojuje za kočičí útulek Dita Uhriková, hlavně bojuje kastrací odchycených koček. A to i v zahradách. Díky vám za kočičky. Už rok máme kočičí kavárnu, ale to jsou krasavice s rodokmenem. Kočka u vás trpěla po úrazu bolestí a asi proto zanevřela. Když mi dali Elu druhý den po kastraci a trhání deseti zubů, upozornili na to, že mne může s tou bolestí spojovat. Ale dobrý, bere mne.
Zdenka Jírová
Kočky chovám celý život. Bez kočky bych zvláště nyní, kdy jsem už sama a jsem více doma než na výletech, bych bez mé Mejdynky byla nešťastná. Moc vás obdivuji, co všechno pro kočičí bezdomovkyně děláte. Já měla také vždy doma nějaké odložené koťátko nebo kočku z útulku. Moje dcera vedla10 ket útulek, tak vím, co to znamená. Ale ze svých zkušeností si myslím, že zachráněná kočička není k vám nevděčná, ale pamatuje si, že byla dlouho zavřená v kleci a když se mohla vrátit " na svobodu", bojí se, že ji zase zavřete. Ona to nemůže pochopit, že to bylo k jejímu dobru. Tak jí to odpusťte.
Michaela Přibová
Děkuji vám všem za příspěvky. Mám radost, když vidím, že někdo má rád zvířata. Pročítám si zpětně články o zvířátkách na i60.
Zuzana Pivcová
Pane Dostale, napsala jsem Vám na chatu i60. Děkuji, Míšo.
Zuzana Pivcová
Myslím, Míšo, že si Micka po prožitém utrpení zobecnila svůj pohled na lidi a vytvořila si kolem sebe ochranný val. Berme to tak, že rozhodující je, že jí je celkem dobře, a ne, že my jsme zklamaní z jejího nevděku. To říkám o jakékoliv kočce a lidech, nemyslím to osobně.
Marcela Pivcová
Stále - a to už po dost dlouhou řadu roků - máme se Zuzkou naše kočičí domácí mazlíčky. Vystřídalo se u nás už několik dvojic i trojice. K těm dvěma současným kočkám, Waldemarovi a Babetě, už bychom nikoho dalšího do chalupy ani do bytu přibrat nemohly. V současné době k nám začali chodit na zahradu "na návštěvu" tři kocouři ze sousedství. Tak na ně obvykle u nás čeká aspoň něco dobrého k jídlu.
ivana kosťunová
To je zajímavé - kdoví, co se děje v kočičí hlavě- možná si vás spojovala se svým utrpením. Hezký příběh.
Marie Měchurová
Je to moc hezký dojemný článek. Taky bych si nejraději vzala všechny toulavé kočky do vlastní péče. Teď máme tři kocoura. Jednoho vlastního a dva, co si nás přivlastnili.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.