Když čtu o seznamování se ve zralém věku, obvykle texty pojednávají o tom, že je těžké někoho najít, popisují různé trapné situace. Lidé, kteří si prošli úsilím najít si partnera, po časem mnohdy říkají, že to bylo k ničemu, že to vzdali a smířili se s tím, že budou sami. Ale já se na seznamování dívám optimisticky. Nic moc nečekám, tudíž nejsem zklamaný. Prostě jen odepisuju na inzeráty a setkávám se se ženami, které mě při písemné komunikaci něčím zaujaly.
Jedna mi nedávno vyhubovala. Když jsem jí po schůzce poděkoval za příjemné odpoledne, zeptala se, kdy se zase uvidíme. Odpověděl jsem, že si nemyslím, že jsme lidé, kteří mají společné zájmy, že se za ty dvě hodinky ukázalo, že si v mnoha směrech nerozumíme. Urazila se. Odcupitala aniž by se rozloučila. Kamarádka mi říká, že je to ode mě netaktní, ale přece se nebudu scházet dál s někým, kdo mě při první schůzce nezaujal. Vždyť to je jako s muži, na pivo jdu podruhé taky jen s těmi, se kterými si mám co říct.
Seznamování ve vyšším věku je fajn, protože přináší jen zábavu, zpestření života. Nehledáme už partnera či partnerku, se kterým bychom založili rodinu. Nehledáme nikoho, s kým prožijeme celý život. Máme za se sebou zpravidla různá zklamání, průšvihy, ale také zkušenosti. Někdy přemýšlím, co ženy ve věku nad padesát od seznamek vlastně očekávají. To si opravdu myslí, že přijede princ na bílém koni, po pěti schůzkách poklekne, dá jim diamant a odveze je do své krásné vily na útesu nad mořem? Když takhle sní sedmnáctileté dívky, je to v pořádku. Já taky snil o princezně. No nepotkal jsem ji. To ale neznamená, že jsem na ženy zanevřel. Jedna mě opustila, další mi byla nevěrná, třetí jsem byl nevěrný já. Mé vztahy nebyly vydařené, ale to přece neznamená, že bych měl ženy přestat mít rád nebo naopak dál hledat ideální princeznu, která o mě bude pečovat až do mé smrti.
Myslím, že v našem věku už bychom k seznamování měli přistupovat pragmaticky. Jsem sám, občas se nudím, mám rád společnost, no tak si občas vyjdu s nějakou dámou a snažím si popovídat, dozvědět se něco nového, zasmát se. Když je to fajn, sejdeme se znovu. Když to drhne, slušně poděkuju a zmizím. Našel jsem si tak skvělou kamarádku, která mě přivedla do party turistů a společně v létě vyrážíme na procházky do Beskyd. Jsme spolu úplně v pohodě, protože není romantička. Dala si inzerát, že hledá kamaráda, přítele, ale nepředstavovala si pod tím, že ji šedesátiletý chlap požádá o ruku a udělají si bělostnou svatbu se stovkou hostů.
Kdo je romantik, má od seznamek očekávání, která se v našem věku nemohou naplnit. Tedy, možná mohou, určitě se najdou lidé, kteří si sednou, ale to je obvykle příjemné překvapení než pravidlo.
Ani mě nemrzí, když je na mě nějaká žena naštvaná za to, že už dál nejevím zájem. Chovám se vždy slušně, útratu v kavárně zaplatím, jen prostě nechci lhát, vykrucovat se, domlouvat další schůzky, když o ně nestojím.
Nedávno jsem četl několik knížek na téma randění ve vyšším věku. Zdá se, že je to téma, které lidi zajímá, protože je teď probíráno v časopisech, věnují se mu i spisovatelé. Na Vánoce jsem dostal knížku Haliny Pawlovské Rande a knížku Scarlett Wilkové Desetkrát a dost. Dali mi je kamarádi, že se v nich prý trochu poznám. Je fajn, že se vztahy ve vyšším věku někdo zabývá. Líbí se mi také seriál Smysl pro tumor, přesněji to, jak se postava, kterou hraje Tereza Brodská, rozhodne odejít z manželství, které vyhořelo. Taky už je to paní ve věku po padesátce, ale přesto ji ještě v životě čeká něco nového.
Proč jsem se rozhodl napsat? Rád tady čtu příběhy čtenářů, které pojednávají o vztazích, o hledání lásky. A chtěl bych přispět názorem, že bychom to hledání lásky v našem věku už neměli brát příliš vážně. Není lepší si prostě jen popovídat nebo se projít než se soužit tím, že nejsme zamilovaní? Já už byl zamilovaný několikrát a nikdy to dobře nedopadlo. Takže už o nic takového vlastně nestojím. Ale to neznamená, že mě ženy nezajímají, že se mně nelíbí. Takže jim dál budu na inzeráty odepisovat a s těmi, se kterými se mi bude dobře písemně konverzovat, se zkusím sejít. Opravdu na tom nevidím nic špatného.
(Autor si nepřál uvést celé jméno, ale redakce ho zná... Máte také nějakou životní zkušenost, o kterou byste se rádi podělili s našimi čtenáři? Svůj příběh můžete vložit prostřednictvím čtenářského profilu, anebo poslat mailem na adresu i60@i60.cz.)
