Micka

Obdivuji vás, že jste měly takovou trpělivost. A že jste kočičku vyléčily. Každá kočka je jiná, každá má jinou povahu, stejně jako my. Ta klec asi rozhodla. Mám zkušenost, že všichni přitoulaní kocouři po kastraci zmizeli, ale jen někteří se třeba po měsíci vrátili a zůstali i na byt. Pravděpodobně byli původně něčí a na lidi byli vlastně zvyklí.

Míšo, také užijete s přírodou a zvířátky. Micka se bála, že jí zase zavřete. Je to jak s bezdomovci. Jste děvčata skvělé duo.

Léta tu u nás bojuje za kočičí útulek Dita Uhriková, hlavně bojuje kastrací odchycených koček. A to i v zahradách. Díky vám za kočičky. Už rok máme kočičí kavárnu, ale to jsou krasavice s rodokmenem. Kočka u vás trpěla po úrazu bolestí a asi proto zanevřela. Když mi dali Elu druhý den po kastraci a trhání deseti zubů, upozornili na to, že mne může s tou bolestí spojovat. Ale dobrý, bere mne.

Kočky chovám celý život. Bez kočky bych zvláště nyní, kdy jsem už sama a jsem více doma než na výletech, bych bez mé Mejdynky byla nešťastná. Moc vás obdivuji, co všechno pro kočičí bezdomovkyně děláte. Já měla také vždy doma nějaké odložené koťátko nebo kočku z útulku. Moje dcera vedla10 ket útulek, tak vím, co to znamená. Ale ze svých zkušeností si myslím, že zachráněná kočička není k vám nevděčná, ale pamatuje si, že byla dlouho zavřená v kleci a když se mohla vrátit " na svobodu", bojí se, že ji zase zavřete. Ona to nemůže pochopit, že to bylo k jejímu dobru. Tak jí to odpusťte.

Děkuji vám všem za příspěvky. Mám radost, když vidím, že někdo má rád zvířata. Pročítám si zpětně články o zvířátkách na i60.

Pane Dostale, napsala jsem Vám na chatu i60. Děkuji, Míšo.

Myslím, Míšo, že si Micka po prožitém utrpení zobecnila svůj pohled na lidi a vytvořila si kolem sebe ochranný val. Berme to tak, že rozhodující je, že jí je celkem dobře, a ne, že my jsme zklamaní z jejího nevděku. To říkám o jakékoliv kočce a lidech, nemyslím to osobně.

Stále - a to už po dost dlouhou řadu roků - máme se Zuzkou naše kočičí domácí mazlíčky. Vystřídalo se u nás už několik dvojic i trojice. K těm dvěma současným kočkám, Waldemarovi a Babetě, už bychom nikoho dalšího do chalupy ani do bytu přibrat nemohly. V současné době k nám začali chodit na zahradu "na návštěvu" tři kocouři ze sousedství. Tak na ně obvykle u nás čeká aspoň něco dobrého k jídlu.

Je to moc hezký dojemný článek. Taky bych si nejraději vzala všechny toulavé kočky do vlastní péče. Teď máme tři kocoura. Jednoho vlastního a dva, co si nás přivlastnili.

Každá kočka je povahově jiná. Tahle měla v genech být venkovní a toulat se. Já bych ale byla také hrozně smutná, že po takové době a péči až neskutečné se sebrala a šla.